ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1177.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1177/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2004 o dovolání, které podal obviněný P. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. 6. 2004, sp. zn. 31 To 190/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 20/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 3 T 20/2004, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 tr. zák., a dále trestnými činy poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Těchto trestných činů se podle zjištění okresního soudu dopustil vloupáními do rodinných domků, rekreačních chalup a v jednom případě do autobazaru, a to zčásti sám a zčásti společně s obviněným P. M.
Obviněný P. K. byl podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění P. K. a P. M. a v jejich neprospěch proti výrokům o uložených trestech rovněž okresní státní zástupce, avšak všechna odvolání byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ? pobočka v Liberci ze dne 18. 6. 2004, sp. zn. 31 To 190/2004, zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podal obviněný P. K. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. H. dovolání.
Dovolání podal v rozsahu výroku o vině i trestu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho přesvědčení spočívá rozhodnutí soudu na nesprávném právním posouzení skutku. To spatřuje obviněný v nesprávném výčtu odcizených věcí a tím i v navazujícím právním posouzení skutku. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že spáchání všech dílčích útoků doznal a pravdivě uvedl výčet odcizených věcí. Okresnímu a krajskému soudu obviněný vytýká, že jej uznaly vinným i odcizením věcí nad rámec jeho doznání. Nesouhlasí s jejich závěrem, že neměl přehled o množství odcizených věcí, resp. že by odcizení některých věcí popíral proto, aby tak snížil celkovou výši způsobené škody. Obviněný poukazuje na to, že například v případě vloupání do rodinného domku poškozených manželů B. v přípravném řízení doznal i odcizení hotovosti, která se však v žalobním návrhu a posléze ani ve výroku rozsudku neobjevila. Obviněný má zato, že si odcizené věci pamatoval dobře a soudy proto neměly důvod jeho výpovědím nevěřit. Naopak poškození podle jeho názoru při vypočtu odcizených věcí vypovídali nepřesvědčivě a soudy při vyčíslování výše škody neměly z jejich výpovědí vycházet. Závěr o množství odcizených věcí proto považuje obviněný za nesprávný a v důsledku toho je podle jeho mínění chybné i právní posouzení skutku, neboť ten byl posouzen jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 tr. zák., ačkoliv při akceptování jeho obhajoby by měl být posouzen jen jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.
Závěrem dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí krajského i okresního soudu a aby přikázal okresnímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila písemně v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. Podle jejího názoru dovolání napadá toliko soudem učiněná skutková zjištění. Takové námitky však podle ní nemohou zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. Závěrem navrhovala, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky primárně směřovaly vůči tomu, jak soudy hodnotily důkazy před nimi provedené a k jakým skutkovým závěrům postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. dospěly. Oponoval závěru soudů, které při rozporech mezi výčtem odcizených věcí podle výpovědi obviněného a výpovědí poškozených posoudily jako věrohodnější výpovědi poškozených a z těch také při formování skutkových závěrů vycházely. Obviněný tedy námitkami obsaženými v dovolání napadal skutková zjištění soudů, domáhal se jejich změny, a teprve v návaznosti na tuto změnu se domáhal i jiného právního posouzení. Nejvyšší soud tak shledal, že námitky obsažené v dovolání deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod nenaplňovaly.
IV.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a jako takové je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 19. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr