ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1324.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1324/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 11. 2004 o dovolání obviněného P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 2 To 602/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 146/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 4 T 146/2003, byl obviněný P. P. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák., §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Olomouci spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 24. 1. 2003 kolem 16,05 hodin v O., K. 27, v obchodním domě A. během nákupu odcizil jedno balení instantní kávy Nescafé Espresso v hodnotě 174,90 Kč, které si uschoval pod oděv, snažil se bez zaplacení projít pokladním prostorem, kde však byl sledován vedoucím provozovny, proto odcizené zboží odložil v pokladním prostoru, pokusil se o útěk, ale byl zadržen pracovníkem bezpečností služby, a takto jednal přesto, že byl předtím v jiných dvou trestních věcech odsouzen vždy pro trestný čin krádeže, z toho jednou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonal. Obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na osm měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo protialkoholní ústavní ochranné léčení.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 2 To 602/2004. Rozsudek Okresního soudu v Olomouci byl zrušen ve výroku o trestu a obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na dva měsíce se zařazením do věznice s ostrahou. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Olomouci nedotčen.
Obviněný P. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu a výroku o ochranném léčení. Podané dovolání opřel o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že z jeho strany nešlo o pokus trestného činu krádeže, protože zboží nepřešlo přes pokladnu a nedostalo se ze sféry vlivu majitele prodejny a protože zboží odložil v prostoru před pokladnou sám o své vůli bez toho, že by na toto jeho rozhodnutí měla vliv jakákoli jiná okolnost. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek.
Nejvyšší soud shledal, že v rozsahu, v němž obviněný uplatnil námitky, které svým obsahem korespondují se zákonným dovolacím důvodem, je jeho dovolání zjevně neopodstatněné.
Právní posouzení skutku jako pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák., §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. nemůže být v žádném případě zvráceno námitkou, že zboží nepřešlo přes pokladnu. Tato okolnost je právě důvodem, pro který byl skutek kvalifikován jako nedokonaný trestný čin, tj. jako pokus trestného činu. Jestliže by obviněný pronesl zboží uschované pod oděvem prostorem pokladny samoobslužného typu prodejny, šlo by o dokonaný trestný čin krádeže. Za situace, kdy obviněný měl zboží ukryté pod oděvem a byl v prostoru pokladny, přes kterou chtěl projít bez zaplacení, dospělo jeho jednání do stadia, kdy odnětí zboží ze sféry vlivu majitele prodejny již bezprostředně hrozilo. Tuto situaci odpovídajícím způsobem vystihuje právní kvalifikace skutku jako pokusu trestného činu krádeže.
Obstát evidentně nemůže ani námitka, že obviněný odložil zboží v prostoru před pokladnou bez toho, že by v tom byl ovlivněn nějakou jinou okolností. I když to obviněný v dovolání výslovně neuvedl, měl patrně na mysli, že odložením zboží před pokladnou zanikla trestnost pokusu podle §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. Podle tohoto ustanovení trestnost pokusu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu. V posuzovaném případě obviněný sice upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu. Lze akceptovat i to, že již tím zároveň odstranil nebezpečí hrozící chráněnému zájmu z podniknutého pokusu. Rozhodně však není možné dojít k závěru, že obviněný si takto počínal d o b r o v o l n ě . To je v příkrém rozporu se zjištěním soudů, že obviněný odložil zboží v pokladním prostoru, jakmile si všiml, že je sledován vedoucím provozovny. Jestliže pachatel jednání, které má znaky pokusu trestného činu, upustí od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu, protože pozná, že je sledován a že jeho jednání je prozrazeno, je tím vyloučena dobrovolnost jeho upuštění od dalšího jednání.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Jinak považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný namítal, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a že z provedených důkazů nesprávně vyvodily skutkové zjištění o tom, že teprve v momentě, kdy u pokladny viděl manažera prodejny, vrátil se zpět a strčil balení kávy do prostoru vedlejší pokladny. Tato námitka je mimo meze zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V rámci uvedeného dovolacího důvodu tudíž je možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, resp. jeho pokusu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat, že soud zjistil skutkový stav nesprávně, že důkazy hodnotil vadně apod. Jinak řečeno, prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat jen p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec