ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.212.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 212/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2004 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch i v neprospěch obviněných K. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., E. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. S. n. S., M. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. O. a P. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 26/2002, takto:
Podle §265l odst. 2 tr. ř. se přikazuje Vrchnímu soudu v Praze, aby v rozsudku ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/03, doplnil chybějící výroky, kterými rozhodne o odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002 byli obvinění K. S., E. T., M. N., P. V. a. J. S. uznáni vinnými, že:
I. obvinění K. S., E. T., M.l N. a P. V.
Obviněný K. S. v měsíci květnu 2002 v úmyslu zabránit redaktorce deníku M. f. D. S. S., publikovat články odhalující nelegální způsob nabytí jeho majetku, v úmyslu zakrýt, že majetek byl získán trestnou činností, zabránit ztrátě majetku nahromaděného nezákonným způsobem, požádal obviněnou E. T. o kontaktování osoby schopné poškozenou S. S. odstranit, poskytl jí fotografii, adresu poškozené, zálohu 50.000,- Kč a přislíbil za vykonanou vraždu vyplatit 500.000,- Kč;
obviněná E. T. se stejným záměrem z podnětu obviněného K. S. jednala s obviněným M. N. za přítomnosti obviněného P. V. a za odstranění poškozené nabídla 500.000,- Kč, předala fotografii, adresu poškozené a zálohu ve výši 50.000,- Kč obviněnému M. N., společně s ním také opatřila od obviněného J. S. 922g plastické trhaviny S. 10 a 4 průmyslové elektrické rozbušky, které N. převzal a poté předal k ukrytí P. V. a pro vykonavatele slíbila obstarat padělaný pas;
obviněný M. N. počátkem měsíce června 2002, za slíbenou odměnu, domluvil ve V. s K. R., zavraždění poškozené za odměnu 100.000,- Kč, předal mu její fotografii, adresu jejího bydliště a zálohu 3.000,- Kč, dne 8. 7. 2002 ve V., okres P. mu předal 177 g trhaviny S. a jednu rozbušku k vykonání vraždy,
obviněný P. V. za slíbenou odměnu 100.000,- Kč aktivně se zapojil do přípravy vraždy, uschoval trhavinu S. , rozbušky, které převzal od obviněného M. N. a dne 8. 7. 2002 předal 177 g trhaviny S. a jednu rozbušku k vykonání vraždy a také zajišťoval kontakty obviněného M. N. s K. R., který měl vraždu vykonat;
K. R. se o vykonání vraždy nepokusil a podal dne 9. 7. 2002 oznámení na P. Č. r., O. ř. P.
II. obviněný K. S.
Od neznámé osoby v přesně nezjištěné době opatřil si a bez povolení přechovával ve svém bydlišti ve S.
a) samonabíjecí pistoli AP, , ráže 9 mm, maďarské výroby se zásobníkem a sedm nábojů ráže 9 mm B. C.
b) tři jednoranné palné zbraně – střílející tužky s přímoběžným úderníkem bez výrobních čísel s nábojovou komorou uzpůsobenou pro náboje ráže 6,35 B. a tři náhradní hlavně k těmto tužkám bez výrobních čísel s nábojovou komorou uzpůsobenou pro náboje ráže 8 mm B. nebo ráže 320 S., 25 kusů nábojů ráže 6,35 B. a 3 kusy plynových nábojů ráže 8 mm B.
III. obviněný J. S.
Na žádost obviněné E. T. po vzájemné domluvě opatřil za úplatu 25.000,- Kč celkem 922 g plastické trhaviny S. a čtyři průmyslové elektrické rozbušky a tuto trhavinu a rozbušky dne 5. 7. 2002 v D., okr. P. předal v její přítomnosti obviněnému M. N.
Výše uvedeným jednáním obvinění naplnili znaky skutkových podstat; obviněný K. S. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. (ad I.), trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. (ad II./a) a trestného činu vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků podle §185a odst. 1 tr. zák. (ad II./b), obviněná E. T. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. (ad I.), obviněný M. N. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. (ad I.), obviněný P. V. přípravy k trestnému činu vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a obviněný J. S. trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. (ad III.).
Za tyto trestné činy byl obviněný K. S. odsouzen podle §219 odst. 2, §35 odst. 1 za použití §40 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu osmi let, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou, podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole AP výr. č. ráže 9 mm maďarské výroby, zásobník, tři jednoranné palné zbraně – střílející tužky bez výrobních čísel ráže 6,35 mm, tři náhradní hlavně k střílejícím tužkám bez výrobních čísel ráže 8 mm, 22 kusů nábojů ráže 6,35 mm B. Obviněná E. T. byla odsouzena podle §219 odst. 2 za použití §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dobu šesti let, přičemž podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. byla pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazena do věznice s dozorem. Obviněný M. N. byl odsouzen podle §219 odst. 2 za použití §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dobu šesti let, přičemž podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem a podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to finanční částky 14.500,- Kč. Obviněnému P. V. byl podle §219 odst. 1 za použití §40 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na dobu čtyř let, přičemž podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Obviněný J. S. byl odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dobu dvou let, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění K. S., E. T., M. N., P. V. a J. S. odvolání a v neprospěch všech obviněných podal odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/03, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku, kterým byl obviněnému K. S. uložen trest propadnutí věci. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud sám rozhodl tak, že podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. vyslovil zabrání samonabíjecí pistole AB, ráže 9 mm, maďarské výroby se zásobníkem a 7 nábojů ráže 9 mm B. a 3 jednoranných palných zbraní – střílejících tužek bez výrobních čísel a 3 náhradních hlavní k těmto tužkám, 25 kusů nábojů ráže 6,35 mm B. a 3 kusů plynových nábojů ráže 8 mm B. U obviněného J. S. doplnil odvolací soud výrok o trestu tak, že podle §53 odst. 1 tr. zák. mu uložil peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl trest vykonán, stanovil soud podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Odvolání obviněných E. T., M. N., P. V. a J. S. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění K. S. a E. T. a ve prospěch i neprospěch obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V. podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v rámci zkoumání, zda podaná dovolání mají všechny obsahové a formální náležitosti, zda byla podána včas, osobami oprávněnými a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Jak je již shora uvedeno, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podala podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V. dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a to z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť dle jejího názoru v rozhodnutí chybí výroky, kterými by odvolací soud rozhodl o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, podaném v neprospěch obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V., a to výlučně proti výrokům o trestech odnětí svobody rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002.
Nejvyšší státní zástupkyně nejdříve rekapituluje výsledky řízení u krajského soudu s tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl kromě odvolání všech obviněných napaden také odvoláním státního zástupce podaným v neprospěch všech obviněných, a to u obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V. proti výrokům o trestech odnětí svobody, když nesouhlasil s užitím zmírňujícího ustanovení §40 odst. 2 tr. zák., zatímco u obviněného J. S. se domáhal uložení peněžitého trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/03, aniž by specifikoval subjekt, na základě jehož odvolání přistoupil ke kasaci výroku soudu prvního stupně o uložení trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému K. S., částečně zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek krajského soudu, a to ve výroku, kterým byl obviněnému K. S. uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. vyslovil zabrání věcí ve výroku blíže specifikovaných a podle §259 odst. 2 tr. ř. doplnil u obviněného J. S. výrok o trestu tak, že podle §53 odst. 1 tr. zák. mu uložil peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil příslušný náhradní trest. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněných E.T., M. N., P. V. a J. S. zamítl. Podle nejvyšší státní zástupkyně je z uvedeného zřejmé, že Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/03 změnil rozsudek soudu prvního stupně, a to jak v části týkající se obviněného K. S., přičemž tak evidentně učinil na základě odvolání obviněného K. S. směřujícího proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, tedy nikoliv na základě odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch jmenovaného obviněného výlučně proti výroku o trestu odnětí svobody, a jednak v části týkající se obviněného J. S., v jehož případě bylo odvolacím soudem vyhověno odvolání státního zástupce.
Dovolatelka proto konstatuje, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ve skutečnosti nebylo rozhodnuto o odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V. proti výrokům o trestech odnětí svobody. Okolnost, že odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce změnil rozsudek krajského soudu v části týkající se obviněného J. S. nemá vliv na to, že odvolací soud měl rozhodnout také o odvoláních podaných ohledně zbylých obviněných. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu sice obsahuje úvahy svědčící o tom, že soud neshledal odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V. důvodným, těmto úvahám však nekoresponduje žádný výrok jeho rozhodnutí. Podle §254 odst. 2 tr. ř., byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z více osob, o niž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby. Podle přesvědčení nejvyšší státní zástupkyně je z citovaného ustanovení zřejmé, že pokud odvolací soud přezkoumává rozsudek, jímž bylo rozhodnuto ohledně několika obviněných, je jeho přezkumná pravomoc vždy vázána na to, kterého z obviněných se odvolání týká, přičemž všechna odvolání podaná ohledně téhož obviněného tvoří relativně uzavřený základ přezkumné pravomoci odvolacího soudu jen ve věci tohoto obviněného. To mimo jiné znamená, že odvolání podaná ohledně jednoho obviněného nemohou zakládat přezkumnou pravomoc odvolacího soudu ve vztahu k jinému obviněnému, ohledně něhož bylo rozhodnuto týmž rozsudkem. Logickým důsledkem tohoto pojetí přezkumné pravomoci odvolacího soudu je to, že rozhodne-li odvolací soud o odvolání jednoho obviněného, nemá to samo o sobě žádné důsledky ohledně jiného obviněného. Bylo-li ohledně dalšího obviněného rovněž podáno odvolání, musí o tomto odvolání rozhodnout odvolací soud výslovným výrokem. Jestliže se tyto zásady aplikují na odvolání státního zástupce, které bylo podáno ohledně několika obviněných, o nichž bylo rozhodnuto jedním rozsudkem soudu prvního stupně, znamená to, že rozhodnutí odvolacího soudu musí obsahovat výslovný výrok ve vztahu ke každému z těchto obviněných. Dojde-li pak odvolací soud ve vztahu k různým obviněným k různým závěrům, musí to vyjádřit samostatným výrokem učiněným výslovně o každém z obviněných, ohledně nichž státní zástupce podal odvolání. V tomto směru je rovněž poukazováno na závěry publikované pod rozhodnutím č. 34/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Vzhledem k výše uvedenému nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud bez zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/03, přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby rozhodl o odvoláních státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podaných v neprospěch obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002, jednak z podnětu odvolání obviněných K. S., E. T., M. N., P. V. a J. S., a jednak z podnětu odvolání Krajského státního zástupce v Českých Budějovicích podaného v neprospěch všech obviněných. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku, kterým byl obviněnému K. S. uložen trest propadnutí věci. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. vyslovil zabrání věcí ve výrokové části blíže specifikovaných. Podle §259 odst. 2 tr. ř. doplnil výrok o trestu napadeného rozsudku u obviněného J. S. tak, že podle §53 odst. 1 tr. zák. mu uložil peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl uložený peněžitý trest vykonán, stanovil podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Současně rozhodl tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněných E. T., M. N., P. V. a J. S. zamítl.
Jak je výše uvedeno, vrchní soud změnil k odvoláním obviněných, ale i státního zástupce napadený rozsudek krajského soudu, aniž by ale uvedl, z podnětu kterého opravného prostředku tak učinil. Vzhledem k vyhovění odvolání státního zástupce v případě obviněného J. S. a zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř. lze učinit spolehlivý závěr, že vrchní soud tak postupoval z podnětu odvolání státního zástupce (konečně v této části není ani rozhodnutí vrchního soudu dovoláním nejvyšší státní zástupkyně napadeno). Pokud vrchní soud podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu propadnutí věci u obviněného K. S. a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o zabrání věcí podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. a jelikož výrok rozsudku vrchního soudu neobsahuje výrok o zamítnutí jeho odvolání, lze dospět k závěru, že tak učinil z podnětu odvolání obviněného K. S. Shrneme-li tedy obsah výroku rozhodnutí vrchního soudu, zjistíme, že odvolacím soudem ve skutečnosti nebylo výrokem rozhodnuto o odvoláních státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podaných v neprospěch obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V. Okolnost, že Vrchní soud v Praze změnil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích v části týkající se výroku, kterým byl obviněnému K. S. uložen trest propadnutí věci a v případě obviněného J. S. doplněn výrok o uložení peněžitého trestu s příslušným náhradním trestem, nemá žádný vliv na to, že o odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch všech obviněných vyjma obviněného J. S. mělo být rozhodnuto výslovným výrokem.
Lze připustit (a plyne to z úvodní části napadeného rozhodnutí a strany 6), že Vrchní soud v Praze na jedné straně přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a předcházející řízení z podnětu nejen odvolání obviněných, ale také státního zástupce, avšak na straně druhé opomněl svůj závěr o důvodnosti či nedůvodnosti odvolání státního zástupce ohledně obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V. vyjádřit ve výrokové části svého rozhodnutí.
Podle §254 odst. 4 tr. řádu, byla-li odvoláním napadena část rozsudku, týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud podle §254 odst. 1, 2, 3 tr. řádu jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že pokud odvolací soud přezkoumává rozsudek, jímž bylo rozhodnuto ohledně několika obviněných, je jeho přezkumná pravomoc vždy vázána na to, kterého z obviněných se odvolání týká, přičemž všechna odvolání podaná ohledně téhož obviněného tvoří relativně uzavřený základ přezkumné pravomoci odvolacího soudu jen ve věci tohoto obviněného. To mimo jiné znamená, že odvolání podaná ohledně jednoho obviněného nemohou zakládat přezkumnou pravomoc odvolacího soudu ve vztahu k jinému obviněnému, ohledně něhož bylo rozhodnuto týmž rozsudkem. Logickým důsledkem tohoto pojetí přezkumné pravomoci odvolacího soudu je to, že rozhodne-li odvolací soud o odvolání jednoho obviněného, nemá to samo o sobě žádné důsledky ohledně jiného obviněného. Bylo-li ohledně dalšího obviněného rovněž podáno odvolání, musí o tomto odvolání rozhodnout odvolací soud výslovným výrokem. Účinky rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k tomuto dalšímu obviněnému nelze dovozovat z toho, jak bylo rozhodnuto o odvolání, které bylo podáno ohledně prvního obviněného.
Jestliže se tyto zásady aplikují na odvolání státního zástupce, která byla podána ohledně několika obviněných, o nichž bylo rozhodnuto jedním rozsudkem soudu prvního stupně, znamená to, že rozhodnutí odvolacího soudu musí obsahovat výslovný výrok ve vztahu ke každému z těchto obviněných. Případná okolnost, že státní zástupce učinil odvolání ohledně více obviněných jediným podáním, nemá v tomto ohledu žádný význam. Dojde-li pak odvolací soud ve vztahu k různým obviněným k různým závěrům o důvodnosti odvolání státního zástupce, musí to vyjádřit samostatným výrokem učiněným výslovně o každém z obviněných, ohledně nichž státní zástupce podal odvolání.
Z hlediska zásad, které podle §254 tr. řádu vymezují přezkumnou pravomoc odvolacího soudu, je nepřípustný stav, kdy odvolací soud projedná odvolání státního zástupce podané ohledně více obviněných a ve výroku svého rozsudku či usnesení rozhodne výslovně jen ve vztahu k některému či k některým obviněným, zatímco rozsudek soudu prvního stupně ponechá ve vztahu k ostatním obviněným beze změny, aniž odvolání podané ohledně těchto obviněných zamítne. Takový stav nastal v posuzované věci.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné. Vrchní soud v Praze měl o odvoláních státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podaných také v neprospěch obviněných K. S., E. T., M. N. a P. V. rozhodnout. Tím, že vrchní soud takový výrok do svého rozhodnutí nepojal, došlo k tomu, že tento výrok v jeho rozhodnutí chybí a je tedy dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Nejvyšší soud proto podle §265l odst. 2 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby v rozsudku ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/03, doplnil chybějící výrok resp. chybějící výroky, kterým resp. kterými rozhodne o odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch již výše citovaných obviněných. Toto rozhodnutí dovolací soud vydal, aniž se zabýval dovoláními podanými obviněnými K. S. a E. T. O jejich dovoláních bude Nejvyšším soudem rozhodováno poté, co vrchní soud jako soud odvolací doplní chybějící výrok, resp. výroky ve svém rozhodnutí a věc bude po poučení stran předložena Nejvyššímu soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tř. ř.).
V Brně dne 11. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Štefan Škadra