ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1233.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1233/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2004 o dovolání obviněného Ing. P. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. 13 To 132/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 97/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 8. 2003, sp. zn. 3 T 97/2001, byl obviněný Ing. P. J. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák.
Podle zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že v druhé polovině roku 1998 v K., jako jednatel společnosti A.C., s. r. o., K., za situace, kdy dlužil více dodavatelům za objednané a dodané zboží, a sice společnosti SWS, a. s., S., částku 549.591,80 Kč, společnosti A., a. s., O., částku 242.193,80 Kč, společnosti AT C., a. s., S. O., částku 273.372,60 Kč, společnosti A., s. r. o., Č. B., částku 12.144 Kč, společnosti I., a. s., P., částku 3.413,60 Kč, společnosti A., s. r. o., H. B., částku 104.837,30 Kč, společnosti A. C., s. r. o., P., částku 177.100,10 Kč, celkem tedy dlužil částku 1.362.653,20 Kč, zaplatil pouze společnosti SWS, a. s. , S., částku 53.460,70 Kč a společnosti A., a. s., O., částku 100.000,- Kč, takže nadále dlužil částku 1.209.192,50 Kč, přičemž v době od 17. 11. do 14. 12. 1998 zaplatil s odvoláním na smlouvu o půjčce částky 610.000,- Kč uzavřenou dne 12. 3. 1997 mezi fyzickou osobou G. A. na straně jedné a obviněným Ing. P. J. a svědkem P. Ch. na straně druhé na účet V. D. A., společníka společnosti A.-C., s. r. o., K., celkovou částku 909.000,- Kč, a dne 23. 12. 1998, kdy odprodal zásoby zboží a drobný hmotný majetek společnosti A.-C., s. r. o., K., společnosti B., s. r. o., K., za částku 476.947,- Kč, převedl z tohoto prodeje pohledávku ve výši 276.947,- Kč na V. D. A., čímž způsobil svým věřitelům škodu ve výši 1.185.947,- Kč, neboť společnost A.-C., s. r. o., K., již žádný majetek neměla, takže pohledávky za ní nebylo z čeho uhradit.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků, a dále zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu tří roků. Poškozené organizace byly s uplatněným nárokem odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. 13 To 132/2004, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. M. dovolání, a to v rozsahu výroku o vině.
V dovolání deklaroval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pochybení soudů spatřuje obviněný v tom, jakým způsobem byla vyčíslena výše škody způsobené věřitelům společnosti A.-C., s. r. o. Podle názoru obviněného tato škoda nebyla zcela jednoznačně a s vyloučením všech pochybností přesně zjištěna. V této souvislosti obviněný namítá, že V. D. A., resp. jeho manželka, půjčili společnosti A.-C., s. r. o., částku 1.220.000,- Kč. Na tom podle jeho mínění nemůže nic změnit ani skutečnost, že část prostředků byla zapůjčena obviněnému, část dalšímu společníku společnosti svědku P. Ch., přičemž oba poté pod vlastním jménem půjčili tyto prostředky společnosti A.-C., s. r. o. Tento komplikovaný způsob půjčky považuje dovolatel za formální, když ve skutečnosti částkami on ani P. Ch. nedisponovali. Nejednalo se však z jejich strany o vklad společníků do společnosti, čemuž odpovídá i základní kapitál společnosti zapsaný ve výši 100.000,? Kč v obchodním rejstříku. Za předpokladu, že společnosti A.-C., s. r. o., měla vůči V. D. A. dluh ve výši 1.220.000,- Kč, nemohlo podle přesvědčení obviněného dojít jeho úhradou ke způsobení škody dalším věřitelům ve výši 1.185.947,- Kč. I při prohlášení konkursu by se podle dovolatele v rámci poměrného uspokojení na ostatní věřitele dostávala částka cca 600.000,- Kč, takže jen této výše by případně mohla dosahovat způsobená škoda. Za další důležitý moment považuje dovolatel to, že pohledávka V. D. A. z titulu půjčky byla smluvně zajištěna majetkem společnosti. V případě konkursu by podle názoru obviněného byl V. D. A. tzv. odděleným věřitelem ve smyslu §28 zák. č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání a jeho pohledávka by tudíž měla být podle něj uspokojena přednostně ze zajištěného majetku společnosti ve výši 70 % pohledávky, zbylá část poměrně s ostatními věřiteli. S přihlédnutím k tomu by proto podle názoru obviněného činila způsobená škoda jen 200.000,- Kč. Z toho dovolatel dovozuje, že jím způsobená škoda nedosáhla tzv. škody značné ve smyslu §89 odst. 14 tr. zák., takže jeho jednání nemohlo podle jeho přesvědčení naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák.
Závěrem dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila písemně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. Podle jejího názoru jsou sice dovolatelovy námitky způsobilé k jejich věcnému přezkoumání, avšak svým významem nemají na právní posouzení jednání obviněného vliv.
Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že soudy se při hodnocení obhajoby obviněného pečlivě zabývaly především rozlišením právních účinků jeho jednání vůči svědku V. D. A. v postavení fyzické osoby na straně jedné a v postavení jednatele jím vedené obchodní společnosti na straně druhé. Podle jejího názoru nelze znění smluv o půjčce vyložit jinak, než že šlo ze strany V. D. A. o osobní půjčky dovolateli a svědku P. Ch.. Nelze proto podle jejího názoru považovat V. D. A. ani jeho manželku za věřitele společnosti A.-C., s. r. o. Podle ní se jednalo o neformální interní vztah mezi společníky společnosti s ručením omezeným ve smyslu §106 obch. zák., jehož ukončení ze strany V. D. A., jakož i vypořádání jeho obchodního podílu proběhlo bez respektování formálních pravidel obsažených v §149 a násl. obch. zák. Za rozhodné považuje to, že podle jejího názoru V. D. A. nezískal popsanými finančními aktivitami postavení věřitele společnosti A.-C., s. r. o., takže neexistoval právní důvod k uspokojení jeho pohledávek. Má za to, že obviněný se dopustil zjištěným skutkem trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. Navrhovala proto, aby dovolání obviněného Ing. P. J. bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Námitky, jimiž obviněný v dovolání oponoval závěru soudů o naplnění znaků trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., naplňovaly svým obsahem deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud konstatoval, že podstatnou část námitek uplatnil obviněný již v rámci své obhajoby před okresním a krajským soudem, které se jeho obhajobou důkladně zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se se všemi námitkami vypořádaly. Nejvyšší soud právní názor okresního i krajského soudu v tomto ohledu zcela sdílí, ale protože obviněný některé z námitek částečně rozvinul, považuje za nutné původní argumentaci doplnit a komplexně ji shrnout.
Trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. se obviněný Ing. P. J. dopustil podle závěru soudů tím, že zmařil uspokojení svého věřitele tím, že zcizil a odstranil část svého majetku a způsobil tak značnou škodu.
Pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu jsou relevantní nejen ustanovení trestního zákona, ale i předpisů upravujících podnikání fyzických a právnických osob, zejména ustanovení obchodního zákoníku.
Podstatné přitom je, že je nutné rozlišovat právní aspekty finančních transakcí obviněného, které učinil jako fyzická osoba, od těch, které činil jako jednatel či společník společnosti A.-C., s. r. o.
Podle zjištění soudů, obviněný jako jednatel společnosti A.-C., s. r. o., převedl na V. D. A. finanční prostředky společnosti v situaci, kdy zde existoval větší počet splatných pohledávek věřitelů, tak jak jsou uvedeny ve výroku rozsudku.
Založení společnosti s ručením omezeným, práva a povinnosti jejích společníků, orgány společnosti, změny společenské smlouvy, zrušení a likvidace společnosti jsou upraveny v §105 a násl. obch. zák. Pokud se tedy obviněný Ing. P. J. spolu se svědky P. Ch. a V. D. A. rozhodli podnikat právě prostřednictvím jimi založené společnosti s ručením omezeným jako jedné z možných forem podnikání, byli povinni respektovat i zmíněnou zákonnou úpravu. Jak již okresní a zvláště krajský soud v reakci na odvolací námitky obviněného správně zdůraznily, společnost s ručením omezeným A.-C. byla právnickou osobou způsobilou mít práva i povinnosti. Mezi povinnosti společnosti patřila i povinnost uhradit splatné pohledávky věřitelů. Za ty lze ovšem považovat jen závazky právně relevantní a vymahatelné, které mají odpovídající právní formu. Půjčky obviněného a svědka P. Ch. od G. A., byť by byly uzavírány v úmyslu využít je k podnikání společnosti A.-C., s. r. o., byly uzavřeny mezi jmenovanými jako fyzickými osobami a z vůle všech zúčastněných jim po právní stránce nebyla dána žádná právní vazba na společnost A.-C., s. r. o. I když o důvodech, proč zúčastnění takový postup zvolili, se lze jen dohadovat, právní dopad postupu obou stran smlouvy o půjčce je takový, že dodatečně nelze z této půjčky činit závazek společnosti A.-C., s. r. o. Pokud tedy obviněný Ing. P. J. plnil z prostředků a majetku této společnosti s odkazem na závazek z takové smlouvy o půjčce, resp. s odkazem na údajný vklad, který se však v oficiálním účetnictví společnosti nijak nepromítl, plnil tak bez právního důvodu a na úkor řádných věřitelů společnosti, kteří by jinak měli reálnou šanci uspokojit své pohledávky právě z těchto prostředků. Úmysl obviněného vyhnout se odpovědnosti za toto jednání pak soudy důvodně dovozovaly i z následného zcela účelového převodu společnosti na svědka M. D.
Zcela liché jsou proto veškeré námitky dovolatele, které tvrdí, že V. D. A. měl postavení jednoho z věřitelů společnosti A.-C., s. r. o., a vypočítávají, jaký podíl z majetku společnosti by mu připadl v případě prohlášení konkursu společnosti. V. D. A. nebyl věřitelem společnosti a nemohl by tedy v tomto postavení vystupovat ani v konkursním řízení.
Lze proto shrnout, že posouzení jednání obviněného Ing. P. J. jako trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. shledal Nejvyšší soud v souladu se zákonem.
IV.
Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání obviněného Ing. P. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr