ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.430.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 430/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2004 dovolání, která podali obvinění V. K. a J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 8 To 317/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 47/2003, a rozhodl takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. K. odmítá .
II. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 8 To 317/2003, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 6 T 47/2003, ohledně obviněného J. K. v celém rozsahu zrušují . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje , aby věc ohledně obviněného J. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 6 T 47/2003, byli obvinění V. K. a J. K. uznáni vinnými:
1. obviněná V. K. sama trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měla dopustit jednáním popsaným v tzv. skutkové větě rozhodnutí,
2. oba obvinění společně trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měli dopustit tím, že v období od 1. 5. 1998 do 30. 10. 2000 obžalovaná V. K. nejméně ve 20 případech neoprávněně vystavila příkazy k úhradě v celkové částce 250.876,- Kč z účtu poškozené společnosti F. R., s. r. o., č. vedeného u ČSOB, a. s., hlavní pobočka P., když na příkazech k úhradě buď padělala podpis jednatelů poškozené společnosti nebo je podstrčila k podpisu jednatelům poškozené společnosti a na základě těchto příkazů k úhradě byly převáděny finanční částky ve prospěch:
a) účtu obžalované V. K. č. vedeného u K. b., a. s., pobočka J., ke kterému měli dispoziční právo oba obžalovaní, přičemž na tento účet byla ve 12 případech postupně neoprávněně převedena částka v celkové výši 133.506,- Kč,
b) účtu obžalovaného J. K. č. vedeného u K. b., a. s., pobočka P., ke kterému měl dispoziční právo pouze obžalovaný, přičemž na tento účet byla v 8 případech neoprávněně převedena částka v celkové výši 117.370,- Kč.
Za tuto trestnou činnost byla obviněná V. K. odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč, přičemž pro případ zmaření jeho výkonu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Obviněný J. K. byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené společnosti F. R., s. r. o., se sídlem P., Ž., a ČSOB, a. s., se sídlem P., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání oba obvinění a poškozená společnost F. R., s. r. o.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 8 To 317/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o vině a trestu u obviněné V. K. a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené společnosti F. R., s. r. o. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněnou V. K. uznal vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že v období od 1. 1. 1997 do 30. 10. 2000 jako účetní společnosti F. R., s. r. o., v P., nejméně ve 168 případech neoprávněně vystavila příkazy k úhradě v celkové částce 1.246.840,70 Kč z účtu poškozené společnosti č. vedeného u ČSOB, a. s., hlavní pobočka P., když na příkazech k úhradě padělala podpisy jednatelů poškozené společnosti nebo tyto příkazy podstrčila k podpisu jednatelům poškozené společnosti a na základě těchto příkazů k úhradě byly převáděny finanční částky ve prospěch jejích vlastních účtů, ke kterým měla jako jediná dispoziční právo, a to:
a) na účet č. vedený u Č. s., a. s., P., v 70 případech byla tímto způsobem převedena částka 469.724,10 Kč,
b) na účet č. vedený u K. b., a. s., pobočka P., kdy ve 35 případech byla tímto způsobem jí neoprávněně převedena částka v celkové výši 215.141,40 Kč,
c) na účet č. vedený u K. b., a. s., pobočka P., kdy ve 43 případech byla tímto způsobem jí neoprávněně převedena částka v celkové výši 311.099,20 Kč,
d) účtu obžalované č. vedeného u K. b., a. s., pobočka J., ke kterému měla dispoziční právo společně s obžalovaným J. K., přičemž na tento účet byla ve 12 případech postupně neoprávněně převedena částka v celkové výši 133.506,- Kč,
e) účtu obžalovaného J. K. č. vedeného u K. b., a. s., pobočka P., ke kterému měl dispoziční právo pouze obžalovaný K., přičemž na tento účet byla v 8 případech neoprávněně převedena částka v celkové výši 117.370,- Kč.
Za toto jednání byla obviněná V. K. odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozené F. R., s. r. o., se sídlem P., škodu ve výši 916.594,70 Kč s 8 % úrokem ode dne 29. 1. 2003 do zaplacení. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným V. K. a J. K. uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené F. R., s. r. o., se sídlem P., škodu ve výši 250.876,- Kč s 8 % úrokem ode dne 29. 1. 2003 do zaplacení.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného J. K. zamítnuto. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen dne 5. 12. 2003 Obvodnímu státnímu zastupitelství v Praze 1 a obhájci obviněných JUDr. E. B. a dne 10. 12. 2003 obviněným V. K. a J. K. (viz č. l. 617 tr. spisu).
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 podali oba obvinění prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dne 30. 1. 2004 na poštu dovolání, adresované a doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 2. 2004. Mimořádným opravným prostředkem obvinění napadli výroky o vině, trestu i náhradě škody a opřeli ho o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejich názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný J. K. uplatnil i důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť podle jeho mínění bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V odůvodnění svého podání obvinění rozvedli námitky, jimiž by měly být citované dovolací důvody naplněny. Obviněná V. K. namítla, že použitá právní kvalifikace podle odstavce 3 ustanovení §250 tr. zák. není namístě. V této souvislosti konstatovala, že soud se nikterak nevypořádal s její obhajobou týkající se převodů finančních částek v období od poloviny roku 2000 do 30. 10. 2000, kdy v předmětné společnosti nepracovala, neměla možnost jakýmkoliv způsobem vystavovat příkazy k úhradě a tyto předkládat v bance. Uvedla, že nebyla vyvrácena její obhajoba spočívající v tom, že po dohodě s oběma společníky fakturovala částky, které jí slíbili uhradit za vícepráce provedené nad rámec smlouvy, kterou s nimi měla. V naznačeném směru dodala, že oba společníci F. R., s. r. o., svědci O. B. a V. T., nebyli schopni soudu doložit, že jí skutečně poskytovali odměnu v dohodnuté výši, ani vysvětlit, jakým způsobem jí byla hrazena činnost, kterou vykonávala nad rámec původní smlouvy. Podle názoru obviněné je rozsudek obvodního soudu nepřezkoumatelný, a to především co do důvodu vzniku a výše způsobené škody. Za této situace měl odvolací soud zrušit rozsudek soudu prvého stupně a věc tomuto soudu vrátit k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. K. namítl, že popis skutku pod bodem 2 výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně neodpovídá použité právní kvalifikaci, neboť z něho není vůbec zřejmé, jakým způsobem se měl trestného činu podvodu dopustit. Podle jeho názoru z popisu skutku pouze plyne, že veškerou činnost v souvislosti s příkazy k úhradě měla realizovat jen obviněná V. K., aniž by bylo výslovně specifikováno, jakým způsobem se měl na tomto jednání podílet obviněný. Ohledně jeho osoby je v popisu skutku pouze uvedeno, že k jednomu z účtů měl dispoziční právo výlučné a k druhému společné s obviněnou V. K. Obviněný konstatoval, že žádná jeho další součinnost z popisu skutku nevyplývá a při stávající formulaci by jeho jednání mohlo maximálně naplňovat zákonné znaky trestného činu podílnictví podle §251, příp. podle §252 tr. zák. (pokud by se soud ztotožnil s tvrzením uvedeným v obžalobě, že si byl vědom toho, že na jeho účet, resp. účet, k němuž měl dispoziční právo s obviněnou K., budou poukázány finanční prostředky, jež byly získány trestnou činností). Zdůraznil, že ve výrokové části rozsudku nejsou uvedeny žádné skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že ke škodě cizího majetku obohatil sebe tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Proto použitá právní kvalifikace neodpovídá popisu skutku a rozhodnutí obvodního soudu, jakož i městského soudu, který jeho odvolání zamítl, spočívá na nesprávném právním posouzení.
Závěrem dovolání oba obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadená rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1, příp. Městskému soudu v Praze. Dále navrhli, aby o dovolání bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 tr. ř. ve veřejném zasedání.
Soud prvého stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil dne 31. 3. 2004 opis dovolání obviněných Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k mimořádnému opravnému prostředku písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 1 NZo 280/2004, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovila názor, že obviněnou V. K. uváděný dovolací důvod nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť její argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Navíc argumenty obsažené v dovolání jsou opakováním její obhajoby z řádného opravného prostředku, s nimiž se ve svém rozhodnutí zejména druhoinstanční soud jednoznačně vypořádal. K dovolání obviněného J. K. státní zástupkyně uvedla, že v popisu jeho jednání sice není ve skutkové větě rozsudku uvedena forma, jakou se ho dopustil, avšak vzájemné souvislosti vyplývají z odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně. Podle jejího názoru bylo za popsané situace dovolání obviněné V. K. podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. a v případě obviněného J. K. jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl, a to u obviněné V. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a u obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných V. K. a J. K. jsou přípustná /§265a odst. 1, 2 písm. a), písm. h) tr. ř./, byla podána osobami oprávněnými /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř./.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V rámci zákonem vymezeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ohledně zjištěného skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněnou V. K. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněná namítá, že se soud nevypořádal s její obhajobou ohledně převodů finančních částek v období, kdy v poškozené společnosti nepracovala a stran jí tvrzené fakturace přislíbené odměny za činnosti provedené nad rámec původní smlouvy, když tato skutečnost nebyla v rámci dokazování vyvrácena. Dále vytýká nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvého stupně, a to z hlediska důvodu vzniku a výše způsobené škody, v souvislosti s čímž brojí proti nesprávnému postupu odvolacího soudu v rámci přezkumného řízení. Tato tvrzení dovolatelky jsou ale primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci, úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto údajných procesních nedostatků až následně obviněná dovozuje nesprávné právní posouzení daného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. Obviněná v dovolání nenamítá, že by skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu (viz jeho citace výše) byl nesprávně posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto ze strany obviněné výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci ohledně dovolání obviněné V. K.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné V. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. (přezkoumat dovoláním napadené výroky a řízení, které jim předcházelo), přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod uplatněný obviněným J. K. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zejména namítl, že v popisu předmětného skutku není uveden způsob, jakým se měl na trestném činu podílet, ani skutkové okolnosti, jež by odpovídaly právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. ř. Tyto výhrady lze podřadit pod zmíněný dovolací důvod.
Protože v případě obviněného J. K. Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (právní posouzení skutku popsaného pod bodem 2 výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně), v rozsahu a z důvodů námitek uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí na cizím majetku takovým činem škodu nikoli malou. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč (pozn. vše trestní zákon ve znění účinném od 1. 1. 2002).
Podvodné jednání spočívá v uvedení v omyl nebo ve využití omylu. Při uvedení v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Využitím omylu jiného pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, pokud neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí podváděné osoby, přičemž pokud by tyto skutečnosti byly druhé straně známy, k plnění z její strany by nedošlo, popř. došlo za méně výhodných podmínek. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Podvodné jednání směřuje vždy k obohacení pachatele nebo někoho jiného. Jestliže obohacení nastalo jinou majetkovou trestnou činností a podvodné jednání již směřuje jenom k jeho zakrytí, nejde o trestný čin podvodu, neboť zastírací jednání pachatele je součástí základního majetkového deliktu a není již samostatně trestné. U jiné osoby by však mohlo za určitých podmínek zakládat trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák. nebo nadržování podle §166 tr. zák.
Podle Nejvyššího soudu nelze skutek, jak je popsán pod bodem 2 výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně, jehož se měl obviněný J. K. dopustit společně s V. K., ohledně osoby dovolatele právně kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Podle tzv. právní věty předmětného výroku o vině obvodní soud považoval zákonné znaky tohoto trestného činu naplněné v tom, že obviněný ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Těmto zákonným znakům však nekoresponduje skutkové zjištění, které by je obsahově naplňovalo. Ze skutkové věty pod bodem 2 rozsudečného výroku soudu prvého stupně ve vztahu k dovolateli pouze vyplývá, že na základě příkazů k úhradě z účtu poškozené společnosti (jež obviněná V. K. neoprávněně vystavila, padělala na nich podpisy jednatelů poškozené společnosti nebo jim je podstrčila k podpisu) došlo k převodu finančních částek ve specifikované výši, a to jednak ve prospěch účtu V. K., ke kterému měl dispoziční právo i J. K., a jednak na účet jmenovaného, k němuž měl dispoziční právo pouze on. V odůvodnění rozsudku soud prvého stupně v rámci úvah o právní kvalifikaci skutku sice konstatoval, že oba obvinění po stránce objektivní i subjektivní naplnili svým jednáním znaky skutkových podstat žalovaných trestných činů, jednali v úmyslu nepřímém ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. a pohnutkou jejich jednání bylo získání finančních prostředků a materiálního prospěchu. Tento právní závěr ale nemá žádnou oporu ve zjištění, jakým způsobem se měl obviněný J. K. uvedeného trestného činu dopustit a zejména v čem spočíval jeho podvodný úmysl. V tomto směru na str. 8 odůvodnění rozsudku soud prvého stupně (poté, co se zabýval činností obviněné V. K. v poškozené společnosti) pouze uvedl: „Obžalovaná nejprve sama a posléze společně s obžalovaným v podstatě využívali této situace, jaká v poškozené společnosti byla k páchání trestné činnosti tak, jak byla zjištěna a popsána ve výroku tohoto rozsudku…“. Dále konstatoval: „Obžalovaní disponovali různými účty u různých bank, přičemž bylo zjištěno, že na tyto účty byly převáděny částky z účtu poškozené společnosti. Toto množství různých účtů svědčí rovněž v neprospěch obžalovaných, neboť i když má každý právo založit si účtů, kolik chce, přece jen pro běžný život není tolik účtů zapotřebí, pokud jejich majitelé nejsou osobami s nadprůměrnými příjmy, což podle zjištění obžalovaní nebyli, a proto lze důvodně mít za to, že disponovali těmito účty právě v souvislosti s pácháním trestné činnosti, pro kterou byli postaveni před soud“.
V odůvodnění svého rozsudku se odvolací soud ve vztahu k obviněnému J. K. ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvého stupně. Dopustil se tak stejného nedostatku jako Obvodní soud pro Prahu 1, neboť naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu u obviněného nedovodil ve vztahu ke konkrétně zjištěným skutkovým okolnostem, která by byla součástí zjištěného skutku a jež by s těmito zákonnými znaky korespondovala.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. K. podal důvodně dovolání proti výroku o vině, přičemž v důsledku tohoto nedostatku jsou v případě jeho osoby vadné i výroky o trestu a náhradě škody. Proto ohledně obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jednak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 8 To 317/2003, neboť zmíněné pochybení v odvolacím řízení nenapravil a jednak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 6 T 47/2003. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal, aby věc v případě obviněného J. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V této souvislosti lze pro úplnost poznamenat, že důvod, podle něhož dovolací soud rozhodl ve prospěch jmenovaného obviněného, neprospívá obviněné V. K., a proto ustanovení §265k odst. 2 věty poslední tr. ř. ve spojení s ustanovením §261 tr. ř. (princip tzv. beneficia cohaesionis) nelze aplikovat.
Po částečném zrušení obou napadených rozhodnutí se trestní věc ohledně obviněného J. K. dostala do procesního stadia řízení před soudem prvého stupně. Úkolem Obvodního soudu pro Prahu 1 bude při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu věc v hlavním líčení v potřebném rozsahu projednat a učinit v ní zákonu odpovídající rozhodnutí. Jeho povinností bude zejména vyhodnotit v hlavním líčení doposud provedené důkazy, eventuálně provést i doplnění dokazování, pokud to bude pro rozhodnutí ve věci potřebné, a to za účelem upřesnění popisu daného skutku tak, aby z něj bylo jednoznačně patrno, jakým způsobem se obviněný měl předmětného jednání dopustit. Po vyhodnocení všech provedených důkazů (postupem podle §2 odst. 6 tr. ř.) bude zapotřebí zjištěný skutkový stav věci v souladu se zákonem právně posoudit (zejména z hlediska, zda jednání obviněného naplňuje všechny formální a materiální znaky trestného činu pro který byl obžalován, eventuálně zda nejde o jiný trestný čin). V každém případě soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. mimo jiné uvede, jakými právními úvahami se řídil, když prokázané skutečnosti posuzoval podle příslušných ustanovení zákona.
Protože napadená rozhodnutí byla částečně zrušena jen v důsledku dovolání podaného obviněným J. K., nemůže ve smyslu ustanovení §265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. V této souvislosti lze pro úplnost připomenout, že ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. je při novém projednání a rozhodnutí Obvodní soud pro Prahu 1 vázán právním názorem, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním obviněného J. K. a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák