ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1273.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1273/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2004 o dovolání obviněného Ing. V. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 4 To 44/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 26/97 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. V. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. 31 T 26/97, byl obviněný Ing. V. D. uznán vinným jednak trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 tr. zák. (bod 1 výroku), jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 2 výroku).
Trestného činu zpronevěry se podle zjištění krajského soudu dopustil obviněný tím, že dne 12. 7. 1993 jako předseda představenstva T. D. C. (dále jen TDC), a. s., V., v úmyslu získat majetkový prospěch podepsal písemný doklad, ve kterém jako zástavu za půjčku společnosti poskytl počítačový systém V. 4000-300 v ceně 3.057.100,- Kč, ačkoli věděl, že je ve vlastnictví B., s. r. o., a byl společnosti poskytnut na základě leasingové smlouvy. Poté, co půjčka nebyla řádně a včas splacena, zástavní věřitel počítačový systém odvezl, takže když B., s. r. o., požadovala jeho vrácení, nebyl jí vydán, čímž jí po započtení poměrné části ve výši 117.600,- Kč ze zaplacené splátky ve výši 600.000,- Kč byla způsobena škoda ve výši 2.939.500,- Kč.
Trestného činu podvodu se podle zjištění krajského soudu dopustil tím, že dne 10. 3. 1997 v P., B. 140, v podniku D., a. s., v úmyslu se obohatit, odebral dva kusy nákladních automobilů tovární značky Avia 31 T-L Euro 2 v celkové hodnotě 1.598.833,20 Kč pod nepravdivým slibem uhradit jejich hodnotu v dohodnutém termínu, když předtím předložil zfalšované potvrzení ČSOB mající dokladovat existenci dostatečného množství finančních prostředků na jeho účtu, a zfalšované příkazy k úhradě proforma faktur, přestože věděl, že na účtu finanční prostředky na jejich úhradu nejsou, čímž způsobil společnosti D., a. s., P., škodu ve výši 1.595.833,20 Kč. Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu pěti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2003, č. j. 2 T 34/2002-157, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 9 To 276/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze krajský státní zástupce v Ostravě, a to v neprospěch obviněného. Odvolání zaměřil proti výroku rozsudku o vině pod bodem 2 a proti výroku o trestu. Z podnětu jeho odvolání Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 4 To 44/2004, rozsudek krajského soudu zrušil ve výroku o vině pod bodem 2 a ve výroku o trestu.
Nově uznal obviněného v bodě 2 vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se podle jeho zjištění dopustil obviněný tím, že dne 10. 3. 1997 v P., B. 140, v podniku D., a. s., v úmyslu se obohatit, pod nepravdivým příslibem, že uhradí ve sjednaném termínu hodnotu odebraných nákladních automobilů tov. zn. Avia 31 T, objednal a na základě proforma faktur vystavených téhož dne odebral dne 11. 3. 1997 dva kusy nákladních automobilů v celkové hodnotě 1.595.833,20 Kč, když předtím použil zfalšované potvrzení ČSOB mající dokladovat existenci dostatečného množství finančních prostředků na jeho účtu vedeného u této banky, a zfalšované příkazy k úhradě proforma faktur, a to i přesto, že věděl, že na jeho účtu nejsou finanční prostředky na úhradu odebraných vozidel. Vzápětí předal vozidla dalším osobám, přičemž jedno z nich bylo dne 12. 3. 1997 převedeno na S., s. r. o, a druhé dne 19. 3. 1997 na společnost C. C. v P., čímž poškozené společnosti D., a. s., P., způsobil škodu ve výši 1.595.833,20 Kč.
Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s ostrahou a zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Současně byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 T 34/2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 9 To 276/2003, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. 1 T 57/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce L. D. dovolání, a to v rozsahu výroku o vině i trestu. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání oběma soudům vytýká, že porušily zákon, neboť podle jeho názoru jej měly obžaloby zprostit. Příčinu spatřuje v tom, že nesprávně vyhodnotily provedené důkazy. V případě trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. jim vytýká, že vyšly z výpovědí svědků O. Š. a L. S., podle kterých měl u nich vysoký dluh, i když podle svědků Ing. J. K. a O. B. již měl být tento dluh uhrazen. Obviněný trvá na své obhajobě, že nevydal příkaz k tomu, aby počítačové systémy byly vydány O. Š. a L. S., a provedené důkazy podle jeho mínění k takovému závěru nevedou. Podle jeho přesvědčení nebylo ani prokázáno, že by uvedenou transakcí získal nějaký majetkový prospěch.
Výhrady vznáší i proti skutku posouzenému jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněný se ztotožňuje se závěry soudů, že tomuto skutku předcházelo jeho fyzické napadení a únos osobami, které jej vydíraly. Po propuštění se dopustil předmětného skutku, avšak nesouhlasí se závěry soudů, že tak učinil dobrovolně a že mu nic nebránilo nahlásit vše policii. Má za to, že dokonce nebylo ani prokázáno, že by vůbec někomu něco dlužil, jednalo se pouze o dluh společnosti TDC, a. s., takže on sám neměl potřebu tento dluh vyrovnávat. Nesouhlasí ani se závěry soudů, že neprojevil obavu z jednání osob, které jej unesly. Závěr soudů, že měl a mohl skutku pod bodem 2 výroku zabránit, považuje obviněný za neobjektivní, založený na domněnkách, nikoli na provedených důkazech. I z tohoto skutku měl být obviněný podle svého přesvědčení obžaloby zproštěn.
V závěru dovolání obviněný uvádí výhrady proti uloženému trestu, který považuje za nepřiměřený a ryze represivní, a to zejména vzhledem k jeho neutěšenému zdravotnímu stavu.
Obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud rozhodnutí vrchního i krajského soudu zrušil a věc přikázal krajskému soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. V úvodu vyjádření upozorňovala na to, že vrchní soud nepřezkoumával výrok o vině z rozsudku krajského soudu pod bodem 1, neboť proti tomu dovolání podáno nebylo. Protože obviněný může dovoláním napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém je byl tento soud oprávněn přezkoumat, je dovolání v části napadající výrok o vině pod bodem 1 podle jejího názoru nepřípustné podle §265a odst. 1 tr. ř.
V další části je sice považuje za přípustné, ale podle jejího názoru se jím obviněný domáhá pouze revize zjištěného skutkového stavu, tj. dovolání uplatnil výhradně na procesním, nikoli hmotně právním základě. Toliko změnou těchto skutkových zjištění se obviněný podle názoru nejvyšší státní zástupkyně snaží domoci jiného právního posouzení a beztrestnosti jeho jednání. K námitkám obviněného pak uvádí, že podle zjištění soudů byl sice ze strany věřitelů vyvíjen na obviněného tlak, a to někdy i nezákonným způsobem, ale ne takový, který by činil jeho jednání beztrestným.
Závěrem svého vyjádření navrhovala, aby dovolání obviněného Ing. V. D. bylo odmítnuto jednak podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., jednak podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Z obsahu spisu zjistil, že bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265d a §265e tr. ř.), avšak část jeho námitek posoudil jako nepřípustných. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Obviněný Ing. V. D. napadl rozsudek vrchního soudu ve všech jeho výrocích. Účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku je napravit rozhodnutí soudu, jež rozhodoval v druhém stupni, a je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Dovolání je proto přípustné jen za předpokladu, že soud druhého stupně buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, anebo za předpokladu, že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit. V případě dovolání směřujícího proti rozhodnutí o odvolání je tedy podmínkou jeho přípustnosti, že odvolací soud napadený výrok přezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. nebo byl povinen jej přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř. (shodně viz č. 20/2004 Sb. rozh. trest.).
V případě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě pod bodem 1, jimž byl obviněný Ing. V. D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., však tato podmínka splněna nebyla. Odvolání proti zmíněnému rozsudku podal jen krajský státní zástupce, a to v neprospěch obviněného, přičemž je zaměřil toliko proti výroku o vině pod bodem 2 a výroku o trestu, když výrok o vině pod bodem 1 označil za správný a odvoláním jej nenapadl. Obviněný proti rozsudku odvolání nepodal. Vrchní soud v Olomouci při projednání odvolání krajského státního zástupce nezjistil důvody pro přezkoumání výroku o vině pod bodem 1 ve smyslu §254 odst. 2, 3 tr. ř. Výrok o vině pod bodem 1, který nebyl odvolacím soudem přezkoumáván, nemohl být tudíž ani předmětem dovolacích námitek. K námitkám dovolatele proti tomuto výroku proto Nejvyšší soud nemohl přihlédnout, protože byly ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. nepřípustné. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že nebyl dán důvod pro odmítnutí dovolání mimo jiné i podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., když dovolání bylo, byť zčásti, shledáno přípustným.
IV.
Nejvyšší soud se poté zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným proti výroku o vině pod bodem 2 a výroku o trestu, které byly z pohledu ust. §265a odst. 1 tr. ř. přípustné, lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod ale neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný Ing. V. D. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak krajský a vrchní soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný v podstatě opakoval svou obhajobu, že neměl motiv k úhradě dluhu prostřednictvím podvodného jednání, neboť nešlo o jeho osobní dluh, nýbrž o dluh společnosti TDC, a. s. Dále namítal, že posuzovanou transakci nečinil dobrovolně, nýbrž z obav z osob, které na něm dluh vymáhaly. Nesouhlasil se závěrem soudů, že mu ze strany těchto osob nehrozilo bezprostřední nebezpečí a že mu tedy nic nebránilo namísto spáchání skutku pod bodem 2 výroku celou věc nahlásit policii.
Obviněný tedy sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny skutkových zjištění. Teprve na podkladě případné změny skutkových zjištění by pak podle názoru obviněného mělo dojít i k odpovídající změně právního posouzení skutku, resp. k tomu, že by byl obžaloby zproštěn. Takovými námitkami obviněný deklarovaný dovolací důvod nenaplnil a Nejvyšší soud proto dovolání posoudil jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V.
Z důvodů rozvedených shora Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. V. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr