ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1155.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1155/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2004 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 5 To 254/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 18/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 2 T 18/2002, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 17. 3. 2001 v 8:15 hodin u motorestu H., okres B., jako řidič osobního automobilu Ford Sierra r.z. BVI 21-07 při projíždění křižovatkou silnice č. I/55 se silnicí č. III/4243 výrazně překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy, nepřizpůsobil jízdu vzniklé dopravní situaci a narazil ve středu vozovky v odbočovacím pruhu ve vzdálenosti nejméně 4,9 metru od pravého kraje vozovky do cyklisty J. N. přejíždějícího vozovku z jeho pravé strany, v důsledku čehož utrpěl J. N. zhmoždění mozku, srdce, plic a jater a přetržení hrudní srdečnice a na následky těchto zranění na místě zemřel.
Obviněnému J. K. byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a dále trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.
Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 5 To 254/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. P. dovolání, a to v rozsahu výroku o vině i trestu. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má zato, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu dovolání obviněný opakuje svou obhajobu, podle které se nejprve cyklistům vyhýbal vlevo, neboť nabyl dojmu, že pojedou souběžně s ním, a teprve poté, co změnili směr jízdy a křížili mu jízdní dráhu, začal intenzivně brzdit ve snaze zabránit střetu. Obviněný vyslovuje nesouhlas se závěrem soudů, že způsob jízdy cyklistů neměl na vznik dopravní nehody vliv. Obviněný má zato, že poškozený J. N. i před ním jedoucí svědkyně M. N. porušili několik ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích – především povinnost dát přednost v jízdě vozidlu přijíždějícímu po hlavní pozemní komunikaci (§22 odst. 1 cit. zák.). Dát přednost v jízdě znamená podle §2 písm. q) cit. zák. povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy. Dále podle něj porušili povinnost uloženou jim §21 odst. 1 cit. zák., a sice že při odbočování na křižovatce musí řidič dávat znamení o změně směru jízdy, přičemž nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti.
Podle obviněného bylo výhradní příčinou nehody porušení zmíněných ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. poškozeným J. N. Podle přesvědčení obviněného nebylo prokázáno, že by řídil vůz nepřiměřenou rychlostí, napadené rozhodnutí považuje v tomto směru za vadné a to včetně právního posouzení skutku.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými zpochybňoval skutkové závěry soudu o tom, jakou rychlostí přijížděl k místu střetu, jaká byla dráha cyklistů, kdy obviněný zareagoval na jejich pohyb napříč hlavní silnicí atd. K těmto závěrům okresní soud dospěl na podkladě zhodnocení provedených důkazů výpovědi obviněného, výpovědí svědků V. J. a M. N. a především znaleckého posudku z oboru silniční dopravy včetně tří jeho doplňků a výslechu jeho zpracovatele znalce Ing. P. M. - postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. Pokud tedy dovolatel některými z uplatněných námitek oponoval skutkovým závěrům obou soudů, vybočoval tím z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže Nejvyšší soud k těmto námitkám při svém rozhodování nepřihlížel.
Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitky dovolatele zpochybňující závěr okresního soudu, že zjištěným skutkem naplnil znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., to znamená námitky, kterými napadal závěr, že porušil své povinnosti řidiče uložené mu podle zákona č. 361/2000 Sb., resp. oponoval závěru, že by toto porušení bylo příčinou usmrcení poškozeného J. N.
Znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. naplnil obviněný podle závěrů okresního soudu tím, že jinému z nedbalosti způsobil smrt a takový čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona.
Primární otázkou v posuzované věci tedy bylo, zda vůbec obviněný porušil některou z povinností uloženou mu podle zákona č. 361/2000 Sb., a pokud ano, zda následek v podobě smrti poškozeného J. N. byl v příčinné souvislosti s tímto porušením.
Nejvyšší soud konstatoval, že touto otázkou se okresní i krajský soud podrobně zabývaly a dospěly při jejím řešení ke správnému závěru.
Na podkladě učiněných skutkových zjištění soudy důvodně uzavřely, že obviněný porušil několik povinností uložených mu jako řidiči zákonem č. 361/2000 Sb. Okresní soud stěžejní porušení zákona popsal ve výroku rozsudku a podrobně včetně zákonného označení je rozvedl v jeho odůvodnění. Nejvyšší soud proto pro přehlednost opakuje tyto závěry obou soudů.
Obviněný porušil §4 písm. a) cit. zák., podle kterého byl povinen se při účasti na provozu na pozemních komunikacích chovat ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví a majetek jiných osob, své chování byl povinen přizpůsobit mimo jiné situaci v provozu.
Porušil dále §5 odst. 1 písm. b) cit. zák., podle kterého byl povinen plně se věnovat řízení vozidla a sledovat situaci v provozu.
Soudy rovněž důvodně dovodily, že obviněný si počínal i v rozporu s ustanoveními §18 odst. 3, 6 cit. zák., která upravují nejvyšší dovolenou rychlost. Nejvyšší soud zde dodává, že primárně jde o porušení povinností stanovených §4 písm. b) a c) cit. zák. – řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích a dopravními značkami.
Tyto povinnosti porušil obviněný tím, že nerespektoval dopravní značku umístěnou ve vzdálenosti 250 metrů před místem střetu snižující nejvyšší dovolenou rychlost na 70 kilometrů za hodinu, pokračoval v jízdě rychlostí nejméně 95 kilometrů za hodinu, nezpomalil ani poté, co svědkyně M. N. vjela do křižovatky a vinou nepřiměřené rychlosti, kterou jel, nemohl již následným bržděním ani částečnou změnou směru jízdy svého vozu zabránit střetu s poškozeným J. N., který křižovatkou projížděl cca 2 metry za M. N.
Podle závěru soudů, který Nejvyšší soud sdílí, nelze poškozenému ani svědkyni M. N. přičítat porušení povinností podle zákona č. 361/2000 Sb. Podle zjištění soudů neporušili povinnost podle §22 odst. 1 cit. zák. dát přednost obviněnému přijíždějícímu po hlavní komunikaci, neboť do křižovatky vjeli až poté, co se přesvědčili, že v dohledu je jediné vozidlo – vozidlo řízené obviněným a to ve vzdálenosti, která pokud by obviněný respektoval nejvyšší dovolenou rychlost 70 km/hod., jim umožňovala projet křižovatkou, aniž by obviněný musel náhle měnit směr nebo rychlost jízdy ve smyslu §2 písm. q) cit. zák. Podle zjištění soudů, pokud by obviněný respektoval dopravní značku umístěnou 250 metrů před křižovatkou a jel maximální povolenou rychlostí 70 km/hod., byli by oba cyklisté v době jeho průjezdu křižovatkou již mimo jízdní pruh, kterým měl křižovatku projet, resp. v případě normální brzdné reakce by obviněný byl s to vozidlo zastavit ještě před místem střetu. Nejvyšší soud proto shledává závěr o příčinné souvislosti mezi porušením shora uvedených povinností obviněného a následkem v podobě smrti poškozeného J. N. jako plně opodstatněný.
Pochybení neshledal Nejvyšší soud ani v závěru soudů, že porušení těchto povinností obviněným naplnilo znaky porušení důležité povinnosti uložené podle zákona ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák.
Za porušení důležité povinnosti uložené obviněnému podle zákona se v souladu s konstantní judikaturou považuje mimo jiné také porušení povinností uložených řidičům zákonem č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Podle judikatury (viz č. I/1966 Sb. rozh. trest.) není ovšem možné za porušení důležité povinnosti považovat bez dalšího jakékoli porušení příslušného předpisu, nýbrž jen porušení takové povinnosti, jejíž porušení má zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život či zdraví, takže jejím porušením může snadno dojít k takovému následku. Pro závěr o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. je proto nezbytné, aby v souladu s §88 odst. 1 tr. zák. porušení takové povinnosti svou závažností podstatně zvyšovalo stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (obdobně viz č. 39/1963 Sb. rozh. trest.).
Soudy v posuzovaném případě dospěly při řešení této otázky důvodně ke kladnému závěru vzhledem k tomu, že obviněný porušil větší počet povinností, přičemž překročení maximální povolené rychlosti průjezdu křižovatkou o 25 km spolu s nedostatečným sledováním situace v provozu a s nedostatkem ohleduplnosti ve vztahu k cyklistům jako ostatním účastníkům silničního provozu nutně znamenalo výrazně vyšší riziko způsobení závažného následku. To bylo ještě zvýrazněno tím, že obviněný porušením těchto povinností ohrozil právě cyklisty – vůči kterým platí zákonná povinnost chovat se ohleduplně ve zvýšené míře, neboť v případě střetu s nimi je riziko jejich závažného zranění nebo usmrcení mnohem pravděpodobnější.
IV.
Lze proto uzavřít, že právní posouzení zjištěného jednání obviněného jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. shledal Nejvyšší soud v souladu se zákonem. Proto dovolání obviněného J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 19. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr