ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1272.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1272/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. listopadu 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného P. C., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 13 To 20/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 128/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 9. 2003, sp. zn. 2 T 128/2003, byl obviněný P. C. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., za který byl podle §250a odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Rozsudkem bylo dále odsuzujícím výrokem rozhodnuto ohledně spoluobviněného V. K.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl z podnětu odvolání obviněného P. C. a Okresního státního zástupce pro Prahu-západ rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 13 To 20/2004, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněného P. C. v celém rozsahu s tím, že odvolací soud poté podle §259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněného P. C. uznal vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, 3 tr. zák., za který jej opětovně odsoudil podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře 12 (dvanácti) měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let (§58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. C. řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265 (správně v §265b) odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že výrok popisující skutek je neúplný a nepřesný, a zaměřil jej jak proti výroku o vině, tak proti \"výroku o uložení a výši trestu\".
K uplatněným dovolacím důvodům obviněný uvedl, že právní posouzení uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí je v rozporu se skutkem, jak byl v tomto výroku popsán. Podle obviněného nemůže být tento skutek posouzen jako trestný čin, když je ve výroku popsán tak, že neodpovídá výpovědím účastníků nehody. Obviněný podal dovolání též proto, že odvolací soud odmítl vypracování revizního posudku, přestože znalci byli přibráni se zbytečným časovým zpožděním od nehody a ani jeden z nich se nedostavil na místo samé, což obviněný považuje za velmi hrubé pochybení policejních orgánů, jehož důsledkem je neobjektivní zhodnocení situace. Navíc nebylo provedeno takové ohledání vozidla, kterým by byl zjištěn stav provedení oprav původního poškození a pojízdnosti vozidla. Proto lze názory prvního znalce, které bez dalšího přejímá znalec druhý, považovat pouze za spekulativní. Obviněný tedy vytýká soudu, že i když v řízení vyšlo najevo mnoho pochybností, soud se s nimi nijak nevypořádal a ani k nim v rozsudku nezaujal žádné stanovisko. Protože soudy nezjistily skutek správně, došlo k nepozorné aplikaci hmotného práva a tedy i k nesprávnému právnímu posouzení skutku, které bylo učiněno pouze na \"jakýchsi uvažovaných předpokladech\", které nevytvořily ucelený celek, ale pouze útržkovité \"možnosti\", jak se případ mohl stát. Podle obviněného je zřejmé, že v posuzovaném případě zjištěný skutek není trestným činem, resp. že je tolik pochybností, zda jde o trestný čin, že skutek neměl být s ohledem na zásadu \"in dubio pro reo\" jako pokus trestného činu podvodu vůbec posuzován. Obviněný je dále toho názoru, že vady ve skutkovém zjištění lze v rámci dovolání vytýkat, neboť důsledkem nedostatečně zjištěného skutku je nesprávnost jeho právního posouzení.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že je nevinný, neboť se žádného trestného činu nedopustil, že jeho vina nebyla nepochybně prokázána a že nebyla aplikována zásada \"iura novit curia\" a \"in dubio pro reo\", a navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek jemu předcházející zrušil a věc vrátil k novému řízení s tím, aby bylo nařízeno vypracování revizního posudku znaleckým ústavem VÚT B. a byl zkoumán stav vozidla po STK.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněným uváděné důvody pro podání dovolání nekorespondují s obsahem odůvodnění podání, neboť argumenty uváděné obviněným se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Obviněný se tedy domáhá druhé odvolací instance a odlišného hodnocení důkazů. Za této situace má státní zástupkyně za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v §265b tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud ČR dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady hmotně právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud ČR v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů.
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění, neboť skutkové vady nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav, a to v rozsahu námitek uplatněných v dovolání.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku opírajícím se mj. o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sice uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku, když \"je v rozporu právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak byl ve výroku popsán\", nicméně konkrétní námitky toto tvrzení rozvádějící směřují toliko proti tomu, jak soudy postupovaly při provádění důkazů, jak jednotlivé důkazy hodnotily a jaká skutková zjištění na základě provedeného dokazování učinily, tzn. proti porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Obviněný totiž rozpor mezi právním posouzením skutku a jeho popisem spatřuje v tom, že \"ve výroku je …skutek popsán tak, že ani neodpovídá výpovědím účastníků nehody\", za příčinu nesprávného právního posouzení skutku považuje nedostatečně zjištěný skutkový stav či skutečnost, že soud nepostupoval v souladu se zásadou \"in dubio pro reo\", která se ovšem uplatňuje při hodnocení důkazů a tedy zjišťování skutkového stavu. Za důvod dovolání považuje též \"odmítnutí revizního posudku\", apod.
Protože obviněný ve svém dovolání neuplatnil jedinou námitku proti správnosti hmotně právního posouzení, ale toliko námitky směřující proti porušení již shora uvedených procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., tedy námitky skutkové, jím namítané vady nejsou způsobilé dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplnit.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Obviněný k tomuto dovolacímu důvodu uvádí, že \"výrok popisující skutek je neúplný a nepřesný\", nicméně již dále nespecifikuje, v čem by měla jím tvrzená neúplnost výroku o vině, resp. jeho skutkové věty spočívat. Obsahové náležitosti výroku o vině jsou uvedeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř., podle nichž musí být ve výroku rozsudku uvedena zákonná ustanovení, která byla použita, a výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. by tedy s ohledem na tvrzenou neúplnost skutkové věty výroku o vině věcně odpovídala námitka, kterou by obviněný odvolacímu soudu vytýkal, že např. výrok o trestu neobsahuje výrok o podmíněném odložení jeho výkonu a délce zkušební doby, nebo že není uvedeno zákonné ustanovení trestného činu, jímž byl uznán vinným. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že neúplnost výroku o vině obviněný v podstatě spatřuje ve skutkových nedostatcích, které namítal již ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože obviněný ve svém dovolání žádnou takovouto námitku neuplatnil, ani jím formálně uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nebyl naplněn.
S ohledem na skutečnost, že obviněný ve svém dovolání namítal vady, které nejsou způsobilé jím deklarované dovolací důvody ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit, Nejvyššímu soudu nezbylo nic jiného, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš