ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1138.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1138/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2004 o dovolání obviněného G. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2004, sp. zn. 7 To 43/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 2 T 93/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného G. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 12. 2003, sp. zn. 2 T 93/2003, byl obviněný G. B. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, 3 tr. zák.
Toho se podle zjištění obvodního soudu dopustil tím, že dne 28. 2. 2001 v P., U R. z. č. 3, v obchodní společnosti C., p., a. s., požadoval plnění z pojistné události spočívající v odcizení vozidla zn. Toyota Picnic TD, a to na podkladě pojistné smlouvy uzavřené na toto vozidlo včetně nadstandardní výbavy, vědom si toho, že nadstandardní výbava sestávající se z hifi aparatury a DVD audioaparatury ve vozidle namontována nebyla, čímž chtěl společnosti C., p., a. s., způsobit škodu ve výši 150.000,- Kč, avšak k vyplacení pojistného nedošlo, neboť bylo zjištěno, že faktura na zakoupení nadstandardní výbavy je falešná.
Obviněnému byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Obviněný proti tomuto rozsudku podal odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 2. 2004, sp. zn. 7 To 43/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. V. dovolání.
To podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho přesvědčení spočívá rozhodnutí soudu na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání soustředil své námitky proti tomu, že městský soud zamítl jako nadbytečný jeho návrh na doplnění dokazování, které mělo objasnit okolnosti, za jakých se k hlavnímu líčení dostavil svědek L. Ž. Obvodní soud podle názoru obviněného bezdůvodně dospěl k závěru, že svědek se musel o termínu hlavního líčení dozvědět od obviněného nebo jeho obhájkyně, a proto jeho výpověď hodnotil jako neopravdivou. To, že obviněný a jeho obhájkyně byli hodnoceni ve světle okolností týkajících se účasti svědka L. Ž. nepříznivě, podle mínění obviněného ovlivnilo v jeho neprospěch i hodnocení dalších provedených a navrhovaných důkazů, a ve svých důsledcích tak podle jeho přesvědčení mělo negativní vliv i na právní posouzení skutku.
Z těchto důvodů obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila písemně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. Podle jejího vyjádření jsou námitky obviněného G. B. opakováním jeho obhajoby a týkají se výlučně způsobu hodnocení důkazů soudy. Městský soud v Praze se podle nejvyšší státní zástupkyně s jeho námitkami ve svém rozhodnutí vypořádal, ale obviněný se přesto opětovně domáhá přehodnocení důkazů, takže jeho dovolání nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závěrem navrhovala, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný G. B. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly pouze tomu, jak obvodní a městský soud hodnotily provedené důkazy, které z nich posoudily jako věrohodné a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Pouze prostřednictvím změn skutkových zjištění se obviněný domáhal i jím blíže nespecifikované změny právního posouzení skutku.
IV.
Nejvyšší soud proto konstatoval, že námitky obsažené v dovolání obviněného G. B. deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod nenaplňují. Jeho dovolání bylo tudíž podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a jako takové bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Nejvyšší soud takto rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 19. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr