ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.255.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 255/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2004 o dovolání obviněného E. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 7 To 316/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 103/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný E. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříží ze dne 3. 4. 2003, sp. zn. 3 T 103/2000, uznán vinným:
1. trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., protože dne 4. 1. 2000 kolem 18.20 hod. na silnici mezi obcemi T. a O., okr. P., maskován černou kuklou s otvorem na oči, přehodil cyklistce E. H., kolem krku lano a strhnul ji tak z kola, poté ji držel provaz těsně u krku a vedl ji přes silnici na druhou stranu do pole, kde jí zavázal oči šálou, přivedl ji ke stojícímu osobnímu motorovému vozidlu tov. zn. Š., a přikázal jí, aby dveřmi řidiče nastoupila dovnitř a přesunula se na místo spolujezdce, s vozidlem poodjel a po zastavení nasadil poškozené na hlavu kuklu, přikázal jí, aby se svlékla pouze do podprsenky a poté ji líbal na ústa, osahával na prsou a prsty vnikal do jejího přirození, následně jí přikázal, aby třela jeho pohlavní úd a své přirození, kdy po chvíli ji vyzval, aby se oblékla a dveřmi řidiče z vozidla vystoupila, venku jí sundal kuklu a z místa odjel,
2. trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., protože dne 24. 3. 2000, kolem 22.30 hod. na silnici u obce Z., okr. K., zezadu uchopil za krk K. V. jdoucí z obce Ch., okr. K., vedl ji přes silnici vlevo do pole a dále na travnaté místo, kde jí přikázal kleknout, šňůrou jí vzadu svázal ruce a přes oči jí uvázal šátek, poté ji povalil na záda, kalhoty a kalhotky jí stáhnul ke kolenům a obnažil jí i horní část těla, osahával ji na prsou a prsty jí vnikal do přirození, následně si dal její nohy na ramena a snažil se do jejího přirození zasunout svůj pohlavní úd, což se mu pro odpor poškozené, která stahovala nohy k sobě, podařilo jen částečně, takže do ní opět vnikal prsty, po chvíli svého jednání zanechal, poškozenou oblékl, rozvázal jí ruce, sundal šátek z očí a z místa utekl k zaparkovanému osobnímu vozidlu, s nímž odjel směrem na obec Z.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému bylo rovněž uloženo podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. ústavní ochranné sexuologické léčení.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný E. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 7 To 316/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2003 podal obviněný E. K. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním hodnocení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání obsahuje popis skutků, kterými byl obviněný uznán vinným, právní kvalifikaci těchto skutků, uložený trest odnětí svobody, jakož i konstatování, že mu bylo podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. uloženo ústavní ochranné sexuologické léčení. Obviněný namítá, že na základě důkazů, které byly ve věci provedeny, nelze učinit závěr, že došlo k žalovaným skutkům tak, jak jsou ve výroku popsány. Podle jeho názoru lze v této skutečnosti spatřovat vadné posouzení skutku.
Ve zbývající, a to podstatné části dovolání, obviněný má výhrady k závěrům odvolacího soudu, jak jsou obsaženy v odůvodnění jeho rozhodnutí. Tyto námitky obviněného spočívají v jiném náhledu na hodnocení důkazů, na základě kterých byl uznán vinným výše uvedenými trestnými činy. Obviněný zde poukazuje na svoje odvolání, ve kterém zpochybňoval nejen hodnocení provedených důkazů, ale i důkazy samotné.
V závěru svého dovolání obviněný vyjadřuje přesvědčení, že odvolací soud nesprávně a nedostatečně hodnotil jeho námitky uplatněné v odvolání, ve kterém popřel, že by se trestné činnosti dopustil. Podle názoru obviněného v trestním řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by jej mimo jakoukoliv pochybnost usvědčil ze spáchání trestných činů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu, aby ji potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal o odložení výkonu trestu odnětí svobody do doby, než bude rozhodnuto o jeho dovolání.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně považuje dovolání obviněného E. K. za přípustné, avšak vytýká mu, že uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje s obsahem mimořádného opravného prostředku, neboť uváděné argumenty se výlučně týkají hodnocení důkazů a jejich obsahem je opakování obhajoby učiněné v odvolání. Podle jejího názoru se s těmito argumenty ve svém rozhodnutí již vypořádal odvolací soud. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Rovněž vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného E. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně v zákoně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
V mimořádném opravném prostředku obviněný E. K. sice poukázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž ale v tomto směru neuvedl žádné argumenty. Podle názoru Nejvyššího soudu konkrétní výtky obviněného uplatněné v dovolání vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené primárně proti správnosti skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto jím tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, a je naopak jimi vázán. V předmětné věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění podle něhož obviněný E. K. spáchal skutky tak, jak jsou popsány pod body 1. a 2. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz jejich citace uvedená v úvodu tohoto usnesení Nejvyššího soudu), které shledal bezchybnými i odvolací soud. Obviněný v dovolání nenamítá, že by tyto skutky byly nesprávně právně posouzeny jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (ad 1.) a trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. (ad 2.), nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde z jeho strany výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod jiný zákonem taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného E. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí (pravomocně uloženého trestu odnětí svobody), který učinil v dovolání. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto podnětu samostatným výrokem, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. března 2004
Předseda senátu:
JUDr.JiříHorák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal