ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.324.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 324/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2004 dovolání obviněného M. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 7. 2003, sp. zn. 13 To 232/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 13/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 3 T 13/2003, byl obviněný M. Č. uznán vinným:
I. trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně neurčených dnech v období od 30. 6. 2002 do 20. 7. 2002 v P., v pronajaté garsoniéře v panelovém domě čp., ul. S., uzamykal svou družku J. K., kterou pod pohrůžkou násilí a následně i násilím, zejména bitím pěstmi do obličeje a různých částí těla, poléváním těla horkou vodou, taháním za vlasy, přejížděním nožem po prsou a hýždích a bodnutím nožem do pravého stehna nutil opakovaně k doznání, že „spala“ se svým otcem a různými muži v zaměstnání, kdy jmenovanou současně několikrát pomočil a pod pohrůžkou dalším fyzickým napadáním a zabitím ji nutil setrvávat ve shora uvedené garsoniéře a znemožňoval jí kontakt s rodinou, lékařské ošetření a ohlášení věci policii, čímž J. K. způsobil četné hematomy po celém těle, tupý úraz hlavy, trupu a končetin a vystavil ji vystupňovaným dlouhotrvajícím fyzickým a psychickým útrapám,
II. trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 1. 2. 2003 v 01.15 hod. v P. v ulici H. řídil osobní vozidlo Škoda Favorit 135 L, přestože trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 T 147/2002, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2002, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
dne 1. 2. 2003 v době kolem 04.10 hod. v P. na nám. R. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, přestože trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 T 147/2002, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2002, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
dne 2. 2. 2003 v 21.30 hod. v P. v ulici kpt. B. řídil osobní vozidlo zn. Škoda Favorit, přestože trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 T 147/2002, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2002, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
III. trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 16. 2. 2003 kolem 03.30 hod. v P. v ul. H. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, přestože trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 T 147/2002, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2002, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
dne 21. 2. 2003 kolem 03.10 hod. v P. v ul. S. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, , přestože trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 T 147/2002, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2002, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
dne 26. 2. 2003 kolem 20.30 hod. v P. v ul. P. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, , přestože trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 T 147/2002, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2002, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
dne 26. 2. 2003 kolem 22.40 hod. v P. v ul. P. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, přestože trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 T 147/2002, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2002, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let,
dne 12. 3. 2003 kolem 04.35 hod. v D. v ul. J. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, přestože trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 T 147/2002, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2002, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný M. Č. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 7. 2003, sp. zn. 13 To 232/2003, byl z podnětu podaného odvolání podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ve výroku o vině skutkem kvalifikovaným jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zák. a v celém výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí. Obviněný M. Č. byl uznán vinným při nezměněné skutkové větě trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin a za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, č. j. 20 T 147/2002-25, jenž byl obviněnému doručen dne 8. 8. 2002 a právní moci nabyl dne 17. 8. 2002, byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dobu tří let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, č. j. 20 T 147/2002-25, jenž byl obviněnému doručen dne 8. 8. 2002 a právní moci nabyl dne 17. 8. 2002, jakož i všechny další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Odvolací soud rovněž obviněného odsoudil za dva trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., ohledně nichž zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, a to podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu pěti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen dne 28. 11. 2003 obhájci obviněného JUDr. M. R., dne 1. 12. 2003 obviněnému M. Č. a téhož dne Okresnímu státnímu zastupitelství v Pardubicích.
Proti konstatovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích podal obviněný M. Č. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dne 2. 2. 2004 u Okresního soudu v Pardubicích dovolání. Mimořádným opravným prostředkem obviněný napadl citovaná rozhodnutí v celém výroku o vině i trestu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
Pokud jde o skutek posouzený jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. obviněný vytkl soudu, že při hodnocení důkazů vycházel jednostranně z výpovědi poškozené J. K. a nezabýval se důkazy, které svědčily v jeho prospěch. Poukázal na svědecké výpovědi, podle nichž se poškozená v kritickém období bez jakéhokoliv omezení volně pohybovala po městě a stýkala se s různými lidmi, kterým mohla ukázat svá údajná zranění nebo na ně alespoň upozornit. V podrobnostech namítl, že vyjma výpovědi poškozené nesvědčil proti němu žádný přímý či nepřímý důkaz. V případě skutků posouzených jako dva trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. dovolatel upozornil, že mu soud nikdy neposlal vyrozumění o tom, že trestní příkaz je pravomocný i po jeho opožděném odvolání (pozn. podání odporu); právě tato skutečnost zapříčinila, že se choval, jako by nebyl odsouzen. Vyjádřil přesvědčení, že trestní řád by měl i v takovém případě ukládat povinnost doručovat písemnosti prokazatelným způsobem, aby byly vyloučeny pochybnosti, zda zásilka byla vůbec vypravena. Z těchto důvodů v petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o trestu a sám ve věci znovu rozhodl.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněného M. Č. dne 20. 2. 2004 s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 3. 4. 2004, sp. zn. 1 NZo 161/2004, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že ve vztahu k výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. se obviněný domáhá jiného hodnocení důkazů soudy a v podstatě namítá, že se jednání popsaného ve skutkové větě nedopustil. Proto jde o námitky výlučně skutkového charakteru, které se obsahově nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru státního zástupce jsou výtky směřující proti výroku o vině trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm c) tr. zák. opakováním odvolacích námitek, kterými se odvolací soud zabýval a učinil skutkový závěr, že obviněný musel předpokládat existenci pravomocně uloženého trestu zákazu činnosti, neboť opravný prostředek proti příslušnému soudnímu rozhodnutí podával vědomě opožděně a jednal tak minimálně v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Pokud tedy dovolatel namítá, že o právní moci trestního příkazu nevěděl, protože o ní nebyl soudem výslovně informován, jde opět o námitku primárně skutkovou, která deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. Č. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvého stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným M. Č. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Ve vztahu ke skutku posouzenému jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (výrok o vině v rozsudku odvolacího soudu) obviněný v dovolání v podrobnostech tvrdí nedostatky v hodnocení provedených důkazů. V souvislosti se skutky kvalifikovanými jako trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (body II. a III. výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně) dovolatel uvádí, že nebyl informován o právní moci trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 T 147/2002, čímž vytýká absenci zavinění z hlediska naplnění subjektivní stránky těchto trestných činů. Všechny tyto uplatněné námitky však primárně směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci a v důsledku těchto tvrzených procesních nedostatků obviněný až následně dovozuje vady v hmotně právním posouzení skutku. V této souvislosti nutno připomenout, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Lze připomenout, že na podkladě provedeného dokazování soudy obou stupňů shledaly skutečnosti prokazující vědomost obviněného, že zmíněný trestní příkaz, jímž mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let, byl pravomocný (srov. str. 6 rozsudku odvolacího soudu).
Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V posuzované věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný M. Č. spáchal předmětné skutky tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého, resp. druhého stupně (viz výše) a rozvedeny v jejich odůvodnění. Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto popsané skutky byly nesprávně posouzeny nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto ze strany obviněného byly výlučně vzneseny námitky, které jsou mimo rámec jím uplatněného dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý z dalších v zákoně taxativně stanovených dovolacích důvodů.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Č. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku), přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. března 2004
Předseda senátu :
JUDr. Jiří H o r á k