ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1342.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1342/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 11. 2004 o dovolání, které podal obviněný O. I., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 3 To 136/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 35/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 5 T 35/2004, byl obviněný O. I. uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1 tr. zák., trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. jednak dokonaným, jednak nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 3 To 136/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Dovolání opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proti výroku o vině namítl, že nebyla prokázána jeho vina. V této souvislosti uvedl, že sám si nepamatuje, co v kritickou dobu dělal, a vytkl, že rekognice jako úkon, při kterém ho svědci označili za pachatele, nebyla provedena řádně, že výpovědi těchto svědků spolehlivě neprokazují, že je totožný s pachatelem, že nebyla provedena konfrontace mezi ním a poškozenými a že jedna z poškozených byla dokonce vyslechnuta v jeho nepřítomnosti. Pro případ, že by rozhodnutí o vině bylo správné, namítl, že nesprávné je rozhodnutí o trestu. Poukázal na to, že v době činu byla jeho rozpoznávací schopnost lehce snížena a jeho ovládací schopnost podstatně snížena a že tedy u něho šlo o zmenšenou příčetnost. Vyjádřil názor, že u něho byly splněny podmínky pro to, aby při současném uložení ochranného léčení bylo upuštěno od potrestání podle §25 tr. zák. nebo mu byl uložen trest odnětí svobody pod dolní hranici sazby podle §32 odst. 2 tr. zák. Uvedl, že v každém případě mu měl být trest uložen podle §32 odst. 1 tr. zák. se zřetelem k jeho zmenšené příčetnosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. Je tedy možné namítat, že skutek zjištěný soudem nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat, že soud nesprávně zjistil skutkový stav, že chybně hodnotil důkazy, že vadně postupoval při provádění důkazů apod. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat jen p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny skutkových zjištění a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení.
Námitky obviněného proti výroku o vině měly v celém rozsahu výlučně s k u t k o v o u povahu. Obviněný nenamítal nic v tom směru, že by skutkový stav, tak jak ho zjistil Městský soud v Brně a jak z něho v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně, nenaplňoval zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Jeho výhrady se orientovaly proti tomu, jaké důkazy se staly podkladem pro s k u t k o v é zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem, jak soudy tyto důkazy hodnotily a jak bylo při provádění těchto důkazů postupováno. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl zcela mimo rámec zákonného dovolacího důvodu.
Se zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nekorespondovaly ani námitky obviněného proti výroku o trestu. Výrok o uložení trestu lze zásadně napadat jen prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. proto, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil. Podstatou jeho výhrad proti výroku o uložení trestu bylo to, že tento trest je vzhledem k jeho zmenšené příčetnosti nepřiměřeně přísný. Otázka přiměřenosti trestu, pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, však není kritériem žádného ze zákonných důvodů dovolání. Jinak řečeno, byl-li uložen přípustný druh trestu a jeho výměra spadá do rozpětí zákonné trestní sazby, není možné v dovolání namítat, že tento trest je nepřiměřený stupni nebezpečnosti činu pro společnost, možnostem nápravy a poměrům obviněného (§31 odst. 1 tr. zák.), že je nepřiměřený účelu trestu (§23 odst. 1 tr. zák.), že přiměřeně nevystihuje zmenšenou příčetnost obviněného (§32 odst. 1, 2 tr. zák.) apod.
Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec