ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.45.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 45/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2004 dovolání, které podal obviněný P. D., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 23 To 488/2003, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 T 431/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 9 T 431/2002, byli obvinění P. D. a J. M. uznáni vinnými:
I. odviněný P. D. trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., protože společně s pravomocně odsouzeným P. M., dne 15. 8. 2002 kolem 24.00 hod. v P., S. ul. před domem čp. fyzicky napadl za použití násady od krumpáče a železné tyčky J. M., trvale bytem P., K. ul. čp., kterému způsobil tržně zhmožděnou ránu čela, zhmoždění levého předloktí a levého ramene, zhmoždění a oděrky pravého bérce, zhmoždění levé strany hrudníku, tržnou ránu pravého předloktí a nalomení čelní kosti v oblasti levého čelního sinu s hospitalizací od 16. do 29. 8. 2002 s následným stanovením klidového režimu po dobu 4 týdnů, přičemž obvyklá doba léčení a omezení v běžném způsobu života se pohybuje v rozmezí 5 a 6 týdnů,
II. obvinění P. D. a J. M. trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., protože dne 16. 8. 2002 po 17.00 hod. v P. na M. rozbili skleněnou výplň u vstupních dveří uvedeného domu, potom vnikli dovnitř, kde ve 2. poschodí u bytu č. vykopli dveře, vnikli dovnitř, kde za použití přesně nezjištěných předmětů fyzicky napadli Z. Č., a jeho družku M. T. a přitom způsobili Z. Č. podkožní krevní výron v oblasti obou očních víček, otok nosu s oděrkami, tři rány nejspíše kousnuté v oblasti vlasaté části hlavy, kousnutou ránu na pravém předloktí, otřes mozku a zlomeninu nosních kůstek se známkami lehkého posunu s hospitalizací od 16. do 27. 8. 2002 a léčením do 30. 9. 2002, přičemž obvyklá doba léčení uvedených zranění je 14 – 21 dnů, a M. T. způsobili tržnou ránu v oblasti čela s podezřením na otřes mozku s obvyklou dobou léčení do 1 týdne, přičemž hospitalizace trvala od 16. do 20. 8. 2002 a léčení trvalo do 10. 9. 2002, a dále před domem fyzicky napadli V. B., kterou několikrát udeřili rukou, čímž ji způsobili drobné poranění bez lékařského ošetření, přičemž poškozením vstupních dveří do domu a dveří do bytu způsobili D. a b. s. M. P., F. nám. čp., P., škodu ve výši 5.180,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný P. D. odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž podle §39a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o trestu u obviněného J. M.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění P. D. a J. M. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 23 To 488/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým v celém rozsahu napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V dovolání obviněný uvádí, že obou konfliktů se zúčastnila řada osob svázaných různými příbuzenskými svazky. Za tohoto stavu bylo nutno pečlivě vážit výpovědi nejen obviněných a poškozených, ale i svědků. Soud prvního stupně však výslechy všech svědků neprovedl a tento nedostatek nenapravil ani soud odvolací. Soudy se nezabývaly ani tím, že dovolatel nemohl, a to vzhledem k fyzickým dispozicím jednak své osoby a jednak poškozeného přisuzovaný následek způsobit a že na místě nebyly nalezeny údajně použité předměty. Podle názoru obviněného tyto nedostatky musely vést k nesprávnému posouzení věci a následně i k nesprávnému uložení trestu.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby vzhledem k tomu, že ve věci nebyly provedeny všechny důkazy, Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a Okresnímu soudu v Písku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal o odložení výkonu trestu, přičemž v této souvislosti poukázal na své obtížné osobní a rodinné poměry.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že dovolání, které je podáno z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je odůvodněno toliko výtkami směřujícími proti rozsahu provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů. Obviněný ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně, která však nelze v dovolacím řízení jakkoliv měnit a k argumentaci dovolatele nelze přihlížet. Podle názoru státní zástupkyně obviněným uplatněný dovolací důvod zůstal pouze v poloze formálního tvrzení a nebyl věcně naplněn, přičemž vznesené dovolací námitky nenaplňují ani žádný další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. D. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z konstatovaného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze vytýkat i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání jako specifický mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným P. D. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání uvádí, že se konfliktu zúčastnily osoby různě příbuzensky spřízněné, a proto bylo nutno provést i výslechy dalších osob, což soudy prvního a druhého stupně neučinily. Zdůrazňuje, že soudy se nezabývaly ani tím, že vzhledem k fyzickým dispozicím jeho osoby a osoby poškozeného nemohl vzniklá zranění způsobit a že na místě nebyly nalezeny předměty, o nichž svědci vypovídali. Nutno konstatovat, že tato tvrzení jsou ale primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně úplnosti dokazování a způsobu hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto údajných procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Jak již bylo výše zdůrazněno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak vázán konečným skutkovým zjištěním učiněným ve věci. Obviněný v dovolání nenamítá, že by skutky uvedené ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz jejich citace popsaná výše), které shledal bezchybnými i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny jako trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (v bodě I.) a trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. (v bodě II.), nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ze strany obviněného jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec tohoto dovolacího důvodu a nelze je podřadit ani pod jiný v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného P. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, který učinil v dovolání. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto podnětu samostatným výrokem, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Štefan Škadra