ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1289.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1289/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2004 o dovoláních, která podali obvinění S. P., C. M., R. P., I. J. a J. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 2 To 206/03, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 19/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných S. P., C. M., R. P., I. J. a J. B. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2003, sp. zn. 45 T 19/2002, byli obvinění C. M., R. P. a S. P. uznáni vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., obviněný S. P. navíc jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., obvinění I. J. a J. B. pomocí k tomuto trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c), §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. (vše bod I. výroku) a obviněný S. P. dále trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. (bod III. výroku).
Trestného činu loupeže, resp. pomoci k tomuto trestnému činu se obvinění podle zjištění městského soudu dopustili tím, že spolu s obviněnými H. M., J. M. a dalším dosud neztotožněným spolupachatelem dne 21. 1. 2002 po předchozí dohodě o provedení loupežného přepadení objektu společnosti E., s.r.o., v P., N. 222, po rozdělení úloh při přepadení a dohodě o zajištění distribuce odcizeného zboží obvinění H. M., S. P., C. M. a R. P. poté, co zadali kód vstupních dveří objektu, který jim předem sdělil I. J., maskováni kuklami vnikli do objektu společnosti. Zde pomocí namířené střelné zbraně donutili zaměstnance společnosti A. M. a P. F., aby si lehli na zem na břicho, poté je připoutali provazem k zábradlí schodiště, přes hlavu jim přehodili balící papír, aby jim zabránili ve výhledu, poté objekt společnosti prohledali a odcizili zde spotřební elektroniku, mobilní telefony, nářadí, a další věci podrobně vyčíslené ve výroku rozsudku, dále osobní vůz tov. zn.Ford Scorpio 2,9 L V6 a finanční hotovost ve výši 55 000,- Kč. Odcizené věci odvezli na nezjištěné místo v P., kde čekali obvinění J. B. a J. M., kteří předem přislíbili zajistit odbyt elektroniky pocházející z tohoto loupežného přepadení, část tohoto zboží J. M. prodal v různých bazarech. Společnosti E., s.r.o., a poškozenému P. F. tak obvinění způsobili celkovou škodu ve výši 596 000,- Kč, přičemž S. P. se tohoto činu dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 2 T 223/96, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 3 To 578/96, odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, který vykonal dne 16. 12. 1997.
Obviněnému S. P. byl uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněnému C. M. byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou a trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Obviněnému R. P. byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků a tří měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Obviněnému I. J. byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s ostrahou a trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Obviněnému J. B. byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu tří let.
Současně bylo rozsudkem rozhodnuto o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody.
Proti tomuto rozsudku podali všichni shora jmenovaní obvinění odvolání, která však byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 2 To 206/03, shodně zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze si podali shora uvedení obvinění dovolání.
Obviněný S. P. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce v rozsahu výroku o vině i trestu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
To spatřuje obviněný v tom, že byl uznán vinným, přestože podle jeho přesvědčení nesvědčil pro takový závěr žádný přímý ani nepřímý důkaz. Oba soudy podle jeho názoru pochybily, pokud vyšly z výpovědi spoluobviněného J. M., kterou však dovolatel považuje za nevěrohodnou. Obviněný proto trvá na své nevině a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a buď jej sám obžaloby zprostil, nebo vrchnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný C. M. podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání proti výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že soudy vyšly z výpovědi spoluobviněného J. M. a naopak neuvěřily výpovědi svědka S. P., která podporovala obhajobu obviněného. Závěrem svého dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud ohledně jeho osoby zrušil rozhodnutí obou soudů a soudu prvého stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný R. P. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce usnesení Vrchního soudu v Praze z důvodu nesprávného právního posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pochybení obou soudů spočívá podle něj v tom, že jej uznaly vinným, přestože podle jeho přesvědčení nebylo prokázáno, že by se zjištěného skutku dopustil. V této souvislosti obviněný oponuje soudům ohledně hodnocení důkazů, o které byl závěr o jeho vině opřen. Zpochybňuje důkazní hodnotu výpovědi spoluobviněného J. M. z přípravného řízení, důkazní hodnotu záznamů telekomunikačního provozu i zajištěného motáku. Nedostatek řízení spatřuje v tom, že nebyl podroben regulérní rekognici a dále v tom, že mu nebyla dána možnost konfrontace se spoluobviněným J. M.
Obviněný proto navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené usnesení vrchního soudu i rozsudek městského soudu zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný I. J. prostřednictvím svého obhájce napadl usnesení Vrchního soudu v Praze z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vrchnímu soudu vytýká, že zamítl jeho odvolání, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny zákonem stanovené procesní podmínky. Odvolání lze podle jeho názoru zamítnout podle §256 tr. ř. pouze tehdy, shledá-li odvolací soud, že není důvodné. Tak tomu však podle jeho přesvědčení v posuzované věci nebylo, neboť má za to, že při správném zhodnocení provedených důkazů v souladu s ust. §2 odst. 6 tr. ř. neměl být uznán vinným zjištěným skutkem.
Navrhoval proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí vrchního i městského soudu zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, že se obžaloby zprošťuje podle §226 písm. c) tr. ř.
Obviněný J. B. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce usnesení Vrchního soudu v Praze v rozsahu výroku o vině i trestu.
Podle jeho názoru ze žádného z provedených důkazů nevyplývá uskutečnění dohody o provedení loupežného přepadení a zajištění distribuce odcizeného zboží, které by se účastnil. Pro závěr o existenci takové dohody nesvědčí podle mínění dovolatele ani výpověď spoluobviněného J. M., záznam telekomunikačního provozu odcizených mobilních telefonů, ani moták nalezený u spoluobviněného R. P. Z provedených důkazů lze podle jeho přesvědčení učinit jednoznačný závěr jen v tom směru, že se s ostatními spoluobviněnými znal a účastnil se manipulace s odcizenými věcmi po činu, což by mohlo zakládat jen právní posouzení jeho jednání jako trestného činu podílnictví, ale nikoli jako účastenství na trestném činu loupeže.
Závěrem dovolání navrhoval, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil v celém rozsahu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila písemně v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. Podle jejího názoru dovolání obviněných S. P., R. P., C. M. a J. B. napadají toliko vadné hodnocení provedených důkazů. Dovolání podané obviněným I. J. pak sice bylo podáno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak uplatněné námitky podle ní nenaplňují ani jednu z jeho dvou alternativ. Proto navrhovala, aby Nejvyšší soud všechna dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání všech obviněných jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněnými lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Odvolání obviněných S. P., R. P., C. M. a J. B. vyznívají z tohoto pohledu zcela shodně. Všichni jmenovaní obvinění ve svých dovoláních brojí proti tomu, v jakém rozsahu bylo dokazování provedeno, jaký význam byl jednotlivým důkazům přikládán a jaké skutkové závěry soudy na podkladě jejich zhodnocení vyvodily. Proti právnímu posouzení skutků, tak jak byly soudy zjištěny, však uplatněné námitky nesměřovaly, resp. jako tomu bylo v případě obviněného J. B., byly uplatňovány až v závislosti na změně skutkových zjištění, kterých se obviněný primárně domáhal. Nejvyšší soud tak shledal, že námitky obsažené v dovolání těchto obviněných deklarovaný důvod podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod nenaplňovaly.
Pokud jde o dovolání obviněného I. J., považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. Prvá - bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) - g) , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí - je naplněna tehdy, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů. Tak tomu je v případě zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo tehdy, bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Jinými slovy, tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud odvolací soud měl odvolání přezkoumat po věcné stránce (meritorně), avšak namísto toho je bez věcného přezkoumání zamítl nebo odmítl z formálních důvodů (např. jako opožděně podané), ačkoli zákonné podmínky pro takový postup nebyly splněny. Prostřednictvím dovolání podaného z tohoto důvodu se lze proto domáhat věcného přezkoumání rozhodnutí soudu prvého stupně v řádném opravném řízení, které soud druhého stupně v rozporu se zákonem neprovedl.
Druhou alternativou je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V tomto případě nezáleží na tom, z jakých důvodů byl řádný opravný prostředek zamítnut či odmítnut, rozhodné je, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadou, která naplňuje některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř.
Z obsahu dovolání obviněného I. J. je zřejmé, že se opírá o prvou z obou uvedených alternativ - dovolání Vrchnímu soudu v Praze výslovně vytýká, že \"odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí\". Vzhledem k obsahu dovolání však Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak konkrétní námitky, které v dovolání uplatnil, mu svým obsahem neodpovídaly.
Obviněný totiž v dovolání namítal, že odvolací soud jeho odvolání zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř., přestože bylo podle jeho názoru důvodné, tj. že odvolací soud věcně neakceptoval námitky v odvolání uplatněné. Dovolatel v souladu s obsahem spisu tedy sám konstatuje, že jeho odvolání bylo odvolacím soudem věcně přezkoumáno a neuplatňuje žádnou námitku v tom směru, že by mu byl napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze odepřen věcný přezkum rozsudku soudu prvního stupně. Námitky obsažené v jeho dovolání tedy nenaplňují nejen dovolatelem deklarovaný dovolací důvod, ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání všech obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr