ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1341.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1341/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. listopadu 2004 o dovolání obviněného Z. H., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 12 T 256/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 12 T 256/2001, byl obviněný Z. H. uznán vinným trojnásobným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za trestný čin podvodu popsaný pod bodem 9 (§250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.) a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. popsaný pod body 10 – 14 rozsudku soudu prvního stupně, byl obviněnému podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Ohledně třetího trestného činu podvodu (body 1 – 8 rozsudku Městského soudu v Brně), bylo podle §37 tr. zák., vzhledem k trestu, který byl uložen obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 8. 2001, sp. zn. 3 T 188/99, upuštěno od uložení souhrnného trestu. Dále bylo Městským soudem v Brně rozhodnuto o nároku poškozených podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Dne 9. 3. 2004 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které podal „do rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. října 2002, spis. zn. 12 T 256/2001, podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání směřuje do výroku o vině a do výroku o uloženém trestu podaným dovoláním dotčeného rozsudku 12 T 256/2001.“ V podaném dovolání popisuje obviněný dosavadní průběh jeho trestního stíhání, přičemž dovolací důvod spatřuje v tom, že „soudy I. a II. stupně hodnotily důkazy jednostranně v jeho neprospěch, nepřipustily jinou alternativu, ačkoli obviněný od počátku vyšetřování tvrdí, že se uvedeného skutku nedopustil.“ Obviněný dále poukazuje na to, že nikdy nejednal v úmyslu poškozené podvést, což podle jeho názoru dokazuje i fakt, že již před počátkem soudního jednání započal s náhradou škody. Podle jeho mínění nebylo soudy dostatečně přihlédnuto k výpovědím svědků, kteří vypovídali v jeho prospěch. Nebylo podle jeho názoru prokázáno, že by svěřené prostředky použil pro svoji potřebu. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 256/2001, ze dne 29. 10. 2002 zrušil ve výroku o vině a ve výroku o trestu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k podanému dovolání obviněného uvedla, že vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze proti pravomocnému rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného odmítnout, neboť toto dovolání bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno osobou oprávněnou, včas a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo obviněným podáno prostřednictvím obhájce u Městského soudu v Brně dne 9. 3. 2004, tedy poslední den lhůty, tudíž bylo podáno v místě a ve lhůtě uvedené v §265e tr. ř., prostřednictvím obhájce v souladu se zněním §265d odst. 2 tr. ř.
Ustanovení §265a tr. ř. uvádí, proti kterým rozhodnutím je dovolání přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští (§265a odst. 1 tr. ř.). V §265a odst. 2 tr. ř. jsou pak předmětná rozhodnutí specifikována.
Nejvyšší soud již shora uvedl, že obviněný byl uznán vinným a odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 12 T 256/2001. Proti tomuto rozsudku však obviněný podal opravný prostředek – odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v Brně, který rozsudkem ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 3 To 323/2003, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a pro výkon tohoto trestu obviněného zařadil do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn, jak uvedl odvolací soud. Uvést je vhodné i to, že z podnětu podaného odvolání obviněného odvolací soud ve smyslu §254 tr. ř. odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku (tedy i výroku o vině), proti nimž bylo odvolání podáno, a dospěl k závěru, že je důvodné pouze částečně, a to v rozsahu, pro který bylo nutno původní rozsudek zrušit a nově rozhodnout. Z uvedeného vyplývá, že dovolání mělo být podáno proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 3 To 323/2003. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně dovolání však podáno nebylo, a to ani přes výzvu soudu, na kterou obviněný prostřednictvím obhájce reagoval přípisem, ve kterém soudu prvního stupně sděluje, že podle jeho názoru dovolání obsahuje veškeré náležitosti požadované zákonem pro tento právní úkon, a není mu tedy zřejmé, v jakém konkrétním směru by mělo být doplňováno. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je obviněný oprávněn podat pouze prostřednictvím osoby práva znalé, tj. obhájce, přičemž z výše uvedených ustanovení (§265a odst. 1, 2 tr. ř.) plyne, která pravomocná rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni, měl zákonodárce na mysli.
Ze samotného označení je nepochybné, že dovolání obviněného bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 12 T 256/2001, ačkoli ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. výslovně stanoví, že dovoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni. V samotném petitu podaného dovolání rovněž obviněný navrhuje zrušit pouze rozsudek soudu prvního stupně a nezmiňuje se ani okrajově o nutnosti zrušit rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým byla založena právní moc.
Nejvyšší soud s ohledem na skutečnosti shora rozvedené postupoval podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se jím musel meritorně zabývat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann