ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1358.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1358/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 11. 2004 o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2004, sp. zn. 11 To 224/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 5/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 1 T 5/2004, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky a tři měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na deset let.
Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že obviněný P. K. dne 26. 7. 2003 kolem 18:00 hodin v obci Ch., okr. R. n. K., na silnici č. I/14 jako řidič osobního automobilu zn. Audi A4 Avant 1,9 TDI registrační značky 1H7 2626 hrubě riskantní jízdou, kdy ve vysoké rychlosti předjel jiné vozidlo a přejel přitom dvojitou plnou čáru, upoutal pozornost P. K., který nesouhlasným posunkem rukou projevil kritiku tohoto způsobu jízdy, na což obviněný reagoval tím, že zastavil, začal couvat a zajel do boční ulice, kde dostihl P. K., vystoupil z vozidla, s výhrůžným výrokem „já tě zabiju, ty hajzle“ se na P. K. vrhl, chytil ho v oblasti zad za košili, kterou mu roztrhl, a souběžně vedl rukou sevřenou v pěst úder do jeho obličeje, avšak poškozený uhnul hlavou, takže k zásahu nedošlo, vzápětí obviněný kopl poškozeného nohou obutou do pevné obuvi do oblasti přirození, což vyvolalo pád poškozeného na zem, poté, kdy poškozený byl v pozici polosedě pololeže, ho obviněný opakovaně nejméně dalšími pěti kopy nohou obutou do pevné obuvi zasahoval do oblasti trupu a pravé nohy, přičemž intenzita těchto kopů vzrůstala, posledním kopem nejsilnější intenzity zasáhl poškozeného do pravého stehna a tím mu způsobil zlomeninu pravé stehenní kosti s posunem úlomků, pro toto zranění byl poškozený P. K. převezen do nemocnice, podrobil se operaci, při které mu bylo provedeno spojení úlomků ve stehenní kosti kovovým materiálem, jeho hospitalizace trvala od 26. 7. 2003 do 11. 8. 2003, po propuštění byl nejméně do 26. 10. 2003 odkázán na pomoc manželky, schopen chůze byl jen za pomoci berlí, později za pomoci opěrné francouzské hole a toto jeho omezení trvalo ještě dne 18. 2. 2004, kdy se dostavil k hlavnímu líčení. Podle dalších zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou poté, co k místu incidentu přicházeli další občané, a to V. Š., D. Š. a R. H., z jejichž výrazů bylo zřejmé, že telefonicky byla informována policie a lékařská služba, obviněný směrem k těmto osobám, konkrétně na adresu V. Š., pronesl výhrůžný výrok „pojď nahoru a uvidíš, co mám v autě, a zrovna tě s tím zabiju“, což u nich vyvolalo strach, takže k poškozenému, který ležel na zemi, přišli až v době, kdy obviněný po nasednutí do automobilu z místa odjel.
O odvolání, které obviněný podal proti výroku o vině i trestu, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 8. 2004, sp. zn. 11 To 224/2004. Tímto rozsudkem byl podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §222 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný P. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. Důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spatřoval v tom, že hlavní líčení konané dne 18. 2. 2004 v době od 13:55 hodin do 15:10 hodin bylo provedeno v nepřítomnosti jeho obhájce. Důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že skutek byl posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., ačkoli správně měl být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Obviněný namítl nesprávnost závěru soudů, že jeho úmysl směřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozeného, a uvedl, že tento následek zavinil jen z nedbalosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. záleží v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno pro trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Obžaloba byla podána pro trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., přičemž předtím byl obviněný upozorněn na změnu právní kvalifikace. Ve stadiu po podání obžaloby si obviněný zvolil obhájce, ačkoli nešlo o případ nutné obhajoby. Obhájce byl přítomen hlavnímu líčení konanému dne 18. 2. 2004, a to té jeho části, která začala v 8:30 hodin a skončila ve 12:16 hodin, kdy bylo hlavní líčení přerušeno na dobu do 13:45 hodin. Po tomto přerušení pokračovalo hlavní líčení od 13:55 hodin do 15:04 hodin, kdy bylo odročeno na 17. 3. 2004. Hlavnímu líčení konanému dne 18. 2. 2004 od 13:55 hodin do 15:04 hodin nebyl obhájce obviněného přítomen, avšak o vadu řízení se nejedná, protože stále nešlo o případ nutné obhajoby. Důvod nutné obhajoby uvedený v §36 odst. 3 tr. ř. vyvstal až v samotném závěru této části hlavního líčení, kdy předseda senátu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou postupem podle §225 odst. 2 tr. ř. upozornil obviněného na to, že skutek může být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Po tomto upozornění již nebyly v rámci hlavního líčení konaného dne 18. 2. 2004 prováděny žádné úkony, zejména ne důkazy. Hlavní líčení, včetně provádění důkazů, za účelem jejichž opatření bylo odročeno, pokračovalo dne 17. 3. 2004 za přítomnosti obhájce a skončilo vyhlášením rozsudku.
Z toho je zřejmé, že pokud obviněný měl zvoleného obhájce, který nebyl přítomen hlavnímu líčení konanému dne 18. 2. 2004 v době od 13:55 hodin do 15:04 hodin, nešlo o situaci, v níž by ho podle zákona měl mít. Nepřítomnost obhájce v uvedené části hlavního líčení není vadou řízení, protože Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou tu neporušil žádné ustanovení zákona, a jde v celém rozsahu o odpovědnost obhájce vůči obviněnému jako klientu za splnění povinností uvedených zejména v §16 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších zákonů. Podstatné je, že v tom stadiu hlavního líčení, v němž již existoval důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou jednal za přítomnosti obhájce.
Názor, který v dovolání vyjádřil obviněný, totiž že důvod nutné obhajoby trval po celou část hlavního líčení dne 18. 2. 2004 od 13:55 hodin do 15:04 hodin, kdy byli vyslechnuti svědci D. P. a R. H. a byly přečteny listinné důkazy, nelze akceptovat. Podle §36 odst. 3 tr. ř. je důvodem nutné obhajoby to, že řízení se koná o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Pokud byl obviněný stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., resp. podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., šlo o řízení o trestném činu, na který zákon nestanoví trest uvedený v §36 odst. 3 tr. ř., a proto v tomto řízení nebyl důvod nutné obhajoby. Řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, se konalo až od okamžiku, kdy předseda senátu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou podle §225 odst. 2 tr. ř. upozornil obviněného na možnost kvalifikace skutku mimo jiné jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Obviněný v dovolání odkázal na judikát č. 1/1979 Sb. rozh. tr., podle něhož obviněný musí mít v případě nutné obhajoby obhájce od doby, kdy vznikl důvod nutné obhajoby. V souladu s tímto právním názorem je ovšem závěr, že v posuzovaném případě vznikl důvod nutné obhajoby až v samotném závěru hlavního líčení konaného dne 18. 2. 2004, kdy předseda senátu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou upozornil obviněného na změnu právní kvalifikace skutku a vzápětí poté odročil hlavní líčení. Obviněný vycházel z toho, že důvod nutné obhajoby „při uvažování soudu o přísnější právní kvalifikaci existoval od počátku dokazování v hlavním líčení“, avšak Nejvyšší soud tento názor nesdílí. Nejvyšší soud si je vědom toho, že ustanovení o nutné obhajobě není možné obcházet tím, že v evidentním rozporu se zákonem bude skutek po právní stránce formálně kvalifikován jako méně závažný trestný čin, aby řízení mohlo být konáno bez obhájce, který se připustí až v samotném závěru, kdy právní kvalifikace skutku je změněna na kvalifikaci zakládající nutnou obhajobu, avšak v posuzovaném případě je jasné, že o žádné takové obcházení zákona nešlo. Předseda senátu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou upozornil obviněného na možnost přísnější právní kvalifikace, s níž byl spojen důvod nutné obhajoby, adekvátně tomu stadiu řízení, kdy se tato možnost stala s ohledem na průběh hlavního líčení reálnou. Jestliže obviněný nebo jeho obhájce měli nějaké pochybnosti o výpovědích svědků D. P. a R. H., případně o listinných důkazech, provedených v hlavním líčení dne 18. 2. 2004 v nepřítomnosti obhájce, nic jim nebránilo v tom, aby navrhli opakování těchto důkazů v odročeném hlavním líčení konaném dne 17. 3. 2004 za přítomnosti obhájce. Této možnosti však nevyužili. Lze tedy uzavřít, že konání hlavního líčení dne 18. 2. 2004 v době od 13:55 hodin do 15:04 hodin nejenže nebylo porušením žádného ustanovení zákona o nutné přítomnosti obhájce, ale ani nemělo žádný reálný význam ve vztahu k možnostem celkového uplatnění práva obhajoby.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tím, že soudy posoudily zjištěný skutkový stav mimo jiné jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., rozhodly v souladu se zákonem. Tuto část výroku o vině nemohou námitky obviněného, uvedené v jeho dovolání, v žádném případě zvrátit.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví.
Obviněný zpochybnil správnost výroku o vině uvedeným trestným činem námitkami ohledně subjektivní stránky činu. Namítl, že neútočil cíleně na ta místa těla poškozeného, kde lze obecně předpokládat těžší následek, tj. zejména na hlavu, obličej, břicho apod. Poukázal na to, že útok nezvýraznil žádnou zbraní a že verbální projev o zabití byl zjevně nadnesený. Uvedl, že s kopáním do nohou se představa a srozumění s těžkým následkem včetně možné zlomeniny zpravidla nespojuje. Vytkl, že soudy přecenily intenzitu jeho jednání.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou považoval zranění poškozeného, jehož podstatou byla zlomenina pravé stehenní kosti s posunem úlomků, za těžkou újmu na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. a ve vztahu k tomuto následku posuzovaného činu považoval zavinění obviněného za přímý úmysl podle §4 písm. a) tr. zák. O tuto formu zavinění jde, jestliže pachatel chtěl způsobem stanoveným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou dovodil přímý úmysl obviněného z toho, že obviněný se k poškozenému blížil po vystoupení z auta s konkrétním výhrůžným výrokem, v němž hrozil daleko závažnějším následkem, že útok vedl s využitím své velké fyzické převahy, neboť poškozený byl o více než 20 kg lehčí a o 35 let starší, že svůj útok stupňoval a že poškozeného v pozici, kdy poklesl k zemi a nijak se nebránil, začal systematicky se zvyšující se brutalitou kopat, přičemž byl obut do pevných bot, které podle jedné z přítomných svědkyň, na jejichž výpověď soud odkázal, dokonce byly opatřeny ocelovou špičkou, poslední kop, jímž způsobil posuzované zranění, vedl nejvyšší intenzitou a poškozenému způsobil zlomeninu jedné z nejsilnějších kostí v lidském těle, která je navíc obalena vrstvou svalstva, tuku a kůže.
Toto právní hodnocení zjištěných skutečností je ve vztahu k subjektivní stránce činu naprosto výstižné a přesvědčivé. Nejvyšší soud se s ním plně ztotožňuje a za nutné považuje dodat, že ze strany obviněného nešlo o to, že by poškozenému zasadil jen nějakou ojedinělou či náhodně vedenou ránu. Obviněný napadl poškozeného široce založeným fyzickým útokem, který se co do míry agrese stupňoval a vyvrcholil vážnou poruchou zdraví poškozeného (§89 odst. 7 tr. zák.). Porovná-li se povaha, závažnost a rozsah útoku obviněného se zraněním poškozeného, je toto zranění adekvátním následkem útoku potud, že vzniklo na té části těla, proti níž byl útok ve své nejzávažnější fázi veden, a že má takový charakter, který evidentně koresponduje s intenzitou útoku. Zranění poškozeného se nijak nevymyká z rámce předvídatelných následků tak brutálního útoku, k jakému se obviněný uchýlil. Evidentním motivem činu byla holá agrese bezprostředně navazující na riskantní, bezohledný a hazardérský způsob řízení automobilu při projíždění obce. Zhodnotí-li se v souhrnu všechny uvedené okolnosti, je jasné, že obviněný chtěl poškozenému způsobit zranění odpovídající těžké újmě na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 tr. zák., a rozhodně nešlo o jeho nedbalostní zavinění.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku sice na jedné straně konstatoval, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce v souladu se zákonem, avšak na druhé straně nemístně a bez bližšího zdůvodnění zeslabil závěr o subjektivní stránce činu obviněného, když uvedl, že „s ohledem na intenzitu, četnost a brutálnost úroku ... si musel být vědom toho, že tímto svým jednáním může způsobit vážnou poruchu života či zdraví poškozeného, příp. byl s takovýmito následky srozuměn“. Tato část právních úvah Krajského soudu v Hradci Králové nedostatečně vystihuje význam skutečností rozhodných pro posouzení subjektivní stránky činu, avšak nemá vliv na meritorní správnost výroku o vině.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec