ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.259.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 259/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2004 o dovolání obviněného M. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 2 To 87/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 4/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 36 T 4/2001, byl obviněný M. R. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1 tr zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §60a odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání čtyř let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Rovněž byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti v trvání dvou let.
Obviněný M. R. podal proti citovanému rozsudku odvolání, o kterém rozhodl rozsudkem Vrchní soud v Olomouci dne 16. 9. 2003, sp. zn. 2 To 87/2003, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl sám tak, že obviněného uznal vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., kterého se dopustil tím, že v době po 27. 11. 1999 u Č. p., a. s., R. S. M., A. O., při uplatňování nároku na plnění z pojistné smlouvy se zištným záměrem podstatně nadsadil a fingovaně doložil výši škody na serveru HP, poškozenému při pojistné události – dopravní nehodě, ke které došlo dne 27. 11. 1999 na silnici č. mezi obcemi K. a Š. a jako jednatel společnosti M., spol. s r o., se sídlem D. B., která je vlastníkem tohoto zničeného serveru, na podkladě zkreslených podkladů a neúplných údajů nechal tuto věc znalecky ocenit na hodnotu 1.496.500,- Kč, a to přesto, že tento server získala společnost M. již jako starší a použitý kupní smlouvou ze dne 7. 3. 1997 za kupní cenu 400.000,- Kč a rovněž mu bylo známo, že jde o zastaralý počítačový systém s hodnotou v době poškození podstatně nižší a také dle následného znaleckého posudku činila hodnota této věci maximálně 210.000,- Kč, přičemž kdyby Č. p., a. s., takto spekulativně uplatňovanou škodu obviněným M. R. uznala a likvidovala, vznikla by jí škoda ve výši nejméně 1.286.500,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §60a odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání čtyř let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému také uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a poskytování software v trvání dvou let.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě podal obviněný M. R. prostřednictvím obhájce dovolání. Mimořádným opravným prostředkem obviněný napadl citovaná rozhodnutí ve výroku o vině i trestu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je toho názoru, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání obviněný namítá, že skutek, tak jak je v odsuzujícím výroku rozsudku odvolacího soudu popsán, nenaplňuje skutkovou podstatu pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., jak po subjektivní stránce, tak i objektivní stránce. Blíže svoje námitky nerozvedl. Z tohoto v důvodu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 2 To 87/2003, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 36 T 4/2001, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který vyslovil názor, že s tvrzením dovolatele se nelze ztotožnit, neboť skutková a právní věta jsou ve vzájemném souladu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. R. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci citovaného dovolacího důvodu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný M. R. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.
Objektivní stránka trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. záleží v tom, že pachatel při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Z hlediska subjektivní stránky je pojistný podvod podle §250a tr. zák. úmyslný trestný čin (§3 odst. 3 tr. zák.). Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky 500.000,- Kč. Podle §6 písm. a) tr. zák. stačí, aby pachatel zavinil způsobení značné škody, jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, i z nedbalosti.
Ze skutkového stavu uvedeného ve výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci vyplývá, že obviněný M. R. při uplatňování nároku na plnění z pojistné smlouvy nadsadil a fingovaně doložil výši škody tím, že předložil zkreslené podklady a neúplné údaje, na základě kterých byl počítačový systém znalecky oceněn na hodnotu 1.496.500,- Kč, i když věděl, že jde o zastaralý počítačový systém, který má hodnotu podstatně nižší a pokud by pojišťovna uplatňovanou škodu uznala, vznikla by jí škoda ve výši nejméně 1.286.500,- Kč. Toto vše činil, jak uvedl Vrchní soud v Olomouci, se zištným záměrem. Zavinění ve formě nedbalosti nebo úmyslu vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku svého jednání. Závěr o tom, zda je dáno zavinění obviněného a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr však musí být založen na skutkových zjištěních. Na zavinění a jeho formu lze usuzovat ze všech konkrétních okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo a ze všech významných důkazů, včetně doznání obviněného, pokud existuje. Nelze proto jen ze skutečnosti, že obviněný popírá zavinění, jak to bylo v případě obviněného M. R., vyvodit, že zjištění zavinění a jeho formy nepřichází v úvahu. Zavinění lze zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejenom z doznání obviněného. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem jeho vůle. U obviněného M. R. to bylo právě jeho jednání, ze kterého mohl učinit Vrchní soud v Olomouci správný závěr o jeho zavinění.
Je zřejmé, že takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. R. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal