ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.190.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 190/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. března 2004 o dovolání obviněné Ing. V. E., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 9 To 381/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 31/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Ing. V. E. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 3 T 31/2003, byla obviněná Ing. V. E. uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. a odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, výkon kterého jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva, a to v trvání tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná zavázána k povinnosti nahradit Ing. E. M., správkyni konkurzní podstaty P., způsobenou škodu ve výši 267.609,50 Kč, a se zbytkem nároku byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem pro výrok o vině se stalo skutkové zjištění, že obviněná jako místopředsedkyně představenstva a ředitelka M. B., nejméně od 1. 4. 2000 do doby prohlášení konkurzu dne 6. 2. 2001, aniž k tomu byla z titulu svého postavení ve společnosti oprávněna a v rozporu se stanovami společnosti prováděla obchodní operace s majetkem této společnosti, které vedly ke snížení účetní hodnoty společnosti a to :
- převody a prodej vozidel a strojů na s. r. o. S., M. H., okr. M. B., T., M. H. a Mgr. T. P., převážně za nižší částky než byly tehdejší obvyklé kupní ceny, kdy tímto způsobem převedla celkem 30 vozidel a strojů za celkovou částku 2.402.740,- Kč, přičemž obvyklá prodejní cena těchto vozidel byla 2.602.993,- Kč a způsobila tak škodu ve výši 200.253,- Kč.
- převody leasingových smluv č., které měla uzavřené s GE C. na osobní motorová vozidla zn. Škoda Favorit 1.3 GLXi94, výr. číslo, zn. Škoda Favorit 1.3 GLX-93, výr. číslo a zn. Škoda Favorit 135 GLX-93, výr. číslo na nové nájemce Mgr. T. P., R. P. a na svoji osobu, aniž po nových nájemcích za společnost požadovala uhrazení poměrné části zaplacené akontace z leasingových smluv, a způsobila tak škodu ve výši 67.356,50 Kč.
Proti shora citovanému rozsudku podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 9 To 381/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Dovolání, jímž obviněná Ing. V. E. napadla usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 9 To 381/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 3 T 31/2003, opřela o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Obviněná nesouhlasí, že její jednání bylo posouzeno jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák., neboť je názoru, že v daném případě se o žádný trestný čin nejedná. Zdůrazňuje, že jako ředitelka společnosti byla podle §42 odst. 3 stanov společnosti oprávněna činit všechny úkony v rozsahu pravomocí udělených jí představenstvem společnosti ve smyslu §35 odst. 1 stanov. Podle §35 odst. 1 písm. h) stanov byla oprávněna rozhodovat i o nakládání s majetkem společnosti s výjimkou působnosti vyhrazené valné hromadě. Napadá správnost závěru soudu prvního stupně, že vzhledem k manažerské smlouvě a stanovám společnosti nebyla oprávněna s majetkem společnosti nakládat. S ohledem na situaci společnosti, na kterou v řízení poukazovala, vyslovuje přesvědčení, že při plnění svých pracovních povinností postupovala řádně a nikoli s cílem způsobit společnosti škodu, když samotný prodej majetku takovou škodou není. Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněná Nejvyššímu soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu k novému projednání, případně aby rozhodl sám tak, že jí obžaloby zprostí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil ve smyslu §265h odst. 2 věty první trestního řádu svého práva a k dovolání obviněné zaujal stanovisko, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Dle státního zástupce obviněná namítá nesprávné hmotně právní posouzení ustanovení §42 odst. 3 a §35 odst. 1 stanov společnosti, což soud vedlo k posouzení skutku jako trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. Podle státního zástupce však soud prvního stupně napadená ustanovení vyložil v souladu s pravidly logiky tak, že obviněná z titulu zastávané funkce ředitelky nebyla oprávněna s majetkem společnosti nakládat. Pokud dále obviněná namítá nesprávnost závěru o způsobené škodě, jde dle státního zástupce o námitku vůči skutkovým zjištěním, která však dovoláním napadat nelze. V závěrečném petitu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./ prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), přičemž zákonem stanovená lhůta k podání dovolání byla zachována (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací důvod dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z toho, jak zákon vymezuje tento dovolací důvod je zřejmé, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoli o žádný trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byla obviněná uznána vinnou. Přitom pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině.
K argumentaci, kterou v dovolání obviněná ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu uvedla, je předně potřebné uvést, že tato byla uplatněna nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale také v řízení před soudem druhého stupně. V uvedeném směru se s námitkami obviněné podrobně vypořádal zejména soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil také soud druhého stupně.
Trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší smluvně převzatou povinnost spravovat cizí majetek. Vzhledem k uvedenému je nutno poukázat na to, že soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za nepochybné, že obviněná ve faktickém postavení, v němž se v dané době nacházela, tedy jako místopředsedkyně představenstva, ale zejména jako ředitelka, v době od 1. 4. 2000 do 6. 2. 2001 (kdy došlo k prohlášení konkurzu) prováděním obchodních operací s majetkem společnosti (převody a prodejem) porušila svou smluvně převzatou povinnost (na základě manažerské smlouvy) spravovat majetek společnosti a svým jednáním způsobila škodu v celkové výši 267.609,50 Kč, tedy škodu nikoli malou (§89 odst. 11 tr. zák.). Tímto jednáním tj. převodem a prodejem majetku došlo ke vzniku škody nikoli malé, čímž naplnila všechny znaky dané skutkové podstaty trestného činu, včetně subjektivní stránky, a to minimálně ve formě úmyslu nepřímého. Jak je již výše uvedeno, dovolací námitky obviněné jsou ve své podstatě opakováním její obhajoby z předcházejících stadií řízení, kam patří také řízení odvolací. Odvolací soud přitom k námitkám obviněné uvedl, že na podkladě listinných důkazů, zejména manažerské smlouvy, stanov společnosti a zápisů o průběhu valných hromad společnosti nebyla obviněná oprávněna s majetkem společnosti nakládat. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně postupoval správně pokud dospěl k závěru, že v §35 odst. 1 stanov jsou výlučně vymezeny pravomoci představenstva společnosti /pod písm. h) a j) ve vztahu k nakládání s majetkem společnosti/, zatímco postavení ředitele vymezuje ustanovení §42 odst. 3 stanov. Podle §42 odst. 3 stanov společnost řídí ředitel v rozsahu pravomocí udělených mu představenstvem. Manažerskou smlouvou a ani představenstvem nebyla obviněná zmocněna k nakládání s majetkem. Z důvodů v rozhodnutí soudu prvního stupně uvedených neměla obviněná takové oprávnění ani z pozice místopředsedkyně představenstva. Odvolací soud zaujal také stanovisko k otázce zavinění obviněné, které považuje rovněž za správné, neboť úmyslné zavinění obviněné plyne nejen ze způsobu jejího konkrétního jednání, ale také toho, v jakých vztazích byla k nabyvatelům strojů a vozidel, když ve společnosti T., kterou založil Mgr. P., působila jako zástupce pro stavební činnost a jmenovaný působil ve společnosti jako poradce, a když zakladatel společnosti S. S. D. pracoval do května 2000 ve společnosti jako vedoucí dopravy.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti bylo nutno dovolání obviněné Ing. V. E. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
V dovolání obviněné zazněly také výtky, které směřovaly do oblasti skutkových zjištění – vznik škody. Ve vztahu k této námitce musí Nejvyšší soud uvést, že prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat pouze vady právní, nikoli však vady skutkové. V rámci dovolacího řízení jako řízení o mimořádném opravném prostředku nelze totiž přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině. Námitka obviněné co do vzniku škody je námitkou do skutkového stavu věci, která vzhledem k výše uvedenému nespadá pod uvedený, ale ani žádný jiný dovolací důvod.
Za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud své rozhodnutí v neveřejném zasedání, aniž musel ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. trestní věc meritorně přezkoumávat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. března 2004
Předseda senátu:
JUDr.Jan Engelmann
Vypracoval :
JUDr. Štefan Škadra