ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1498.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1498/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2004 dovolání, které podal obviněný R. H. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 3 To 86/03, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 14/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 10 T 14/2002, byli uznáni vinnými obviněná A. K. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., obviněná Ing. J. J. pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) k §148 odst. 1, 4 tr. zák., a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., a obviněný R. H. zosnováním trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. a) k §148 odst. 1, 4 tr. zák., protože dne 1. října 1999 vylákali ku škodě čs. státu částku 9.750.000,- Kč tím způsobem, že obž. K., jako jednatelka U. C. S. B., s. r. o., se sídlem v P., pod jménem nového fiktivního majitele společnosti J. H., podala na pokyn obž. H. dne 22. června 1999 na F. ú. p. P., se sídlem v P., P. přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 1999, ve kterém uplatnila nadměrný odpočet ve výši 9.801.186,- Kč, který dokladovala 15 padělanými fakturami číslo AN 9905023-9905037 od dodavatele P. a M., s. r. o., se sídlem v P., H. za údajný nákup 30 ks motorových vozidel ze zahraničí v hodnotě 54.067.350,- Kč, ač věděla, že k takovému nákupu nedošlo, nadměrný odpočet pak uplatnila i při ústním jednání na F. ú. P. dne 3. srpna 1999, obž. Ing. J. pak ve funkci zástupkyně ředitelky F. ú. P., se sídlem v P., O. 18, na pokyn obž. H. dne 16. srpna 1999 vypracovala a dne 26. srpna 1999 pod č. j. odeslala odpověď na dožádání F. ú. P. ze dne 3. srpna 1999, v odpovědi uvedla nepravdivé údaje o neuskutečněném místním šetření provedeném dne 19. srpna 1999, stvrzující, že dne 28. dubna 1999 byla uzavřena smlouva o koupi a prodeji mezi U. C. S. B., s. r. o. a P. a M., s. r. o., ohledně 30 ks tahačů a osobních motorových vozidel v celkové hodnotě 44.317.500,- Kč bez DPH, potvrdila pravost 15 ks padělaných faktur vystavených P. a M., s. r. o., č. s tím, že v daňovém přiznání byla daň z prověřovaných dokladů zahrnuta a částečně zaplacena, na základě této zprávy pak byl vyplacen nadměrný odpočet ve výši 9.801.186,- Kč na účet U. C. S. B. u U. B. v P., N. z tohoto účtu pak dne 1. října 1999 vybrala obž. K. částku 9.750.000,- Kč a předala ji obž. H.
Za tuto trestnou činnost byli podle §148 odst. 4 tr. zák. odsouzeni k trestům odnětí svobody, a to obviněná A. K. v trvání pěti let, obviněná Ing. J. J. za použití §35 odst. 1 tr.zák. k úhrnnému trestu v trvání šesti let a obviněný R. H. v trvání sedmi a půl roku, přičemž všichni obvinění byli podle §39a odst. 3 tr. zák. pro výkon trestu odnětí svobody zařazeni do věznice s dozorem. Obviněné Ing. J. J. byl podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu vedoucích funkcí ve státní správě a samosprávě spojených s činnostmi při přiznávání finančních nároků na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné A. K. uložena povinnost zaplatit poškozenému F. ú. p. P., P, P., částku 9.749.850,- Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění a státní zástupce odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 3 To 86/03, byl z podnětu všech podaných odvolání podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ohledně obviněné Ing. J. J. a obviněného R. H. ve výroku o uložených trestech a způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněné A. K. ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí. Při nezměněném výroku o vině pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) k §148 odst. 1, 4 tr. zák. a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. u obviněné Ing. J. J. a zosnování trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. a) k §148 odst. 1, 4 tr. zák. u obviněného R. H. je odsoudil podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestům odnětí svobody, a to obviněnou Ing. J. J. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu v trvání pěti let a obviněného R. H. v trvání šesti let. Pro výkon těchto trestů byli obvinění podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazeni do věznice s dozorem. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek beze změn.
Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl výrok o vině a trestu. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že i když v trestním řízení formálně obhájce měl, tak obhájci bylo po jistou fázi řízení fakticky znemožněno, aby obhajobu vykonával. Tvrdí, že jedním z důkazů, o který soud opřel závěr o vině, je výpověď svědka, přičemž jeho obhájci, jenž nebyl o úkonu vyrozuměn, bylo znemožněno se ho zúčastnit. V této souvislosti namítá, že soud vycházel z výpovědi jmenovaného svědka z přípravného řízení, neboť vzhledem k zdravotnímu stavu F. K., mu nemohl klást další doplňující otázky.
V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný napadenému rozsudku vytýká nesprávné právní posouzení skutku. Podle jeho názoru provedené důkazy neumožňují dovodit, že by snad inicioval dohodu o spácháni činu, vymyslel jeho plán, vyhledal obviněnou K. či obviněnou Ing. J. s tím, aby se na spáchání činu podíleli, zajišťoval jejich vzájemný styk, rozdělení úkolů, utajoval čin, případně osoby na něm se podílející.
Podle obviněného je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dán tehdy „jestliže v rozhodnutí některý důvod chybí nebo je neúplný“. Namítá, že pokud vrchní soud na základě jeho odvolání, které směřovalo do výroku o vině a trestu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, pochybil, protože podle jeho mínění měl jeho odvolání v části směřující do výroku o vině ve smyslu §256 tr. ř. zamítnout.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 3 To 86/03, v části týkající se jednak zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 10 T 14/2002, a jednak uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Dále aby zrušil i rozhodnutí obsahově navazující a vadné řízení, které vydání rozsudku odvolacího soudu předcházelo a podle §265l tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obviněný rovněž dodatečně vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Lze poznamenat, že dovolání podala i obviněná Ing. J. J., která je však vzala svým písemným prohlášením ze dne 18. 12. 2003, které došlo Nejvyššímu soudu dne 30. 12. 2003, výslovně zpět. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 6 Tdo 1498/2003, vzal předseda senátu podle §265g odst. 2 tr. ř. toto zpětvzetí dovolání na vědomí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvádí, že z obecných hledisek lze dovolání označit za přípustné. K námitce obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvádí, že tuto lze pod tento dovolací důvod subsumovat. Současně se ale domnívá, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Konstatuje, že zmíněný dovolací důvod dopadá nejen na případy nutné obhajoby a porušení příslušných ustanovení, která ji upravují, ale zahrnuje i případy, kdy obviněná osoba sice obhájce má, ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti z toho plynoucí, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil. V této souvislosti státní zástupce poukazuje na skutečnost, že z rozsudku městského soudu vyplývá, že svědek F. K. byl vyslechnut i v hlavním líčení a lze předpokládat se ho zúčastnili či mohli zúčastnit jak obviněný, tak jeho obhájce. V řízení před soudem svědek verifikoval svoji výpověď z přípravného řízení, což znamená, že tento úkon byl zopakován v době, kdy obviněný obhájce měl. Za dané situace tedy nedošlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a v této části státní zástupce hodnotí dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Podle jeho názoru námitky obviněného vznesené prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. primárně polemizují se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů. Proto dovolací důvod nenaplňují a dovolání je v této části podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. V případě uplatněného dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce upozorňuje, že v době, kdy soud prvního stupně obdržel podání obviněného (6. 11. 2003), již byla v účinnosti novela trestního řádu provedená zák. č. 200/2002 Sb., kterou byla provedena změna dovolacích důvodů. Z citace zákonného vymezení původního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (před novelou zák. č. 200/2002 Sb.) i z jeho obsahu, je zřejmé, že dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek opírá o dovolací důvod nyní obsažený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. /nikoli tedy pod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř./. Podle státního zástupce v případě obviněným uváděných námitek jde o výtky neopodstatněné, neboť jako jedno z rozhodnutí odvolacího soudu následující po přezkumu věci ve smyslu §254 tr. ř. přichází v úvahu zrušení napadeného rozsudku mimo jiné za splnění podmínek §258 odst. 1 písm. a) až f) tr. ř. Upozorňuje, že podle ustanovení §258 odst. 2 věty před středníkem tr. ř., jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části. Tak tomu bylo i v případě rozhodnutí vrchního soudu jako soudu odvolacího, který zrušil toliko jednu z oddělitelných částí odvoláním napadeného rozsudku.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. dovolání odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. H. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Předně je nutno poznamenat, že obviněný sice mimořádném opravném prostředku také uvedl dovolací důvod původně sice vymezený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 stanovený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., přičemž tato písařská chyba nemá na rozhodnutí o dovolání žádný vliv. Jelikož trestní řád se vždy aplikuje v právě účinném znění (výjimku by musel stanovit sám zákon), bude Nejvyšší soud vycházet z ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody. Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou v napadeném rozhodnutí dovolatelem spatřovány.
Podle §265b odst. 1 písm. c), g), k) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
c) obviněný neměl v řízení obhájce ač ho podle zákona mít měl,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Z formulace dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. vyplývá, že dopadá nejen na situace, kdy obviněný vůbec obhájce neměl, ač ho podle zákona mít měl (důvody nutné obhajoby), ale zahrnuje i případy, kdy obviněný sice obhájce zvoleného nebo soudem ustanoveného má, ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti mohl řádně plnit. I tuto situaci lze v širším smyslu označit způsobem, že obviněný v řízení obhájce neměl, ač ho podle zákona mít měl. Právo na obhajobu patří mezi nejvýznamnější procesní právo garantované mezinárodními smlouvami (např. čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Zmíněný dovolací důvod je však třeba vykládat tak, že je dán pouze v případech, kdy po určitou část řízení obviněný neměl obhájce, ačkoliv ho mít měl, a orgány činné v trestním řízení provedly úkon (nebo i více úkonů) na jehož základě došlo k vydání meritorního rozhodnutí, které bylo posléze napadeno dovoláním.
Obviněný R. H. uplatnil zmíněný dovolací důvod na základě výše popsaných námitek. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že jmenovanému bylo dne 26. 3. 2002 sděleno obvinění z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaného formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (č. l. 452 tr. spisu). Důvod nutné obhajoby byl u jeho osoby dán ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř., neboť se konalo řízení o trestném činu, na který zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšovala pět let. Na základě plné moci ze dne 26. 3. 2002 si za svého obhájce obviněný zvolil advokáta JUDr. P. R. (č. l. 476 tr. spisu), který se zúčastnil výslechu R. H. (č. l. 479 tr. spisu). V dalším průběhu řízení bylo dne 11. 4. 2002 v 09.00 hod. přikročeno orgánem Policie ČR k výslechu svědka F. K., o jehož konání byli telefonicky vyrozuměni obhájci jednotlivých obviněných, přičemž úkonu se zúčastnila pouze obhájkyně obviněné A. K., Mgr. S. v substituci za JUDr. T. K. (č. l. 569 – 570 tr. spisu). Dne 15. 5. 2002 si obviněný R. H. na základě plné moci zvolil dalšího obhájce, a to advokátku JUDr. M. D. (č. l. 477 – 478 tr. spisu). Současně s doručením plné moci orgánům Policie ČR jmenovaná obhájkyně kromě jiného požádala ve smyslu §165 odst. 3 tr. ř., aby byla řádně a včas vyrozumívána o prováděných jednotlivých vyšetřovacích úkonech, neboť se jich chce zúčastnit. K prostudování trestního spisu došlo dne 16. 10. 2002, aniž ze strany obviněného byly vzneseny jakékoliv námitky či návrhy. V rámci hlavního líčení konaného před Městským soudem v Praze byl kromě jiných osob vyslechnut i svědek F. K., přičemž z příslušného protokolu nevyplývá, že by výslech tohoto svědka byl jakkoliv omezen (viz č. l. 720 – 721 tr. spisu).
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je nutno konstatovat, že pokud orgánem Policie ČR byl dne 11. 4. 2002 proveden výslech svědka F. K. bez účasti obhájce obviněného, nejednalo se o zkrácení práva obviněného na obhajobu. Obhájce obviněného JUDr. P. R. totiž neoznámil (na rozdíl od JUDr. M. D.) policejnímu orgánu, že se chce ve smyslu §165 odst. 3 tr. ř. účastnit vyšetřovacích úkonů uvedených v ustanovení §165 odst. 2 tr. ř. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že podle obsahu příslušného protokolu o výslechu svědka F. K. ze dne 11. 4. 2002 policejní orgán vyrozuměl o jeho konání jednotlivé obhájce telefonicky. Lze také zdůraznit, že pokud soud opřel své závěry v určitých otázkách o obsah výpovědi jmenovaného svědka, stalo se tak poté, co jej za účasti obviněného a jeho obhájce u hlavního líčení osobně vyslechl, přičemž procesním stranám bylo v plném rozsahu umožněno podílet se na jeho výslechu. Proto námitka obviněného uplatněná prostřednictvím shora citovaného dovolacího důvodu je ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. zjevně neopodstatněná.
Z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuelně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným R. H. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech tvrdí, že provedené důkazy neumožňují dovodit, že by snad inicioval dohodu o spáchání trestného činu, vymyslel plán jeho spáchání, vyhledal další osoby s tím, aby se na jeho spáchání podílely, zajišťoval jejich vzájemný styk, rozdělení úkolů, že by čin nebo osoby na něm se podílející utajoval. Všechny tyto námitky ale primárně směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto údajných procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení věci. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je vázán konečným skutkovým zjištěním, které bylo ve věci učiněno. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný R. H. skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění, ze kterého mimo jiné vyplývá: podle pokynů obviněného nejdříve obviněná K. podala nepravdivé daňové přiznání k dani z přidané hodnoty ve kterém uplatnila nadměrný odpočet ve výši 9.801.186,- Kč a následně obviněná Ing. J. opět podle pokynů obviněného vypracovala a odeslala na dožádání příslušného F. ú. nepravdivou zprávu o místním šetření, na základě čehož pak následně byl vyplacen nadměrný odpočet a zaslán na účet firmy, která jej uplatnila, odkud obviněná K. vybrala částku 9.750.000,- Kč, kterou předala obviněnému. V dovolání obviněný nenamítá, že by takto popsaný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako zosnování trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. a) k §148 odst. 1, 4 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v případě tohoto dovolacího důvodu jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod. Pokud by dovolání obsahovalo jen zmíněné výhrady bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť by bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
V podaném dovolání obviněný R. H. také namítá, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání směřujícího proti výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Praze, když napadený rozsudek byl z podnětu jeho odvolání zrušen pouze ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, v čem spatřuje naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Tuto výtku lze pod uvedený důvod dovolání podřadit.
Zákonná formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. svědčí dvěma alternativám, a to že určitý výrok učiněn nebyl, nebo že určitý výrok sice učiněn byl, ale je neúplný. Nejvyšší soud však shledal, že v rozhodnutí odvolacího soudu žádný výrok nechybí ani není neúplný a proto dovolání obviněného je v této části zjevně neopodstatněné. Jestliže Vrchní soud v Praze jako soud odvolací kromě jiného z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a sám nově rozhodl o jeho trestu, aniž současně rozhodl samostatným výrokem o části odvolání směřující do výroku o vině (jak je namítáno v dovolání), nedopustil se tímto postupem žádného pochybení. Odvolání kterékoli z oprávněných osob zásadně tvoří jeden celek, jenž je vymezen všemi výroky napadeného rozhodnutí, proti kterým odvolatel mohl podat odvolání. O takovémto celku nelze rozhodnout různými výroky, např. zčásti jej zamítnout, zatímco z části z jeho podnětu napadené rozhodnutí zrušit.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného R. H. odmítl jako zjevně neopodstatněné, neboť vedle výše shledaného důvodu pro jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je významnější. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval :
JUDr. Štefan Škadra