ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1076.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1076/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. října 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného A. M. R. P., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 1 To 315/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 240/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 9 T 240/2003, byl obviněný A. M. R. P. uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. (bod 1 výroku o vině), dále trestnými činy omezování osobní svobody podle §231 odst. 1, 4 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 2 výroku o vině) a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. (bod 3 výroku o vině). Za tyto trestné činy byl obviněný podle §231 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále uložen podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. trest propadnutí věcí, a to 1 ks kuchyňského nože s černou rukojetí s délkou čepele 20 cm, 1 ks kuchyňského nože s dřevěnou rukojetí s délkou čepele 11 cm a svazku 11 ks klíčů od zámků FAB, které se nacházejí v příloze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 240/2003. Rozsudkem byla taktéž obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody vůči poškozené Č. n. z. p. a Mgr. M. K.
Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 1 To 315/2004, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen v bodu 2 výroku o vině a v celém výroku o trestu. Odvolací soud v rozsahu zrušení podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný A. M. R. P. skutkem popsaným v bodu 2 skutkové věty výroku o vině, který byl odvolacím soudem upřesněn v souladu se změnou právní kvalifikace tohoto skutku, spáchal trestné činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a že se obviněný podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. nově odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem odvolacího soudu byl obviněnému opětovně uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou (§57 odst. 1, 2 tr. zák.) a trest propadnutí věcí /§55 odst. 1 písm. a) tr. zák./, a to 1 ks kuchyňského nože s černou rukojetí s délkou čepele 20 cm, 1 ks kuchyňského nože s dřevěnou rukojetí s délkou čepele 11 cm a svazku 11 ks klíčů od zámků FAB, které se nacházejí v příloze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 240/2003. V ostatním zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Proti rozsudku (v dovolání nesprávně uváděno usnesení) odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku popsaného v bodu 2 výroku o vině jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zák.
Obviněný se domnívá, že na zjištěný skutkový stav byla aplikována nesprávná hmotně právní norma, když vznik poranění poškozené hodnocené jako těžká újma není v příčinné souvislosti s jeho jednáním, resp. že vznik tohoto těžšího následku není kryt jeho zaviněním. Jako těžká újma na zdraví bylo soudy obou stupňů posouzeno pouze zranění charakterizované jako odlomení předního okraje těla 6. krčního obratle. Ze znaleckého posudku z oboru soudního lékařství vyplývá, že toto zranění bylo způsobeno prudkou flexí hlavy dopředu, tedy v době, kdy hlava byla prudce předkláněna dopředu, přičemž znalec připustil, že k tomuto poranění mohlo dojít při pádu poškozené na zem v době, kdy na místě byl již manžel a dcera poškozené. Poškozená ve své výpovědi uvedla, že neví, kdy během incidentu mohlo k předmětnému zranění dojít, a že si nepamatuje, že by se jí obviněný snažil strhnout hlavou k zemi způsobem předpokládaným znalcem. Na základě výpovědi poškozené bylo podle obviněného prokázáno, že poté, co dosáhl sledovaného účelu, tj. \"zneutralizování odporu\" poškozené, tuto dále nenapadal, umožnil jí dýchat a snažil se ji uklidnit a dát do pohodlné polohy. Obviněný dále poukázal na svědectví dcery poškozené, která uvedla, že poté, co dorazila na půdu, tak poškozená před ní omdlela, před tím, než omdlela, tak šla a po omdlení spadla na zem, přičemž neví, jak dopadla. Obviněný se tedy domnívá, že poškozená utrpěla předmětné poranění nikoli v průběhu útoku, ale v době, kdy se snažila odejít do nižších pater svého domu. Pokud jde o závěr prvoinstančního soudu, že obviněný si mohl a musel být vědom toho, že poškozená v důsledku jeho předchozího ataku může opětovně ztratit vědomí a spadnout, tj. že těžší následek je zahrnut zaviněním obviněného ve formě nevědomé nedbalosti, obviněný poukázal na skutečnost, že ve chvíli, kdy poškozená vstala, omdlela a spadla na zem, byl zcela znehybněn manželem poškozené a její dcerou, tzn. že mu bylo znemožněno pohyb poškozené ovlivnit, a proto nemůže za těžší následek nést odpovědnost. Ke vzniku trestněprávní odpovědnosti je navíc třeba, aby pachatel vývoj příčinné souvislosti podle okolností a svých poměrů předvídat měl a mohl. Tak tomu ovšem podle obviněného v jeho případě nebylo, když k těžšímu následku došlo až ve fázi, kterou již nemohl ovlivnit, když po odvlečení poškozené do horních pater domu učinil vše pro to, aby tato již další zranění neutrpěla, a když dceři poškozené nic nebránilo, aby se o poškozenou postarala.
Obviněný se dále domnívá, že krajský soud jeho jednání nesprávně kvalifikoval jako vydírání za použití zbraně podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., neboť tato trestněprávní kvalifikace nemá oporu v provedeném dokazování. Obviněný v této souvislosti poukázal na výpověď poškozené z hlavního líčení konaného dne 11. 2. 2004, ve které tato o tom, že by měl v průběhu útoku vůči ní použít zbraně, vůbec nehovoří. Uvádí-li se v přednesech jiných svědků, že snad měl mít v ruce nůž, je třeba uvést, že nebylo prokázáno, že jej použil proti poškozené či že tuto zbraň měl v době útoku proti ní.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno a aby bylo rozhodnuto o tom, že se uznává vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že je třeba souhlasit se závěrem soudu druhého stupně, že jednání obviněného je třeba kvalifikovat jako trestný čin vydírání ve smyslu §235 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zák., neboť těžší následek v podobě těžké újmy na zdraví, kterou utrpěla poškozená, byl nepochybně v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. Tato příčinná souvislost nebyla přerušena ani případným omdlením poškozené po znehybnění obviněného jejími příbuznými, neboť lze jednoznačně dovodit, že tato ztráta vědomí je rovněž v bezprostřední příčinné souvislosti s předchozím trestním jednáním obviněného. Státní zástupkyně v této souvislosti poukázala na znalecký posudek z oboru soudního lékařství a výslech znalce u hlavního líčení, z něhož vyplynulo, že poškozená v důsledku jednání obviněného utrpěla především otřes mozku a odlomení předního okraje těla 6. krčního obratle, když tato zlomenina byla doprovázena podvrtnutím krční páteře. Nalomení krčního obratle bylo způsobeno prudkou flexí hlavy poškozené dopředu, přičemž k tomuto mohlo dojít i nekontrolovaným pádem poškozené na zem. Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obviněného ve smyslu §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., tedy že obviněný spáchal trestný čin se zbraní, je rovněž třeba akceptovat názor soudu druhého stupně, že obviněný při páchání trestného jednání použil i zbraně v podobě nože, což vyplynulo zejména z výpovědi poškozené.
Protože má státní zástupkyně za to, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku. Tím je míněn skutek, jak ho zjistil soud. Tento skutek je předmětem právního posouzení, přičemž jde o jeho hmotně právní posouzení. Právním posouzením skutku je ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Z toho vyplývá, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, jimiž je soudu vytýkáno, že svá skutková zjištění nesprávně podřadil pod určité ustanovení trestního zákona, resp. že soudem zjištěný skutek nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. To znamená, že není možné uplatňovat námitky proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak při dokazovaní postupoval apod. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dvě námitky právní povahy, kterými zpochybnil jednak existenci zavinění a příčinné souvislosti mezi násilným jednáním popsaným pod bodem 2 výroku o vině a vzniklým následkem v podobě těžké újmy na zdraví poškozené Mgr. M. K., a jednak naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. spočívajícího ve spáchání tohoto činu \"se zbraní\".
Pokud jde o první právní námitku obviněného, obviněný zpochybňuje existenci příčinné souvislosti zejména tvrzením, že je nanejvýše pravděpodobné, že poškozená utrpěla zranění posouzené jako těžká újma na zdraví (odlomení předního okraje těla 6. krčního obratle) nikoli v důsledku jeho útoku, ale v důsledku toho, že po ukončení útoku a poté, co \"zajistil v mezích možností klidovou polohu poškozené\", omdlela a spadla na zem; protože bylo obviněnému v tuto chvíli znemožněno pohyb poškozené ovlivnit, neboť byl znehybněn manželem poškozené a její dcerou, nemůže za těžší následek v podobě těžké újmy na zdraví poškozené nést odpovědnost.
Příčinná souvislost, která spojuje protiprávní jednání se způsobeným trestněprávně relevantním následkem, je jako obligatorní znak objektivní stránky trestného činu jedním ze základních předpokladů trestní odpovědnosti pachatele.
Následek je zpravidla výsledkem několika příčin, přičemž příčinou následku je každé jednání, bez kterého by následek nenastal. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Příčinná souvislost by se přerušila jen tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a následkem by se tedy přerušila, pokud by k danému následku došlo bez ohledu na jednání obviněného, tedy výlučně v důsledku jiné okolnosti (srov. rozhodnutí publikované pod č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Příčinou je totiž každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal, resp. nenastal způsobem, jakým nastal (co do rozsahu poruchy či ohrožení, místa, času apod.).
Podle bodu 2. skutkové věty výroku o vině obviněný dne 7. 8. 2003 fyzicky napadl poškozenou Mgr. M. K. \"strkáním, škrcením a úderem ruky do obličeje, v důsledku čehož poškozená upadla do bezvědomí, takto ji odnesl na půdu domu, kde ji škrtil, svázal provazem, přelepil jí ústa lepící páskou, přičemž když se poškozená probírala z bezvědomí, opět ji škrtil, což učinil celkem pětkrát až šestkrát, poté odešel, znovu se vrátil zpět s kuchyňským nožem, avšak v tuto dobu již na půdu domu přišel Ing. P. K. s H. K. a obžalovanému společně zabránili v jeho dalším jednání, přičemž v důsledku tohoto jednání poškozená … utrpěla odlomení předního okraje těla 6. krčního obratle, …\". Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 5) ve spojení s výpovědí svědkyně H. K., kterou tato svědkyně učinila u hlavního líčení konaného dne 11. 2. 2004 (č. l. 288 tr. spisu), je dále zřejmé, že poškozená po ukončení násilného jednání ze strany obviněného ve stoje omdlela a upadla na zem. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, se k možné souvislosti mezi pádem poškozené a jejím zraněním posouzeným jako těžká újma na zdraví vyjádřil tak, že \"nalomení krčního obratle bylo způsobeno prudkou flexí hlavy poškozené dopředu, k tomu mohlo dojít i nekontrolovaným pádem poškozené na zem\" (str. 6 rozsudku soudu prvního stupně).
Z uvedeného vyjádření znalce je zřejmé, že v posuzovaném případě nebylo možné dospět k jednoznačnému závěru, zda poškozená utrpěla těžkou újmu na zdraví při vlastním násilném jednání poškozeného či v okamžiku, kdy poté omdlela a spadla na zem. K takovémuto jednoznačnému závěru ovšem pro správné posouzení jednání obviněného jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. nebylo nezbytné dospět, neboť nelze pochybovat o tom, že jednání obviněného spočívající v opakovaném úmyslném uvedení poškozené do stavu bezvědomí bylo takovou skutečností, bez níž by poškozená po ukončení tohoto jednání neomdlela, neupadla a příp. si tímto pádem nezpůsobila zranění posouzené jako těžká újma na zdraví (odlomení předního okraje těla 6. krčního obratle). Mezi násilným jednáním obviněného a těžkou újmou na zdraví poškozené tedy i v případě, že tato újma vznikla při pádu poškozené na zem, příčinná souvislost byla a \"tato příčinná souvislost nebyla přerušena ani případným omdlením poškozené po znehybnění obžalovaného jejími příbuznými, neboť lze jednoznačně dovodit, že ztráta vědomí po zadržení obžalovaného je rovněž v bezprostřední příčinné souvislosti s jeho předchozím trestným jednáním\" (str. 5 rozsudku soudu druhého stupně).
S ohledem na shora uvedené lze k námitce obviněného uplatněné v dovolání, že podle zásady gradace příčinné souvislosti je třeba při přičítání odpovědnosti za vzniklý následek brát v úvahu, jaký význam mají pro způsobení následku jednotlivé příčiny, toliko konstatovat, že jednání obviněného spočívající v opakovaném uvedení poškozené do stavu bezvědomí bylo, pokud k odlomení části krčního obratle poškozené došlo při jejím pádu na zem, zásadní příčinou již uvedených relevantních trestněprávních následků na zdraví poškozené, bez níž by druhá příčina (pád poškozené na zem v důsledku jejího bezvědomí) zajisté nenastala.
Všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu, musí být zahrnuty zaviněním, a to v případě trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. zaviněním nedbalostním /§5 tr. zák. ve spojení s ustanovením §6 písm. a) tr. zák./.
Obviněný ve svém dovolání namítl, že vznik těžšího následku v podobě těžké újmy na zdraví poškozené není kryt jeho zaviněním, neboť vývoj příčinné souvislosti, tj. eventualitu vzniku těžšího následku pádem poškozené, nemohl předvídat, když \"učinil po odvlečení poškozené do horních pater domu vše k tomu, aby tato již další zranění neutrpěla\". Toto tvrzení obviněného ovšem nemá v učiněných skutkových zjištěních oporu, když podle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v okamžiku, kdy na horní patro půdy domu přiběhli svědci Ing. P. K. a H. K., poškozená \"stála u trámu, ústa měla zalepená páskou, … a měla svázané i ruce\" a kdy si svědkyně H. K. všimla, \"že poté, co spolu s otcem na půdu přiběhli, matka upadla na zem\" (str. 5). Z citovaných částí odůvodnění rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že v okamžiku příchodu svědků poškozená v \"klidové, pohodlné poloze\", jak tvrdí obviněný ve svém dovolání, nebyla. Naopak i přesto, že předtím v důsledku jeho násilného jednání několikrát upadla do bezvědomí, obviněný ji nechal stát, a to se svázanýma rukama. Tuto skutečnost obviněný částečně přiznal i ve své výpovědi, když uvedl, že v ruce měl nůž proto, že \"chtěl poškozené uvolnit lepící pásku a provaz\" (str. 4 rozsudku nalézacího soudu). S ohledem na tato skutková zjištění dovolacímu soudu nezbývá, než souhlasit se závěrem nalézacího soudu, že \"nevědomou nedbalostí je kryto zavinění obžalovaného i ve vztahu k způsobenému zranění poškozené, i pokud by k němu došlo … pádem, který popsala svědkyně H. K., a to vzhledem k tomu, že obžalovaný napadením poškozené, jejím opakovaným škrcením … způsobil, že tato nebyla schopna bez pomoci jiné osoby vstát nebo jít, a pokud ji nechal stát, pak si mohl a musel připustit možnost, že poškozená může kdykoli opět ztratit vědomí a spadnout\" (str. 7 rozsudku nalézacího soudu). K námitce obviněného, že nemůže nést odpovědnost za těžší následek, když mu bylo znemožněno jakkoli ovlivnit pohyb poškozené a že dceři poškozené nic nebránilo, aby se o svou matku postarala, nelze nepoznamenat, že obviněný příchozí, tedy manžela a dceru poškozené, neupozornil, v jakém stavu se poškozená nachází, a že jim naopak tvrdil, že poškozené nic neudělal (č. l. 287 tr. spisu). I v této skutečnosti lze podle názoru dovolacího soudu spatřovat nedbalost obviněného zakládající jeho odpovědnost za těžkou újmu na zdraví poškozené, pokud byla způsobena jejím pádem na zem.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ani v tom případě, ze kterého ve svém dovolání vychází obviněný, a to, že k těžké újmě na zdraví poškozené Mgr. M. K. došlo až při jejím pádu na zem po ukončení jeho násilného jednání, nedošlo k přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a uvedeným trestněprávním relevantním následkem na zdraví poškozené a že i tento příčinný vztah je zahrnut zaviněním obviněného, a to ve formě nevědomé nedbalosti /§5 písm. b) tr. zák./. V rozsahu námitek zpochybňujících existenci zavinění a příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem v podobě těžké újmy na zdraví poškozené je tedy dovolání obviněného zjevně neopodstatněné a bylo by jej třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., pokud by obviněný ve svém dovolání neuplatnil další námitku, kterou zpochybňuje naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. spočívajícího ve spáchání tohoto trestného činu \"se zbraní\".
Trestný čin vydírání je spáchán se zbraní podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. nejen tehdy, jestliže pachatel užije zbraně k přímému fyzickému násilí vůči osobě, aby dosáhl svého cíle, ale i tehdy, jestliže užije zbraň k zastrašování pohrůžkou, že užije zbraň k fyzickému útoku, nesplní-li napadený to, k čemu ho nutí. Soudy obou stupňů se v tomto směru spokojily se skutkovým zjištěním, že se \"obviněný vrátil zpět s kuchyňským nožem\" a neobjasnily blíže, zda použití nože obviněným odpovídá požadavkům ustanovení §89 odst. 5 tr. zák. upravujícího spáchání trestného činu se zbraní. V tomto směru by bylo nutno provádět další dokazování v rámci kterého by bylo třeba zabývat se také otázkou, zda k naplnění znaku \"se zbraní\" nedošlo také použitím provazu k svázání poškozené.
Jak již bylo shora uvedeno, námitka obviněného, kterou zpochybňoval existenci zavinění a příčinné souvislosti mezi svým jednáním a těžkou újmou na zdraví poškozené, byla dovolacím soudem shledána jako zjevně neopodstatněná. Skutek obviněného popsaný pod bodem 2 výroku o vině byl tedy správně kvalifikován mj. i jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. S ohledem na tuto skutečnost by projednání dovolací námitky, kterou obviněný zpochybňuje naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., tedy spáchání tohoto trestného činu \"se zbraní\", a po případném zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, by ani v případě jejího uznání za správnou nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení, když skutek popsaný pod bodem 2 výroku o vině by byl nadále kvalifikován i jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. a obviněnému by byl opět za použití §35 odst. 1 tr. zák. ukládán trest odnětí svobody podle §235 odst. 2 tr. zák., tj. v rámci trestní sazby od dvou do osmi let.
Je tedy zcela zřejmé, že projednání dovolání v rozsahu uvedené námitky by ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, když předmětný skutek by i po změně právní kvalifikace vykazoval znaky stejně závažného trestného činu jako je trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Současně ani otázka, která by měla být z podnětu této dovolací námitky řešena, není po právní stránce zásadního významu, protože v rozhodovací činnosti soudů nevyvolává pochybnosti či větší potíže a je již také vyřešena judikaturou soudů.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., a to za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš