ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1117.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1117/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. listopadu 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného M. Č., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 11 To 67/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 5/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 2 T 5/2003, byl obviněný M. Č. uznán vinným pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Za to mu byl podle §248 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 21 (dvacetijedna) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Rozsudkem byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody vůči poškozeným GE C. L. a. s. a V. l. a. s. a podle §229 odst. 2 tr. ř. byli uvedení poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný a v neprospěch obviněného okresní státní zástupce; obě odvolání byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 11 To 67/2004, zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že Okresním soudem v Příbrami byl v předmětné trestní věci poprvé vyhlášen odsuzující rozsudek dne 6. 3. 2003, sp. zn. 2 T 5/2003. Tento rozsudek byl na základě odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 11 To 178/2003, kterým byla věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně. Následně ve věci rozhodl Okresní soud v Příbrami a Krajský soud v Praze tak, jak je uvedeno výše.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 11 To 67/2004, podal obviněný řádně a včas dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K uplatněnému dovolacímu důvodu obviněný uvedl, že byl naposledy pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002 a že tímto rozsudkem byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2001 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002. Protože trestné činnosti souzené napadeným rozhodnutím se dopustil v roce 2000, tedy dva roky před vynesením rozsudku o posledním odsouzení, a od té doby nebyl trestně stíhán a ani se nedopustil jiné trestné činnosti, znamená to, že se souzeného skutku dopustil dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jinou jeho trestnou činnost. Protože je obviněný přesvědčen, že mu v případě nynějšího odsouzení měl být uložen trest souhrnný a že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací nesprávně aplikovaly ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. o ukládání trestů za více trestných činů, navrhl, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení odvolacího soudu podle §265k tr. ř. zrušil ve výroku o trestu, \"včetně dalších výroků na zrušené rozhodnutí navazujících\", a aby Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Na základě výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně učiněné podle §265h odst. 2 tr. ř. obviněný podáním doručeným Okresnímu soudu v Příbrami dne 29. 6. 2004 sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně se vyjádřila k dovolání obviněného podáním ze dne 5. 8. 2004 tak, že dovolání je důvodné. V předmětné trestní věci byl obviněný odsouzen pro pokračující trestný čin zpronevěry, kterého se měl dopustit dvěma útoky spáchanými dne 1. 2. 2000 a dne 12. 6. 2000. V předcházející době se obviněný dopustil trestné činnosti v roce 1998, která byla vedena u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 116/2000 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 13/2000. Pro rozsáhlou skupinovou majetkovou trestnou činnost kvalifikovanou jako pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4, a §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jíž se měl obviněný dopouštět od 11. 6. 1997 a která byla dokonána posledním útokem dne 24. 6. 1998, byl obviněný odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2001; v odvolacím řízení, v němž byla aplikována novela trestního zákona účinná od 1. 1. 2002, byla rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 5 To 124/2001, trestná činnost obviněného překvalifikována na dva trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Před vyhlášením odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze dne 8. 6. 2001 byl dne 17. 4. 2001 vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 4 T 116/2000, který do 31. 1. 2002, kdy rozhodoval jako odvolací soud Vrchní soud v Praze, nenabyl právní moci. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 4 T 116/2000, byl obviněný uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., kterého se dopustil dne 19. 4. 1998. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodoval Krajský soud v Praze dne 11. 6. 2002, a protože k tomuto datu byl již vyhlášen odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze pro sbíhající se trestnou činnost, zrušil napadené rozhodnutí okresního soudu ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině trestným činem podle §201 písm. d) tr. zák. uložil obviněnému trest odnětí svobody za použití §35 odst. 2 tr. zák., a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2001, sp. zn. 2 T 13/2000, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 5 To 124/2001. V přezkoumávané věci byl obviněný odsuzován pro trestný čin zpronevěry dokonaný dne 12. 6. 2000, přičemž k tomuto datu nebyl od roku 1998 vyhlášen v jeho jiné trestní věci odsuzující rozsudek. Uvedené trestné činy spáchané obviněným v roce 1998 jsou spolu s posuzovaným trestným činem zpronevěry ve vztahu souběhu. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 2 T 5/2003, resp. dovoláním napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 11 To 67/2004, měl být tedy uložen souhrnný trest za všechny tři sbíhající se trestné činy, a to za současného zrušení souhrnného trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 10 To 167/2002.
V závěru svého vyjádření ze dne 5. 8. 2004 státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ČR podle §265k odst. 1, 2 a §265l odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí ve výroku o trestu zrušil, aby Krajskému soudu v Praze přikázal ve věci znovu jednat a rozhodnout a aby tak podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
V podání ze dne 2. 9. 2004 označeném jako doplnění vyjádření ze dne 5. 8. 2004 státní zástupkyně uvedla, že závěr o důvodnosti podaného dovolání byl učiněn na základě neúplného spisového materiálu, když teprve jeho doplněním bylo zjištěno, že ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 116/2000 předcházelo vyhlášení rozsudku ze dne 17. 4. 2001 vydání trestního příkazu ze dne 23. 5. 2000, proti kterému podal obviněný odpor. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 31. 5. 2000 a k tomuto datu se tedy váží procesní důsledky vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Pokračující trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 2 T 5/2003, potvrzeným dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, byl dokonán posledním útokem dne 12. 6. 2000, tedy po vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jeho jinou trestnou činnost spáchanou do dne 31. 5. 2000. Proto Okresní soud v Příbrami nepochybil, když za trestný čin dokonaný dne 12. 6. 2000 uložil samostatný trest, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu netrpí vytýkanými vadami, neboť v řízení mu předcházejícím nebyl dán důvod dovolání uvedený v písm. g), ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Z uvedených důvodů státní zástupkyně nově navrhla, aby Nejvyšší soud ČR dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též \"jiné nesprávné hmotně právní posouzení\". Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen takové vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, které se netýkají otázky druhu a výměry trestu, ale např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
Obviněným uplatněná námitka, že se dopustil souzeného skutku dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jinou jeho trestnou činnost a že mu v posuzované věci měl být uložen souhrnný trest, je tedy způsobilá jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplnit. Dovolací soud se proto touto námitkou zabýval a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
V souvislosti s uvedenou námitkou obviněný poukázal na to, že byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2001 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, že výrok o trestu z tohoto rozsudku byl následně zrušen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, kterým mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody, a že se jiné než uvedené trestné činnosti nedopustil.
Pokud jde o obviněným zmiňované rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, z předloženého trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 5/2003 je zřejmé, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002 byl pod sp. zn. 10 To 167/2002 vyhlášen ve veřejném zasedání, ve kterém bylo projednáváno odvolání obviněného M. Č. proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 4 T 116/2000 (č. l. 108 a 109 tr. spisu). Tímto rozsudkem soudu prvního stupně (č. l. 105 - 107 tr. spisu) byl obviněný uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., za který mu byl uložen podle §201 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let. Již specifikovaným rozhodnutím odvolacího soudu byl tento rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu s tím, že za podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen podle §250 odst. 3 a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl opětovně uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Zároveň byl rozsudkem odvolacího soudu zrušen výrok o trestu obviněného M. Č. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2001, sp. zn. 2 T 13/2000, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 5 To 124/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Z předloženého trestního spisu je dále zřejmé, že v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 116/2000 byl dne 23. 5. 2000 vydán trestní příkaz (č. l. 103 tr. spisu), který byl dne 31. 5. 2000 doručen do vlastních rukou obviněného (č. l. 104 tr. spisu). Z přiloženého trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 116/2000 dovolací soud zjistil, že proti uvedenému trestnímu příkazu podal obviněný dne 2. 6. 2000 odpor (č. l. 113 tr. spisu).
Pouze pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2001, sp. zn. 2 T 13/2000, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byl mu podle §250 odst. 4 a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. 3 T 19/95, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 5 To 124/2001, byl ohledně obviněného rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo odvolacím soudem nově rozhodnuto tak, že se obviněný uznává vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (u obou trestných činů ve znění zák. č. 265/2001 Sb.) a že se za tyto trestné činy odsuzuje podle §250 odst. 3 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obě uvedená rozhodnutí jsou taktéž založena v trestním spise vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 5/2003.
Podle věty první a druhé §35 odst. 2 tr. zák. \"soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.\"
Podle §314e odst. 5 tr. ř. \"trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.\"
Ze shora citované části ustanovení §35 odst. 2 tr. ř. je zřejmé, že pro právní závěr soudu o tom, zda je či není dán souběh (konkurence) trestných činů a zda má či nemá být uložen souhrnný trest, je rozhodující okamžik vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně za jiný trestný čin téhož pachatele, přičemž musí jít o časově první odsouzení, k němuž v celém trestním řízení dojde. Odsuzujícím rozsudkem je přitom jen takový rozsudek, kterým byl uložen trest, popř. kterým bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem a nikoli rozsudek, jímž bylo upuštěno od potrestání. Vzhledem k uvedenému ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. je odsuzujícím rozsudkem ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. taktéž trestní příkaz, který byl v souladu s ustanovením §64 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. ř. doručen do vlastních rukou obviněného, a to i tehdy, když byl poté zrušen podáním odporu, pokud řízení skončilo pravomocným odsouzením pachatele.
Pokračující trestný čin se skládá z dílčích aktů (útoků) splňujících podmínky uvedené v §89 odst. 3 tr. zák. Těmito podmínkami, resp. znaky pokračování v trestném činu, které musí být dány současně, je to, že všechny dílčí útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost). Pokud jsou všechny tyto znaky dány, dílčí útoky jsou posuzovány jako jediný (pokračující) trestný čin a tedy i jako jediný skutek. Proto pokud jde o trestání souběhu (a tedy i ukládání souhrnného trestu) v případech pokračujících trestných činů, platí zásada, že pokud některé útoky u trestného činu pokračujícího byly spáchány před vyhlášením odsuzujícího rozsudku o jiném trestném činu téhož pachatele a další útoky až po okamžiku vyhlášení onoho rozsudku, je trestný čin, v němž bylo pokračováno, dokonán (dokončen) až po naznačeném okamžiku, a proto mezi těmito dvěma trestnými činy nepůjde o souběh (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, 270 s.) a uložení souhrnného trestu nebude možné.
Obviněný byl v posuzované trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 5/2003 uznán vinným pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jehož dílčí útoky byly spáchány dne 1. 2. 2000 a dne 12. 6. 2000. V jiné trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 116/2000 byl dne 31. 5. 2000 doručen do vlastních rukou obviněného trestní příkaz ze dne 23. 5. 2000, přičemž trestní řízení, v jehož rámci byl tento trestní příkaz vydán, skončilo pravomocným odsouzením obviněného, a to rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 4 T 116/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 10 To 167/2002, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je zřejmé, že pokračující trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl obviněný v posuzované trestní věci odsouzen, byl dokonán až poté, co byl obviněnému v jiné jeho trestní věci doručen trestní příkaz, tzn. poté, co nastaly účinky spojené s vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně za jiný trestný čin obviněného ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., že tento trestný čin není s trestnými činy, na něž obviněný poukázal ve svém dovolání, v souběhu a že tedy za tento trestný čin byl obviněnému správně uložen trest samostatný a nikoli za použití §35 odst. 2 tr. zák. trest souhrnný, jehož uložení se obviněný ve svém dovolání domáhá. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš