ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.232.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 232/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2004 o dovolání obviněného PhDr. A. Š., CSc., nar. 10. 1. 1953, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 8 To 311/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 11 T 413/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 11 T 413/2002, byl obviněný PhDr. A. Š., CSc., uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 18. 7. 2002, v dosud nezjištěné době kolem 20.15 hodin v B., okr. B., v prostoru mezi domy č. p. a č. p., za přítomnosti dalších osob, napadl JUDr. A. R., trvale bytem B., ulice H., okr. B., přechodně bytem B., okr. B., a to tím způsobem, že nejprve samonabíjecí pistolí německé výroby zn. RECK Mod. PP ráže 9 mm, výr. č., kterou držel v pravé ruce, od vchodových dveří svého domu přes kovové oplocení namířil a vystřelil na psa poškozeného R., který v tu dobu volně pobíhal po dvoře domu č. p., poté pistoli namířil na poškozeného R. a pod pohrůžkou použití této zbraně jej nutil, aby si vzal psa a odjel od jeho vjezdu, toto jednání u poškozeného R. vzbudilo důvodnou obavu, že obviněný své výhrůžky splní, tak šel směrem k němu, přičemž obviněný na něj ze vzdálenosti 1 až 1,5 metru z výše uvedené pistole vystřelil, a to směrem na jeho obličej, poté, kdy se poškozený R. snažil přes oplocení zbraň obviněnému z jeho pravé ruky vytrhnout, obviněný poté z výše uvedené plynové pistole nejméně jednou vystřelil, a to tak, že z bezprostřední blízkosti nejméně 50 mm střelil poškozeného do oblasti břicha, a to za použití nábojky obsahující dráždivou látku na bázi pepře, tímto jednáním obviněný způsobil poškozenému R. popáleninu kůže na ploše o průměru 2 cm s odúmrtím tkáně (tedy III. stupně) pod pravým žeberním obloukem ve středokličkové čáře, podkožní krevní výron v okolí popáleniny velikosti mužské dlaně a dále poškozený uváděl slzení a pálení očí, oční vyšetření ale nevyhledal, uvedená zranění si vyžádala lékařské ošetřování bez hospitalizace a vystavení pracovní neschopnosti, která trvala do 18. 8. 2002 včetně, přičemž omezení v obvyklém způsobu života trvalo asi 14 dnů.
Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž jeho výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci a to 1 ks samonabíjecí pistole německé výroby zn. RECK Mod. PP ráže 9 mm P:A:K:, výr. č., včetně zásobníku ke zbrani. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně M. v. ČR, pobočka B., C., škodu ve výši 1.943,- Kč. Poškozený JUDr. A. R. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 8 To 311/2003, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Dovolání, jímž obviněný napadl usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 8 To 311/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 11 T 413/2002, opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V mimořádném opravném prostředku obviněný nejdříve rozsáhlým způsobem konstatuje, jaké skutečnosti svým řádným opravným prostředkem – odvoláním vytýkal rozhodnutí okresního soudu, přičemž odvolací soud na tyto výtky nereagoval, návrhu na doplnění dokazování nevyhověl, a odvolání zamítl. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval rozpory ve svědeckých výpovědích, otázkou zákonnosti provedeného znaleckého posudku, závěrem znalkyně, že sám byl pokousán psem a že přesně nezjistil místo samotného konfliktu. Dále uvádí, že soudy se nezabývaly zraněním, které utrpěl v důsledku napadení JUDr. R., a také jeho námitkou, že jednal v nutné obraně. V závěrečném petitu proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně doručila ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání obviněného písemně vyjádřit, a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. To v podstatě znamená, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tudíž nemohou mít námitky, které směřují do skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel soudu vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je zřejmé, že na podkladě citovaného dovolacího důvodu se nelze v rámci dovolacího řízení domáhat postupu podle §2 odst. 5 tr. ř., totiž hodnocení správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu věci, ani přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Lze tedy shrnout, že v uvedených souvislostech není možno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolávat u Nejvyššího soudu toho, aby bylo provedeno doplnění dokazování, případně jiného hodnocení důkazů.
Ačkoliv obviněný v dovolání popsal podstatu uplatněných námitek, je třeba uvést, že těmto námitkám nelze přiznat povahu právně relevantních námitek. Kromě toho, že obviněný nesouhlasí s provedením znaleckého posudku znalkyně z oboru soudního lékařství MUDr. S. D. (poukazuje na to, že tato vycházela z podaných vysvětlení), vytýká soudům, že závěr o jeho vině založili na rozporných svědeckých výpovědích. S provedenými důkazy polemizuje (sám byl pokousán psem a při napadení poškozeným utrpěl zranění) a dokazování označuje za neúplné (protože nebylo vyhověno jeho návrhu na provedení výslechu svědka), namítá nesprávnost zjištění místa incidentu (zda se tak stalo v prostoru obecné komunikace, případně na jeho pozemku) a uvádí, že v důsledku vlastního ohrožení jednal v nutné obraně. Takto pojatá odvolací námitka uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však není primárně založena na soudem prvního a druhého stupně zjištěném skutkovém stavu věci, nýbrž na jiném skutkovém zjištění, jehož změny se obviněný domáhá. Je nutno zdůraznit, že závěr o tom, zda obviněný jednal v nutné obraně (§13 tr. zák.) či nikoliv, je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o okolnostech vylučujících protiprávnost činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Obviněný tudíž v dovolání nevznesl žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace zjištěného skutku nebo jiného hmotně právního posouzení.
Námitky, o které obviněný dovolání opřel, jsou skutkové povahy, jejíchž prostřednictvím se obviněný snaží docílit změny skutkového zjištění učiněného soudy, a teprve v návaznosti na tyto změny skutkového zjištění se domáhá také změny hmotně právního posouzení věci. Zde je potřebné uvést, že soudy musí nejprve zákonným způsobem důkazy provést, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a výsledkem této jejich činnosti je pak zjištění skutkového stavu věci. Skutkový stav zjištěný soudem však není v souladu s představami obviněného, jak je patrno z námitek uplatněných v podaném dovolání. Z pohledu dovolacího důvodu vymezeného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto dovolací námitky nemohou obstát. Dovolání založené na takových námitkách tomuto zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené nebyl podle Nejvyššího soudu obviněným v dovolání uplatněn důvod, který má na mysli ustanovení §26 5b odst. 1 tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval :
JUDr. Štefan Škadra