ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1326.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1326/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. listopadu 2004 o dovolání obviněného O. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2004, sp. zn. 7 To 142/04, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 83/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 14 T 83/2003, byl obviněný O. B. uznán vinným trojnásobným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., dvojnásobným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednadvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku (výroku o trestu) podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2004, sp. zn. 7 To 142/04, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Konstatovaná rozhodnutí soudů obou stupňů napadl obviněný O. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání obviněný namítá, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, neboť jediným důkazem bylo jeho doznání, učiněné v přípravném řízení. Tvrdí, že poškození nebyli vyslechnuti jako svědci, nebyl řádně stanoven rozsah způsobené škody a znalecký posudek byl vypracován pouze na základě vyjádření poškozených. Podle jeho názoru provedené důkazy netvoří uzavřený okruh a nesvědčí o tom, že by svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestných činů, pro které byl uznán vinným. Obviněný je přesvědčen, že nesprávné právní posouzení skutků a jejich nesprávné hmotně právní posouzení mají příčiny v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.
Z těchto v dovolání podrobně rozvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl a zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2004, sp. zn. 7 To 142/04, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 14 T 83/2003, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru v případě, kdy dovolatel v odvolacím řízení nenapadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a státní zástupce nevyužil práva odvolání vůbec, byla přezkumná povinnost odvolacího soudu omezena podle §254 odst. 1 tr. ř. pouze na výrok o trestu. Za této situace byl obviněný oprávněn podat dovolání pouze do výroku o trestu, popř. proti jemu předcházejícímu průběhu řízení. Státní zástupkyně proto považuje dovolání obviněného za nepřípustné a navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného O. B. bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Současně zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno pouze výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
Předpokladem přípustnosti dovolání je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a učinil některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím učiněných soudem prvního stupně.
Dovolatel, který svým mimořádným opravným prostředkem napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 14 T 83/2003 vyplývá, že obviněný podal odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 14 T 83/2003, pouze proti výroku o trestu [§246 odst. l písm. b), §249 odst. l tr. ř.], neboť uložený trest považoval za nepřiměřeně přísný. Podle §254 odst. l tr. ř. spočívá odvolací řízení na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal řádný opravný prostředek, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 660/02). Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
Podle názoru Nejvyššího soudu je z uvedeného právního výkladu zřejmé, že dovolatel, ať se již jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně.
V předmětné trestní věci bylo odvolání obviněného O. B. podáno jen proti výroku o trestu a za situace, kdy státní zástupce odvolání vůbec nepodal. Tím byla omezena přezkumná povinnost a současně i právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně ve výroku o trestu. Obviněný proto mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu přecházelo. V podaném dovolání však neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. l písm h) tr. ř. ani jiný zákonný důvod, související s rozhodováním odvolacího soudu o uloženém trestu. Obviněný dovolání opřel o důvod uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. a jeho námitky směřovaly výlučně proti údajné nesprávnosti skutkových zjištění ve vztahu k rozhodnutí o vině.
Pokud v dovolání obviněný uplatnil výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině odvoláním nenapadl, shledal Nejvyšší soud jeho dovolání z důvodů shora popsaných nepřípustným.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného O. B. odmítl, neboť není přípustné a rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal