ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.308.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 308/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 3. 2004 o dovolání obviněné P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 9 To 448/2003, ve věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavu pod sp. zn. 2 T 102/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 2 T 102/2002, byla obviněná uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustila tím, že „v noci na 9. 3. 2002 dne 10. 3. 2002 v motelu M v k. ú. obce S. Z., okr. Ž. S., v souvislosti s neohlášeným ukončením svého příležitostného pracovního působení jako účtující servírka a odchodem z motelu společnosti V., B., odcizila z jejího majetku částku nejméně 8.000,- Kč určenou na rozměňování a vracení hostům“. Za uvedené jednání byl obviněné uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, který byl obviněné podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. O nároku poškozené na náhradu škody bylo soudem rozhodnuto podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. Proti rozsudku okresního soudu podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně dne 30. 10. 2003, sp. zn. 9 To 448/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 9 To 448/2003, podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění výše uvedeného dovolacího důvodu obviněná spatřuje v tom, že poškozená společnost nepředložila žádný důkaz o tom, že by obviněné finanční částku, která se stala předmětem skutkového zjištění, předala. Obviněná zdůraznila, že společnosti V. žádné finanční prostředky neodcizila a je nevinná. Dále poukazuje na to, že žádným důkazem nebylo prokázáno, že by se dopustila jednání, pro které byla odsouzena. Za nelogické považuje závěry krajského soudu, který vyhodnotil dokazování provedené soudem prvního stupně jako správné, když podle názoru obviněné došlo k porušení ustanovení §2 odst. 1 tr. ř. Podle názoru obviněné měly soudy důsledně postupovat podle ustanovení trestního řádu a v případě pochybností aplikovat zásadu „in dubio pro reo“, což mělo vést k jejímu zproštění. S ohledem na výše uvedené v závěrečném petitu obviněná navrhla, aby ji Nejvyšší soud podle §226 písm. a) tr. ř. obžaloby zprostil, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je stíhána.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), přičemž zákonem stanovená lhůta k podání dovolání byla zachována (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací důvod dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z toho, jak je tento dovolací důvod koncipován zákonem, je patrno, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Přitom pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině.
Z dovolání obviněné je zřejmé, že tato se neztotožnila se zjištěným skutkovým stavem, přičemž poukazuje na to, že se jednání, které je jí kladeno za vinu, nedopustila. Další její výhrady směřují do oblasti shromážděných důkazů a do oblasti jejich hodnocení, když namítá, že poškozená organizace nepředložila žádný důkaz o tom, že by tuto částku (8.000,- Kč) obviněné předala, praxe ohledně předávání peněz event. konkrétní částky nebyla podle mínění obviněné prokázána ani výpověďmi slyšených svědků – účtujících číšníků. V souvislosti s těmito výhradami pak považuje za nelogické, když odvolací soud vyhodnotil dokazování provedené soudem prvního stupně jako správné. Všechny výše uvedené výhrady obviněné jsou námitkami skutkovými, nikoli právními, a shora již bylo uvedeno, že dovolání není do skutkových zjištění přípustné. V souvislosti s uvedeným je potřebné konstatovat, že okresní soud shromážděné důkazy, a to i na základě pokynu krajského soudu u hlavního líčení provedl a tyto důkazy hodnotil. Na základě zásady vyjádřené v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. (hodnocení důkazů podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu) dospěl ke skutkovému závěru, který vyjádřil ve skutkové větě svého rozsudku a rozvedl v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. v jeho odůvodnění. Z podaného dovolání je patrno, že se skutkovým zjištěním se obviněná neztotožnila a cestou dovolání přes dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se snaží docílit primárně změny ve skutkových zjištěních, které by vedly k jí prezentovanému závěru, tj. ke zproštění obžaloby.
Vzhledem k tomu, že v daném případě byl dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn formálně, bylo nutno dovolání obviněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání obviněné bylo odmítnuto v neveřejném zasedání, jak umožňuje ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by bylo meritorně přezkoumáno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann