ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1255.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1255/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2004 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 5 To 84/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 51/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 12. 2003, sp. zn. 1 T 51/2003, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. V písemném vyhotovení rozsudku chybí číslovka 1, nicméně z protokolu o hlavním líčení je zřejmé, že rozsudek byl vyhlášen včetně čísla odstavce a jedná se tedy jen o písařskou chybu, ohledně níž je třeba postupovat podle §131 tr. ř.
Tohoto trestného činu se podle zjištění okresního soudu dopustil obviněný tím, že „dne 3. 2. 2003 kolem 21:30 hodin v K., v restauraci H. C., za účelem nezaplacení tržby a získání finančních prostředků uchopil rukou za oděv pod krkem obsluhujícího číšníka J. J., udeřil ho otevřenou dlaní do obličeje a požádal ho, aby nezaplacený účet předal svému vedoucímu. Po určité době požádal J. J. o přivolání taxi, následně přistoupil k baru a požadoval cigarety a alkohol, zároveň vyhrožoval J. J. zbitím, přičemž J. J. mu dal láhev alkoholu zn. Fernet a obžalovaný si sám vzal 15 krabiček cigaret a z pořadače částku 300,- Kč v mincích a z restaurace odešel. Po určité době se vrátil, požádal J. J. o vydání tržby, poté vzal volně položenou číšnickou peněženku, z níž odcizil částku ve výši nejméně 2.000,- Kč, peněženku podal J. J., avšak ihned ji požadoval zpět a vzal z ní zbývající částku, přičemž po celou dobu se obviněný choval agresivně, napadal číšníka J. J. vulgárními výrazy, takže ten z obavy z realizace pohrůžek nekladl obviněnému odpor.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 5 To 84/2004, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. D. V. dovolání, a to v rozsahu výroku o vině i trestu. Toto rozhodnutí napadl jednak z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť podle dovolatele byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání o odvolání, a dále z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný má za to, že jak rozhodnutí okresního soudu, tak rozhodnutí krajského soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že se k veřejnému zasedání nařízenému Krajským soudem v Ostravě k projednání jeho odvolání nemohl dostavit z důvodu nemoci. Tuto skutečnost sdělila odvolacímu soudu v úvodu veřejného zasedání jeho obhájkyně a současně požádala o odročení veřejného zasedání na jiný termín, aby se obviněný mohl osobně hájit. Krajský soud však návrhu nevyhověl a veřejné zasedání konal v jeho nepřítomnosti. Podle názoru obviněného nebyly zákonné podmínky pro takový postup splněny a došlo tak k porušení jeho práva na obhajobu.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný vznáší výhrady především proti tomu, že soudy založily svá skutková zjištění na výpovědi svědka J. J. Ta podle názoru obviněného trpěla řadou rozporů, které se ani v opakovaném hlavním líčení nepodařilo odstranit. Za této situace mohl podle přesvědčení obviněného přetrvávající rozpory odstranit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, který by byl zaměřen na hodnocení schopností svědka J. J. vnímat a reprodukovat prožité události. Tento důkaz však proveden nebyl. Obviněný dále oběma soudům vytýká způsob, jakým hodnotily výpovědi dalších svědků K. D., R. K., D. L. a M. R. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudů, že šlo o jeho přátele, kteří vypovídali v jeho prospěch a snažili se jeho jednání vůči poškozenému bagatelizovat. Namítá, že šlo o náhodnou společnost, která se inkriminovaného dne v restauraci nacházela. Podle mínění dovolatele soudy nepostupovaly důsledně v intencích §2 odst. 6 tr. ř. a v důsledku toho považuje obviněný jejich závěr o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. za vadný a nezákonný.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud rozhodnutí okresního i krajského soudu zrušil a okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila tak, že obviněný sice dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jím uplatněné námitky podle jejího názoru tento důvod nenaplňují, neboť se jimi domáhá revize zjištěného skutkového stavu. Navrhovala proto, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
V případě tohoto dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud tuto podmínku splněnu, neboť obviněný namítal, že tím, že veřejné zasedání před krajským soudem proběhlo v jeho nepřítomnosti, aniž by byly podle jeho názoru splněny všechny zákonné podmínky, byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, a své námitky v tomto směru konkretizoval.
Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný byl k veřejnému zasedání na 11. 6. 2004 předvolán řádně a včas. Podle dodejky založené ve spise převzal předvolání osobně dne 24. 5. 2004, takže pětidenní lhůta k přípravě stanovená §233 odst. 2 tr. ř. byla dodržena.
Konání veřejného zasedání o odvolání obviněného nebránily ani formální překážky (§263 tr. ř.), ani překážky materiální rázu, neboť ve veřejném zasedání nebyl prováděn jeho výslech, ani jiný důkaz, k němuž by se mohl vyjádřit. Ve veřejném zasedání byl zastoupen svou obhájkyní, takže ke zkrácení jeho obhajovacích práv nedošlo. Navíc jeho omluvu nelze považovat za řádnou, neboť ji žádným způsobem nedoložil, ačkoli mu zjevně nic nebránilo, aby se řádně omluvil, jako to podle svého tvrzení učinil v případě hlavního líčení konaného dne 9. 6. 2004 v jiné trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné. Nesdělil rovněž soudu výslovně, že trvá na projednání věci za své osobní účasti, tuto skutečnost pouze dovozovala jeho obhájkyně podle jeho stanoviska v jiné trestní věci.
Nejvyšší soud proto v posuzované věci neshledal porušení ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a to ani z pohledu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a dovolání obviněného opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. posoudil jako zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod ale neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný R. S. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky zpochybňovaly úplnost provedeného dokazování, oponovaly tomu, jak okresní a krajský soud provedené důkazy hodnotily, které z důkazů posoudily jako věrohodné a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný tedy sice deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny skutkových zjištění. Teprve na podkladě případné změny skutkových zjištění by pak podle názoru obviněného mělo dojít i k odpovídající změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami tedy obviněný deklarovaný dovolací důvod nenaplnil a Nejvyšší soud proto dovolání v této části posoudil jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV.
Z důvodů rozvedených shora Nejvyšší soud dovolání obviněného R. S. odmítl jednak podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst.1 písm. g) tr. ř., jednak podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2004
Předseda senátu :
JUDr. Robert Fremr