ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.350.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 350/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2004 dovolání obviněného Z. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. J., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. 2 To 841/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 5/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 1 T 5/2003, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 25. 12. 2002 kolem 16.30 hod. na J. ul. v Š. před budovou nádraží ČD fyzicky napadl poškozeného J. F., když nastoupil do vozu taxislužby poškozeného a zde jej napadl údery pěstmi do hlavy, dále mu vyhrožoval likvidací z důvodu dřívějšího poměru poškozeného s jeho manželkou a posléze pak poškozeného i kopal a ve svém jednání pokračoval i poté, co se poškozenému podařilo vůz opustit, když poškozeného pronásledoval a kopal jej do nohou a posléze, když jej dostihl, opětovně jej napadl údery rukou do obličeje a svým jednáním mu tak způsobil otok pravého boltce, pravé spánkové krajiny a nosu, kteréžto zranění si nevyžádalo pracovní neschopnost.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný Z. V. odvolání, které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. 2 To 841/2003, podle §256 tr. ř. zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 8. 12. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Šumperku, dne 10. 12. 2003 tehdejšímu obhájci obviněného JUDr. J. M. a dne 11. 12. 2003 obviněnému Z. V. (viz č. l. 226 tr. spisu).
Obviněný Z. V. podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím nově zvolené obhájkyně Mgr. M. S. dne 11. 2. 2004 u Okresního soudu v Šumperku blanketní dovolání, které odůvodnil podáním předloženým Okresnímu soudu v Šumperku dne 27. 2. 2004. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný nejprve zrekapituloval průběh trestního řízení a namítl, že soudy obou stupňů nezvážily všechny okolnosti případu, ovšem jak podotkl, ani nemohly, neboť v řízení nevypovídal, resp. popřel, že by znal poškozeného J. F. V uvedeném směru obviněný popsal okolnosti vzniku poměru mezi jeho manželkou a poškozeným a s tím související motivaci svého jednání. Rovněž zpochybnil věrohodnost výpovědi poškozeného, jenž celou situaci z morálního hlediska zavinil. Nabídl vlastní verzi průběhu fyzického konfliktu s poškozeným s tím, že se jednalo o vzájemné napadení, a výtržnosti se tudíž dopustil i poškozený. Z uvedených důvodů v závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení krajského soudu a uvedenému soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněného Z. V. dne 9. 3. 2004 s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 1 NZo 164/2004, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovila názor, že dovolatel brojí především proti přisouzeným skutkovým zjištěním a teprve na tomto podkladě buduje námitku, že přisouzené jednání nemělo být posuzováno jako trestný čin výtržnictví. Zdůraznila, že odůvodnění dovolání se tak zcela vymyká věcnému naplnění použitého dovolacího důvodu a za daného stavu věci by byl dán důvod k jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně státní zástupkyně uvedla, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodováno o odvolání obviněného směřujícímu pouze do výroku o trestu, a vzhledem k absenci odvolání státního zástupce byla přezkumná povinnost odvolacího soudu ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. omezena pouze na výrok o trestu, když rozsudečným výrokem byl tak vymezen rámec případného dovolání. Proto považuje podané dovolání, které směřuje primárně proti výroku o vině, a tím překračuje rozsah předmětu odvolacího řízení, za nepřípustné. Z toho důvodu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný Z. V. uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 2 tr. ř./.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je povolán a oprávněn k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad vymezených v ustanovení §265b tr. ř., a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Pro úplnost je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným Z. V. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání popisuje vlastní verzi průběhu skutkového děje a v uvedeném směru požaduje odlišné hodnocení nově nabízených okolností případu. Všechny uplatněné námitky tak směřují primárně proti stabilizovanému skutkovému zjištění, přičemž ve vytýkaných vadách až následně dovolatel spatřuje vady v hmotně právním posouzení skutku.
Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V posuzované věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný Z. V. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně a ze kterého mimo jiné vyplývá, že před budovou nádraží ČD fyzicky napadl poškozeného J. F., když nastoupil do vozu taxislužby poškozeného a zde jej napadl údery pěstmi do hlavy, dále mu vyhrožoval likvidací z důvodu dřívějšího poměru poškozeného s jeho manželkou a posléze pak poškozeného i kopal a ve svém jednání pokračoval i poté, co se poškozenému podařilo vůz opustit, když poškozeného pronásledoval a kopal jej do nohou a posléze, když jej dostihl, opětovně jej napadl údery rukou do obličeje. Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto popsaný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod. V této souvislosti lze připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. je nutno v dovolání nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2004
Předseda senátu :
JUDr. Jiří H o r á k