ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1229.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1229/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 11. 2004 o dovolání obviněného J. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 10 To 53/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 1/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. T. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 10 To 53/2004, jímž mimo jiné byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného J. T. a odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného J. T. podaná proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. 4 T 1/2004. Obviněný J. T. podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a výroku o trestu, které se ho týkaly. Dovolání podal s odkazem na důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. T. podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkového stavu zjištěného soudem pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. Dovoláním proto je možné vytýkat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné vytýkat, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně, že při dokazování bylo postupováno chybně apod. Jinak řečeno, v dovolání přichází v úvahu namítat jen p r á v n í vady, pokud jde o kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale nepřichází v úvahu namítat s k u t k o v é vady a domáhat se přehodnocení důkazů a změny ve skutkových zjištěních soudu.
V posuzovaném případě byl předmětem právního posouzení skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Vrchní soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že dne 4. 7. 2003 kolem 03:00 hodin v P. před domem čp. 1240 v Č. ulici obviněný J. T., který se požitím alkoholických nápojů a aplikací pervitinu přivedl do stavu nepříčetnosti, společně s obviněnými J. T. a D. B. opakovaně údery do obličeje a kopy do různých částí těla napadli poškozeného J. N., kterému v průběhu fyzických útoků společným jednáním odcizili peněženku s kartou zdravotní pojišťovny v hodnotě nejméně 50 Kč a z ruky mu stáhli náramkové hodinky zn. Seiko v hodnotě nejméně 400 Kč, přičemž poškozenému způsobili řadu zranění, z nichž nejzávažnější byla zlomenina levé stehenní kosti pod krčkem, která si vyžádala aplikaci totální endoprotézy a osteosyntézy s hospitalizací od 4. 7. 2003 do 22. 7. 2003 a s omezením v obvyklém způsobu života až do doby rozhodnutí.
Takto zjištěný skutek byl posouzen u obviněného J. T. jako trestný čin opilství podle §201a odst. 1 tr. zák. a u obviněných J. T. a D. B. jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Obviněný J. T. v dovolání nenamítal nic proti právní kvalifikaci skutkového stavu zjištěného oběma soudy, ale zaměřil své dovolání proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak hodnotily provedené důkazy. Obviněný v dovolání napadal zjištění soudů, že již měl dřívější zkušenosti s kombinací aplikace pervitinu a alkoholu a že znal z minulosti účinky kombinace obou látek na svou osobu. Obviněný zpochybňoval správnost těchto zjištění a namítal, že soudy nedostatečně hodnotily tu část posudku znalkyně MUDr. M. G., v níž byl označen za osobu s intelektem v pásmu slaboduchosti až debility a za osobu sociálně zanedbanou. Dále obviněný napadal zjištění soudů, že se spoluobviněnými odcizil poškozenému nějaké věci, a v tomto ohledu vytýkal, že soudy nesprávně vycházely ze svědecké výpovědi poškozeného. Uvedenými námitkami se obviněný snažil zvrátit skutková zjištění soudů a teprve v návaznosti na to dosáhnout jiného právního posouzení.
Takto pojaté dovolání nekoresponduje se zákonným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu je přípustné domáhat se změny právního posouzení skutku, tak jak ho zjistil soud, ale není přípustné domáhat se jiného právního posouzení prostřednictvím změny skutkových zjištění soudu. Obviněný založil své dovolání na námitkách, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu. Formálně sice deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě věcně přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3, 5 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec