ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1304.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1304/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 11. 2004 o dovoláních obviněných R. Š. a P. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 3 To 71/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 10/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných R. Š. a P. Š. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 3 To 71/2004, byl z podnětu odvolání obviněných R. Š. a P. Š. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 30 T 10/2002, a ve věci bylo znovu rozhodnuto tak, že oba obvinění byli uznáni vinnými trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., obviněný R. Š. byl dále uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250a odst. 2, 5 tr. zák., obviněný P. Š. byl dále uznán vinným pomocí k pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §8 odst. 1 tr. zák., §250a odst. 2, 5 tr. zák. a za to byli odsouzeni podle §219 odst. 2 tr. zák. , §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody obviněný R. Š. na čtrnáct let a obviněný P. Š. na třináct let, oba se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. V další části rozsudku Vrchního soudu v Olomouci bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Trestná činnost obviněných spočívala podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci v podstatě v tom, že
- obviněný R. Š. v době nejméně od 3. 1. 2000 pojal úmysl získat finanční prostředky takovým způsobem, že mu pojišťovací ústavy jako osobě oprávněné vyplatí pojistné plnění ze životních pojistek jiné osoby, která své smlouvy o životním pojištění pro případ plnění uzavře v jeho prospěch, přičemž vznik pojistné události hodlal zajistit tak, že po uzavření životních pojistek dotyčnou osobu úmyslně usmrtí tak, aby její smrt navenek vyzněla jako nešťastná náhoda či úraz,
- tento plán začal realizovat opatřením teoretických informací jednak o offshore společnosti, offshore bankovnictví, převodu peněz do cizozemské banky přes E-G. účet, krycích dokladech, nesnadno vystopovatelné krycí e-mailové adrese a zemích tzv. daňového ráje, jednak o výrobě výbušnin,
- v posledním čtvrtletí roku 2000 za tímto účelem navázal bližší vztah s M. D., kterého i příležitostně zaměstnával, využívaje také jeho finanční tísně i závislosti v důsledku dluhu ve výši asi 20 000 Kč, a pod lstivou legendou o možnosti získání velkých výdělků, pokud bude vozit autem počítačové komponenty do Ruska, ho přesvědčil k uzavření životních pojistek na dobu pěti let s tím, že ve smlouvách uvede jako oprávněnou osobu pro případ vzniku pojistné události jeho, tj. obviněného R. Š.,
- načež M. D. za pomoci a aktivní součinnosti obviněného R. Š., který mu uzavírání smluv u pojišťovacích ústavů předjednal včetně stanovení pojistné částky a osobně ho doprovázel při samotných jednáních v pojišťovnách, v pěti případech skutečně uzavřel a v jednom případě se bezvýsledně pokusil uzavřít smlouvu o dočasném životním pojištění,
- po předchozí dohodě a přípravě obou obviněných směřující k úmyslnému usmrcení M. D., jež mělo vypadat jako nešťastná náhoda a mělo mít za následek pojistné plnění z uzavřených smluv o jeho dočasném životním pojištění, oba obvinění zakoupili koncem roku 2001 nákladní vozidlo zn. Avia se skříňovou nástavbou bez technického průkazu se státní poznávací značkou SY 60-99,
- počátkem ledna 2002 pouze v souvislosti s plánovanou cestou do O. ve shora uvedeném záměru, tj. usmrtit M. D., do skříňové nástavby nákladního vozidla zn. Avia zabudovali kovovou postel s matrací a nainstalovali desetikilogramovou kovovou tlakovou láhev propan-butanu včetně čtyř propan-butanových teplometů zn. Meva Ardent, typ 2171, propojených v jeden komplet, jež upevnili na vnitřní stěnu skříňové nástavby v rozporu s bezpečnostními předpisy, a to vyhláškou č. 48/1982 Sb., vyhláškou č. 21/1979 Sb., vyhláškou č. 301/2001 Sb., ČSN 06 1008, ČSN 38 6425, ČSN 38 6460, a v rozporu s návodem k obsluze teplometu, čímž vytvořili tzv. vyhrazené plynové zařízení,
- pod záminkou potřeby pomoci při naložení a převozu autozvedáku z blíže nezjištěného autobazaru v O. do Č. T. dohodli s M. D. jízdu na 8. 1. 2002 po půlnoci vozidlem zn. Avia z Č. T. do O.,
- dne 8. 1. 2002 kolem 00,30 hodin s ohledem na předem vytvořené a připravené okolnosti byl M. D. nucen nastoupit do skříňové části vozidla zn. Avia, neboť mu bylo obviněnými sděleno, že bude mít k dispozici teplomet kvůli zimě a také postel, zatímco v kabině vozidla se nacházeli obviněný P. Š., který vozidlo řídil bez příslušného řidičského oprávnění, a dále P. S. a R. S.,
- v průběhu jízdy došlo k tomu, že hořáky teplometu uvedeného do provozu v uzavřeném skříňovém prostoru vozidla vyprodukovaly takovou koncentraci oxidu uhelnatého, že v důsledku toho nastala u M. D. v době přibližně mezi 03,00 až 05,00 hodin dne 8. 1. 2002 akutní otrava oxidem uhelnatým se smrtelným následkem,
- nález těla zemřelého M. D. ve skříňové části vozidla na čerpací stanici v katastru obce L., okr. N. J., obviněný P. Š. oznámil nejdříve telefonicky obviněnému R. Š. v 05,34 hodin a teprve v 05,47 hodin telefonicky přivolal rychlou záchrannou službu, přičemž úmrtí M. D. prezentoval jako nešťastnou náhodu,
- dne 10. 1. 2002 obviněný R. Š. zplnomocnil JUDr. A. K. jako právní zástupkyni k jednání s pojišťovacími ústavy, opatřil si úmrtní list M. D., pojišťovnám oznámil vznik pojistné události a zahájil jednání směřující k vyplacení životních pojistek M. D. ve svůj prospěch, přičemž celková částka, kterou obvinění mohli získat v důsledku pojistné události, činila nejméně 21 545 137 Kč, avšak s ohledem na zahájení trestního stíhání k plnění ze strany pojišťoven nedošlo.
Obvinění R. Š. a P. Š. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Každý z obviněných podal dovolání v rozsahu, který odpovídal jeho se týkajícímu výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Oba obvinění opřeli dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkli nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Obviněný R. Š. v dovolání namítl, že skutek je ve výroku o vině popsán tak, že se v něm neobjevuje žádné jeho jednání ani jednání obviněného P. Š. jako jednání, které by bylo možno označit za smrtící. Obviněný R. Š. v této spojitosti vyjádřil názor, že ke smrtelnému následku vedlo jednání samotného poškozeného M. D., který si pustil topení a nezajistil výměnu vzduchu nebo přerušované topení apod. Podle obviněného R. Š. se ve skutkové části výroku o vině ani netvrdí, že jeho jednáním nebo jednáním obviněného P. Š. byla způsobena poškozenému smrt, případně že si smrt způsobil poškozený sám proto, že byl jimi nějak uveden v omyl a že by šlo o tzv. nastraženou past. Obviněný R. Š. zdůraznil, že poškozený byl informován o všech podstatných okolnostech, a to od uzavření pojistných smluv až po nastoupení do vozidla, kde si zapnul topení a snad usnul, zejména však o tom, že podobné topné zařízení produkuje spaliny, které za určitých okolností mohou být životu nebezpečné, ačkoli při správném použití toto topidlo nebezpečné není. Obviněný poukázal na to, že poškozený byl vyučeným kominíkem, měl kvalifikační zkoušky a šlo o poznatky z jeho oboru. Obviněný své námitky shrnul v závěr, že i podle skutkového zjištění napadeného rozsudku byl smrtelný následek způsoben tím, že poškozený nesprávně použil namontované topidlo, přičemž při nejzákladnější opatrnosti, např. alespoň minimálním větrání, nemohlo k otravě dojít. Podle obviněného skutek, tak jak byl zjištěn a popsán v napadeném rozsudku, netvoří podklad pro použitou právní kvalifikaci, která tak byla aplikována v rozporu se zákonem. Obviněný konstatoval, že Vrchní soud v Olomouci na rozdíl od Krajského soudu v Ostravě vypustil z výroku o vině zjištění ohledně toho, že ve vozidle byl ještě druhý zdroj oxidu uhelnatého, vytvořený zásahem do výfukového systému. K této změně obviněný uvedl, že pokud k ní Vrchní soud v Olomouci v souladu s jeho odvolacími námitkami přistoupil, nebyl již pro ponechání právní kvalifikace skutkový podklad. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení obviněný spatřoval v závěru Vrchního soudu v Olomouci, že při instalaci topení do skříňové nástavby vozidla byly porušeny bezpečností předpisy, a namítl, že i kdyby tomu tak bylo, nezpůsobilo by to smrt poškozeného ve smyslu trestního práva. V závěru dovolání obviněný R. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný P. Š. v dovolání namítl, že i když je skutek ve výroku popsán velmi podrobně, nevystihuje tu hranici jeho jednání, která by byla způsobilá neodvratně vést ke smrti poškozeného. Podle obviněného ke smrti poškozeného nemohlo samostatně vést to, že instalované topení bylo naddimenzované a při plném provozu nebezpečné, bez současného působení dalších okolností, které byly nezávislé na vůli obviněných. Obviněný zdůraznil, že on sám topení nezapínal a že bylo použito bez jakékoli jeho ingerence. Popřel, že by měl úmysl usmrtit poškozeného, zejména pak ze zištného motivu, a připustil jen nedbalostní zavinění ve smyslu znaků trestného činu ublížení na zdraví podle §224 tr. zák. Za chybný označil také závěr o porušení bezpečnostních předpisů. Obviněný P. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství označila dovolání obviněných za zjevně neopodstatněná a navrhla jejich odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zdůraznila zejména to, že případná nedbalost poškozeného neměla za následek přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a smrtí poškozeného.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí, spáchá-li uvedený čin mimo jiné v úmyslu získat majetkový prospěch.
Z hlediska vzájemného vztahu výroku o vině obviněných tímto trestným činem a podanými dovoláními je sporné jednak to, zda mezi jednáním obviněných a smrtí poškozeného je příčinná souvislost, jednak to, zda smrtelný následek a zištnost činu jsou zahrnuty úmyslným zaviněním i obviněného P. Š.
Posouzení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a smrtí poškozeného je ovlivněno především tím, že v jednotlivých aktech postupného jednání obviněných nemá žádný z těchto aktů sám o sobě způsobilost přivodit smrtelný následek. Příčinný význam jednání obviněných pro smrtelný následek se stává jasným teprve za situace, kdy jednotlivé akty jednání obviněných jsou hodnoceny ve vzájemné souvislosti. V rámci tohoto nazírání získávají jednotlivé dílčí akty jednání obviněných evidentní logickou posloupnost a návaznost a ve svém souhrnu ukazují na to, že smrtelný následek z nich vyplynul. Zřejmá je také gradace příčinného významu jednotlivých aktů jednání obviněných, která se projevuje tím, že s každým dalším aktem tohoto jednání se snižovala možnost poškozeného uniknout smrtelnému následku a naopak vzrůstala možnost skutečného nástupu tohoto následku, a to až do stadia, kdy bylo prakticky jisté, že nastane, a kdy naopak jeho nedostatek by byl spíše jen náhodou.
Poté, co obviněný R. Š. pojal úmysl získat od pojišťoven peníze formou jejich pojistného plnění ze smluv o životním pojištění jiné osoby, bylo prvním reálným krokem směřujícím k usmrcení poškozeného již to, že obviněný dosáhl toho, že poškozený za jeho asistence tyto smlouvy uzavřel. Tím byla osoba poškozeného jednoznačně identifikována zároveň jako předmět vražedného útoku. Nákup více než dvacet let starého vozidla zn. Avia (rok výroby 1978) se skříňovou nástavbou neměl pro obviněné, posuzováno z hlediska jejich běžné činnosti, žádný význam, zvláště když nedisponovali platným technickým průkazem vozidla a žádný z nich ani neměl odpovídající řidičské oprávnění. Odstranění tohoto vozidla prakticky ihned, jakmile policie přestala považovat smrt poškozeného za nešťastnou náhodu, způsobem, který znemožnil fyzické nalezení vozidla, svědčí o tom, že jediným smyslem opatření vozidla bylo použít ho jako prostoru, v němž bude poškozený usmrcen. Dalším krokem k tomuto cíli bylo vybavení skříňové nástavby vozidla postelí s matrací a kompletem čtyř teplometů s desetikilogramovou lahví propan-butanu. Jednalo se o nové teplomety, jejichž instalace v podobě jednoho celku znamenala takovou intenzitu vyhřívání, která byla výrazně nepřiměřená velikosti vyhřívaného prostoru skříňové nástavby vozidla a značně převyšovala potřebu jeho běžného vyhřívání. Tím byl vytvořen předpoklad, aby vyhřívání relativně malého prostoru skříňové nástavby vozidla bylo spojeno se zvýšenou spotřebou propan-butanu a tvorbou oxidu uhelnatého. Podstatné je, že obvinění použili nové teplomety, které výrobce dodává s návodem k použití, jehož obsahem mimo jiné je i výslovné upozornění, že je zakázáno spát v místnostech, kde je v provozu teplomet a že při nedostatečném větrání může dojít ke zvýšení koncentrace kysličníku uhelnatého a k otravě spící osoby. V této souvislosti se současné umístění postele s matrací do skříňové nástavby vozidla jeví jako evidentní projev záměru dosáhnout otravy poškozeného. Ze strany obviněných pak následoval další krok, jímž byla výzva adresovaná poškozenému, aby jel do O. Pro poškozeného bylo nesnadné tuto výzvu odmítnout, zvláště když byla formulována jako žádost o pomoc při naložení a přepravě těžkého nákladu a když byl na obviněného R. Š. svazujícím způsobem odkázán jednak jako na svého věřitele a jednak jako na osobu, od které měl příslib budoucího výnosného zaměstnání. Tím, že poškozený výzvu k účasti na cestě do O. přijal, se obvinění k uskutečnění záměru usmrtit ho přiblížili natolik, že zbýval již poslední krok, a to umístění poškozeného do skříňové nástavby vozidla a spuštění teplometů. Tento krok obvinění učinili za okolností, kdy pro relativně dlouhou cestu, a to nejen z hlediska zeměpisné vzdálenosti, ale i z hlediska doby trvání, zvolili noční dobu a kdy zajistili předchozí obsazení kabiny vozidla řidičem a dalšími dvěma osobami, tak aby poškozenému nezbylo nic jiného než nastoupit do skříňové nástavby vozidla. I když nebylo zjištěno, že by v době nástupu poškozeného do vozidla obvinění nebo některý z nich zapálil teplomety, bylo za dané situace prakticky jisté, že si je zapálí sám poškozený. Tato jistota vyplývala z toho, že bylo chladno, byla lednová noc a poškozený byl na možnost topení a spaní již předem výslovně upozorněn. Poměry ve skříňové nástavbě vozidla, kde nebylo osvětlení, které by mohla ovládat osoba tam se nacházející, žádná madla, žádná židle či stůl apod., zaručovaly to, že poškozený bude ležet a že usne, přičemž bude vystaven účinkům zplodin topení, to znamená účinkům oxidu uhelnatého.
Z toho všeho je jasná příčinná souvislost mezi jednáním obviněných a smrtí poškozeného. Pokud si topení ve skříňové nástavbě vozidla zapálil sám poškozený, je vyloučeno považovat tuto okolnost za důvod, který by znamenal absenci příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a smrtí poškozeného. Příčinný vztah mezi dvěma jevy existuje za předpokladu, že bez jevu, který se považuje za příčinu, by nenastal jev, který se považuje za následek. Lze sice uvažovat o tom, že smrt poškozeného by nenastala, pokud by si nezapálil topení, avšak nelze pominout, že řadou předcházejících aktů jednání obviněných byly nastoleny takové okolnosti, které předurčovaly to, že poškozený si topení zapálí, a vzhledem k nimž s tím obvinění také počítali a chtěli to. Skutečnost, že si poškozený sám zapálil topení, proto za zjištěných okolností nezbavuje jednání obviněných jeho příčinného významu ve vztahu ke smrti poškozeného. Je možné konstatovat, že pokud se obviněný R. Š. v dovolání zmínil o nastražené pasti, lze pro jasnou charakteristiku posuzované situace sotva najít výstižnější výraz, byť obviněný popíral, že by o nastraženou past šlo. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněných a smrtí poškozeného spočívá v tom, že ho postupně vlákali do situace, v níž bylo jisté, že si sám zapálí topení a ve fyzickém smyslu spustí smrtící mechanismus. Možnosti poškozeného vyhnout se smrtelnému následku byly velmi malé a prakticky nereálné, a to vzhledem k noční době, chladu, nemožnosti ovládat osvětlení prostoru a přítomnosti postele jako jediného vybavení skříňové nástavby vozidla. K tomu přistupuje také poznatek, který soudy učinily na podkladě znaleckého posudku ústavu, a to N. Č. B., soudně lékařského oddělení, že totiž po určité době pobytu poškozeného v prostředí, kde se vyskytoval oxid uhelnatý, došlo u něho ke stavu, kdy i když si případně uvědomil nebezpečí, jež mu hrozí, nebyl již schopen reagovat např. pootevřením okénka skříňové nástavby vozidla.
Výrok o vině obviněných trestným činem vraždy proto nemohl být v žádném případě zvrácen námitkami napadajícími závěr Vrchního soudu v Olomouci o příčinné souvislosti mezi jejich jednáním a smrtelným následkem.
Pro výrok o vině obviněných nemá žádný význam otázka, zda instalací teplometů ve skříňové nástavbě vozidla porušili bezpečnostní předpisy. Z toho důvodu Nejvyšší soud považuje za bezpředmětné zabývat se námitkami, které obvinění v tomto ohledu uplatnili ve svých dovoláních. Nejvyšší soud pokládá v souvislosti s instalací nových teplometů za podstatné to, že v prostoru skříňové nástavby vozidla, kam instalovali čtyři teplomety spojené v jeden celek, nechali přepravovat a během přepravy spát poškozeného, a to přes výslovné upozornění výrobce teplometů, že osoba, která spí v místnosti, kde je teplomet v provozu, je ohrožena otravou oxidem uhelnatým, a dokonce přes výslovný zákaz spaní v takové místnosti.
I když iniciátorem trestného činu vraždy byl obviněný R. Š., byl tento trestný čin spáchán za takové součinnosti obou obviněných, která odpovídá spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Přinejmenším od doby opatření vozidla zn. Avia oba obvinění postupovali způsobem, který jejich součinnost charakterizuje jako společné jednání ve smyslu zákonných podmínek spolupachatelství. Opatření uvedeného vozidla, jeho vybavení postelí a teplomety, zorganizování noční cesty do O. za účasti dalších osob, průběh a závěr této cesty a způsob odstranění vozidla po činu jsou okolnosti, které se již svou povahou tak vymykají z rámce dosavadního obvyklého způsobu života obviněných, že je jasné, že i obviněný P. Š. se v podstatě rovnocenným způsobem podílel na provedení činu, věděl, co je jeho smyslem a k čemu směřuje, a s úmyslem obviněného R. Š. usmrtit poškozeného se ztotožnil. O aktivní účasti obviněného P. Š. v nejkoncentrovanější podobě svědčí jednak to, že během noční cesty do O. učinil zastávku, při které se šel podívat do prostoru skříňové nástavby vozidla, kde byl poškozený, až po pěti hodinách jízdy, jednak to, že po nalezení nehybného těla poškozeného s použitím mobilního telefonu nejprve kontaktoval obviněného R. Š. (v 05,34 hodin), poté čekal na jeho zpětné zavolání (v 05,46 hodin) a teprve pak přivolal rychlou záchrannou službu (v 05,47 hodin). Se součinností obviněného P. Š. na spáchání činu posléze logicky koresponduje i skutečnost, že po spáchání činu s obviněným R. Š. navštívil JUDr. A. K., kterou obviněný R. Š. zplnomocnil k jednání s pojišťovnami ve věci vyplacení pojistného plnění. Přítomnost obviněného P. Š. by tu neměla žádný význam, pokud by neměl s věcí nic společného.
Součinnost obou obviněných byla tak těsná, dlouhodobá a provázená nápadnými odchylkami od jejich obvyklé činnosti, že z toho logicky plyne i to, že obviněný P. Š. věděl, že celá akce směřuje k usmrcení poškozeného a že jejím konečným cílem je získání peněz z životního pojištění poškozeného. Tím je odůvodněna jak právní kvalifikace skutku jako trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. i u obviněného P. Š., tak právní kvalifikace skutku jako pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250a odst. 2, 5 tr. zák. u obviněného R. Š., resp. jako pomoci k pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §8 odst. 1 tr. zák., §250a odst. 2, 5 tr. zák. u obviněného P. Š., byť Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění svého rozsudku správně konstatoval, že i ve vztahu k pokusu trestného činu pojistného podvodu šlo ze strany obviněného P. Š. o spolupachatelství a nikoli o pomoc, protože i tento obviněný společným jednáním s obviněným R. Š. úmyslně vyvolal pojistnou událost usmrcením poškozeného. Vrchní soud v Olomouci však musel vzhledem k ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. převzít nepřesnou právní kvalifikaci z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, protože naznačenou změnu, která je v neprospěch obviněného P. Š., nemohl učinit z podnětu jeho odvolání.
Výrok o vině trestným činem vraždy ani výrok o vině pomocí k pokusu trestného činu pojistného podvodu proto nemohl být v žádném případě zvrácen námitkami obviněného P. Š. ohledně nedostatku úmyslného zavinění a zištného motivu činu.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec