ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.260.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 260/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. března 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha 4 – Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 7 To 111/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 16/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2003, sp. zn. 1 T 16/2003, byl obviněný M. S. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to zajištěného zavíracího nože s dřevěnou rukojetí, vlastníkem kterého se podle §55 odst. 3 tr. zák. stává stát. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit V. z. p., O. p. K., škodu ve výši 7.761,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný M. S. a v jeho neprospěch státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 7 To 111/03, byl z podnětu odvolání krajského státního zástupce v Praze napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen. Dále učinil odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. vlastní rozhodnutí. Obviněný M. S. byl uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., protože dne 16. 2. 2003 v době kolem 03.00 hodin v obci H., okres K., na taneční zábavě v objektu hasičské zbrojnice, po předchozím verbálním incidentu, nožem o délce čepele 83 mm, zaútočil velkou silou na poškozeného K. Č., kterému způsobil bodnou ránu na levé straně hrudníku s průnikem do levé hrudní dutiny, bodnou ránu vpravo na hrudníku a bodnou ránu levého stehna, s následnou dobou léčení do dvou týdnů, přičemž podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, v případě proniknutí čepele nože o několik milimetrů hlouběji, a vpravo o několik málo centimetrů, mohlo dobře dojít k poranění hrudní stěny a plic, čímž by mohlo dojít i k bezprostřednímu ohrožení života poškozeného krvácením nebo průnikem vzduchu do hrudních dutin.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to zajištěného zavíracího nože s dřevěnou rukojetí. Obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit V. z. p., O. p. K., škodu ve výši 7.761,50 Kč. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného M. S. zamítnuto.
Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Tímto mimořádným opravným prostředkem napadl obviněný výrok o vině a trestu, přičemž ho opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný je toho názoru, že skutek, kterým byl uznán vinným, neměl být kvalifikován jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., protože jeho jednáním nebyla naplněna především subjektivní stránka, když nepojal úmysl svým jednáním způsobit poškozenému vážnější zranění, natož smrt. Tento následek nejen, že nechtěl způsobit, ale ani s ním nebyl srozuměn, protože jeho jednání směřovalo k tomu, aby nožem poškozeného odradil od dalšího útoku vůči jeho osobě. Újma, která byla poškozenému způsobena byla spíše výsledkem nastalé nepřehledné situace, kdy byl napaden poškozeným, ale i dalšími osobami. Namítá, že byť eventuální vražedný úmysl prokázán nebyl, a nelze jej ani dovodit, jak učinil odvolací soud z druhu použité zbraně, místa zasažení, když navíc nešlo o útok cílený, jakož i síly bodnutí, o níž rovněž panují pochybnosti. V této souvislosti odvolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 1999, sp. zn. 9 Tz 34/99, podle kterého povaha použitého nástroje, místo kam útok směřoval, způsob útoku a intenzita bodnutí samy o sobě nesvědčí o vražedném úmyslu, a rovněž na rozhodnutí č. 19/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého vražedný úmysl musí být prokázán mimo jakoukoli pochybnost.
Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil vrchnímu soudu k novému projednání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva, a k dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila. Uvedla, že subjektivní stránka jako jeden ze základních znaků skutkové podstaty trestného činu v sobě zahrnuje vnitřní stavy psychiky pachatele, kam řadíme zavinění a pohnutku, případně vědomí. Skutečnost, že pachatel úmyslné jednání popírá, dle státní zástupkyně neznamená, že úmysl pachatele nelze prokázat. V takových situacích se úmysl (ale i jiné formy zavinění) zjišťuje z objektivních skutečností (z povahy předmětu, kterým byl útok veden, okolnosti jeho použití, způsob, intenzita a místo zásahu, osobní vlastnosti pachatele, jeho jednání a vztah k poškozenému). Podle státní zástupkyně je podstatné, že obviněný použil nůž o délce čepele 83 mm a poškozeného zasáhl do míst, která jsou podle všeobecných znalostí místy, při jejichž zasažení nožem může dojít k ohrožení nebo ztrátě života. Intenzita útoku byla velká, a šlo o opakované bodnutí. Osobní vlastnosti korespondují s chováním obviněného, a jsou v korelaci ke stavu, jaký měl s poškozeným a jak se k němu v minulosti choval. Z uvedených okolností podle názoru státní zástupkyně vyplývá úmyslná forma zavinění, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na místě k tomu stanoveném (§265e odst. 1 tr. ř.).
Trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí. Podle §8 odst. 1 tr. zák. jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Pro posouzení, zda obviněný M. S. spáchal trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. či nikoliv je rozhodující skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, případně rozvedený v jeho odůvodnění.
V tzv. skutkové větě, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, se k jednání obviněného mj. uvádí, že po předchozím verbálním incidentu nožem o délce čepele 83 mm zaútočil velkou silou na poškozeného, kterému způsobil bodnou ránu na levé straně hrudníku s průnikem do levé hrudní dutiny, bodnou ránu vpravo na hrudníku a bodnou ránu levého stehna, s následnou dobou léčení do dvou týdnů, přičemž podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, v případě proniknutí čepele nože o několik milimetrů hlouběji a vpravo o několik málo centimetrů, mohlo dojít k poranění hrudní stěny a plic, čímž by mohlo dojít i k bezprostřednímu ohrožení života poškozeného krvácením nebo průnikem vzduchu do hrudních dutin. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se ke skutkovým zjištěním rovněž konstatuje, že na taneční zábavě v objektu hasičské zbrojnice došlo k roztržce mezi obviněným a poškozeným, a to nejprve v prostorách pánského WC, přičemž roztržku vyprovokoval poškozený, když způsobem víceméně dominantním požadoval po obviněném vysvětlení jeho jednání z předchozích několika let. V první fázi konfliktu – tedy na WC, nedošlo k žádné fyzické potyčce, vyjma natlačení obviněného na zeď. Kamarádi poškozeného totiž oba odtrhli a obviněného vykázali z WC. Tato fáze konfliktu odchodem obviněného z WC skončila a neměla již mít dalšího pokračování. Následně došlo ještě k tomu, že manželka obviněného šla na pánské WC, kde poškozenému nadávala. Další průběh konfliktu byl velmi rychlý a situace na místě byla nepřehledná. Obviněný na poškozeného čekal a to již s nožem v ruce. Když poškozený vyšel z pánského WC, uviděl obviněného, a oba se současně napadli, přičemž obviněný mával rukou. Pak již byla snaha ostatních přítomných osob oba aktéry incidentu od sebe odtrhnout, ale v tu dobu již byl poškozený pobodán. Obviněný byl vzápětí odzbrojen.
Stran právní kvalifikace jednání obviněného odvolací soud uvedl, že je zřejmé, že obviněný nepovažoval předcházející konflikt na pánském WC s poškozeným za ukončený, resp. se s takovým ukončením konfliktu nemohl smířit, s největší pravděpodobností díky povaze a charakteru své osobnosti. Je také zřejmé, že již měl v ruce připraven nůž, přičemž šlo o velmi nebezpečný bodný nástroj, svou povahou způsobilý přivodit i smrtelné zranění. Vzhledem k tomu, že došlo k opakovanému bodnutí do hrudníku, je také zřejmé, že na tuto část těla obviněný svůj útok směřoval, přičemž i jako osobě průměrně vzdělané mu muselo být známo, že útočil na místa, kde jsou uloženy životně důležité orgány, při jejichž poranění může dojít i ke smrti. Útok byl veden velkou silou, kdy u bodné rány hrudníku vlevo došlo k proniknutí do dutiny hrudní. Nešlo o žádná náhodná bodnutí, ale o cílený, pokračující útok. Život poškozeného mohl být ohrožen daleko aktuálněji, a pakliže se tak nestalo, nebylo to rozhodně vůlí obviněného, neboť se mohlo jednat o odchylku pouze několika milimetrů, resp. centimetrů, aby došlo ke zcela akutnímu ohrožení života. Odvolací soud uzavřel, že obviněný byl při útoku veden motivem msty, kterému předcházelo jeho vyprovokování poškozeným, útok byl proveden rychle, nekompromisně, s velkou silou, přičemž bylo použito nástroje způsobilého přivodit smrtelné zranění, a záměrně, a opakovaně bylo útočeno na takové části těla, kde jsou orgány důležité pro život snadno zasažitelné (plíce, srdce, velké cévy). Ze shora uvedeného je dle názoru odvolacího soudu zřejmé, že obviněný si musel nejméně být vědom, že smrt poškozenému takovým útokem, kterého se dopustil, způsobit může, a pro případ, že se tak stane, s tím byl srozuměn. Zavinění obviněného je tak dáno formou úmyslu nepřímého, a jednání kterého se dopustil, je na místě posoudit jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák.
Podle názoru Nejvyššího soudu, základní otázkou dovolání je otázka, zda hodnocení skutkového stavu soudem odvolacím svědčí o úmyslném jednání obviněného /podle §4 písm. a) event. b) tr. zák./, jenž teprve zakládá možnost posoudit jednání obviněného jako trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., v daném případě ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Jak je výše uvedeno, odvolací soud zhodnotil subjektivní stránku jednání obviněného podle ustanovení §4 písm. b) tr. zák. (ač napadené rozhodnutí postrádá výslovné uvedení zákonného ustanovení, lze konstatovat, že tato otázka je nad jakoukoli pochybnost vyjádřena v příslušném odůvodnění napadeného rozhodnutí, viz str. 6, kde se uvádí, že obviněný si musel být vědom, že smrt poškozeného takovým útokem, kterého se dopustil, způsobit může, a pro případ, že se tak stane, s tím byl srozuměn. Jeho zavinění je tak dáno formou úmyslu nepřímého…), které vyjadřuje volní a intelektovou složku zavinění ve formě nepřímého úmyslu za pomoci dvou okolností, a to, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Použil-li obviněný při jednání, jak bylo zjištěno soudy, nůž o délce čepele 83 mm, pak musel vědět, že jde o prostředek, jehož použitím vůči těm částem těla, kam útočil (hrudníku, event. stehna), může způsobit zranění, která vedou k zásahu do zájmů chráněných trestním zákonem. Tím je naplněna volní složka nepřímého úmyslu. Tím, že obviněný použil uvedeného nože vědomě, jednal způsobem, z něhož je zřejmé, že své jednání realizoval se znalostí věci. Proto je naplněna i složka srozumění s následkem, který může nastat tak, jak stanoví §4 písm. b) tr. zák.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti bylo nutno dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Nejvyšší soud na tomto místě považuje za vhodné podotknout, že napadené rozhodnutí vrchního soudu je plně v souladu nejen s názorem a soudní praxí Nejvyššího soudu, ale koresponduje také s rozhodovací praxí Ústavního soudu ČR (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02).
V dovolání obviněného zazněly také výtky směřující do oblasti skutkových zjištění, či hodnocení důkazů (že nožem poškozeného chtěl odradit od dalšího útoku a že panují pochybnosti o síle bodnutí). Ve vztahu k těmto námitkám musí Nejvyšší soud uvést, že prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat pouze vady právní, nikoli však vady skutkové. V rámci dovolacího řízení jako řízení o mimořádném opravném prostředku nelze totiž přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Východiskem pro existenci uvedeného dovolacího důvodu je popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud své rozhodnutí v neveřejném zasedání, aniž mohl ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. trestní věc obviněného meritorně přezkoumat.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Štefan Škadra