Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2004, sp. zn. 7 Tdo 1370/2004 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1370.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1370.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1370/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 11. 2004 o dovolání obviněného P. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 4 To 223/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 35/2004 takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 4 To 223/2004, byl z podnětu odvolání obviněného P. S. podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 12 T 35/2004, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že obviněný P. S. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody. Jako uvedené trestné činy byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v tom, že obviněný P. S. si dne 10. 2. 2003 nezjištěným způsobem opatřil platební kartu K. b., a. s., A. E. č. 375500000455… k účtu JUDr. J. N. vedenému u této banky a za pomoci této platební karty provedl téhož dne v 18:39 hodin neoprávněný výběr částky 5.000,- Kč z bankomatu K. b., a. s., v B., n. S. 21, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 9. 1998, sp. zn. 1 T 90/98, odsouzen za pomoc k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 28 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 1. 3. 2000. Obviněný P. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, a to proti všem jeho výrokům. Dovolání podal s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Zpochybnil správnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o jeho vině, a namítl, že tato zjištění jsou výsledkem jednostranného hodnocení důkazů a neodpovídají ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. Podstatou těchto námitek bylo tvrzení obviněného, že se nedopustil jednání, které by naplňovalo znaky trestného činu, protože byl pouze přítomen v místě skutku a někomu radil k obsluze bankomatu. Dále vytkl, že pro aplikaci ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. nebyly splněny podmínky ani pro případ, že by se skutku dopustil, s ohledem na časový odstup od podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, uloženého rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, který nabyl právní moci dne 17. 11. 1998. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud musí především konstatovat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný uplatnil s k u t k o v é námitky, to znamená námitky, jimiž napadal skutková zjištění soudů a to, jak soudy hodnotily důkazy. Tyto námitky směřovaly k tomu, aby obviněný dosáhl změny skutkových zjištění soudů. Takové námitky však nekorespondují s žádným ze zákonných dovolacích důvodů, zejména ne s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, tedy podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. Je tudíž možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkové stavu zjištěného soudem, ale není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny skutkových zjištění a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Námitky obviněného proti tomu, jak soudy zjistily skutkový stav a jak hodnotily důkazy, evidentně neodpovídají ani tomuto zákonnému dovolacímu důvodu, který se vztahuje jen k výroku o trestu. Do rámce zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spadá pouze ta část dovolání, v níž obviněný namítl, že zjištěný skutek neměl být kvalifikován podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. V tomto rozsahu však je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Z tzv. právní věty výroku o vině v napadeném rozsudku je zřejmé, že Krajský soud v Brně považoval znaky tohoto trestného činu za naplněné ve variantě, podle níž obviněný \"byl za takový čin v posledních třech letech potrestán\". Zákonný znak \"potrestán\" je naplněn, jestliže pachatel byl již dříve pravomocně uznán vinným, vykonal alespoň zčásti uložený trest a ohledně jeho odsouzení nenastal účinek, že se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen. Tyto podmínky splňuje skutečnost, že obviněnému byl za pomoc k trestnému činu krádeže pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 9. 1998, sp. zn. 1 T 90/98, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, tento trest zčásti vykonal, byl podmíněně propuštěn a odsouzení nebylo zahlazeno. Zákonný znak \"v posledních třech letech\" je naplněn, jestliže se pachatel dopustí nového trestného činu v době, která není delší než tři roky od výkonu předchozího trestu nebo jeho části. Byl-li pachatel z dřívějšího trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, je uvedený zákonný znak naplněn, jestliže mezi podmíněným propuštěním a novým trestným činem není delší doba než tři roky. V posuzovaném případě je jasné, že uvažovaný zákonný znak byl naplněn, protože mezi dnem podmíněného propuštění z výkonu trestu uloženého dřívějším rozsudkem, tj. citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, tedy dnem 1. 3. 2000, a spácháním posuzovaného činu, tedy dnem 10. 2. 2003, neuplynula doba delší než tři roky. Tři roky od podmíněného propuštění uplynuly až dne 1. 3. 2003, takže den spáchání posuzovaného činu (10. 2. 2003) spadá ještě do doby tří roků od podmíněného propuštění. Právní moc rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, která podle námitek obviněného nastala dne 17. 11. 1998, nemá v tomto ohledu žádný význam a byla by rozhodná pouze v případě, že by šlo o naplnění zákonného znaku \"odsouzen\" (v takovém případě by nový trestný čin musel být spáchán v době tří roků od právní moci dřívějšího rozsudku), zatímco v posuzovaném případě se jedná o zákonný znak \"potrestán\". I když to obviněný v dovolání výslovně nezmínil, považuje Nejvyšší soud pro úplnost za nutné dodat, že dobou tří let od předchozího potrestání se rozumí doba tří let mezi předchozím potrestáním (v posuzované věci to znamená podmíněným propuštěním z výkonu dřívějšího trestu odnětí svobody) a spácháním nového trestného činu. Okolnost, kdy se o novém trestném činu rozhoduje, tu nemá žádný význam, takže nedostatek zákonného znaku \"v posledních třech letech\" není možné spatřovat v tom, že o vině obviněného novým trestným činem bylo rozhodnuto až po uplynutí doby tří roků od dřívějšího potrestání. Stav v době rozhodování o novém trestném činu je významný pouze z toho hlediska, že v této době nesmí ohledně dřívějšího odsouzení a v důsledku toho i potrestání nastat účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (k tomu viz č. 25/1999 Sb. rozh. tr. a přiměřeně též č. 4/1976 Sb. rozh. tr.). O takový případ v posuzované věci nejde. Námitky obviněného tedy v žádném případě nemohly zvrátit právní posouzení skutku mimo jiné jako trestného činu krádeže kvalifikovaného i podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Jinak pokládá Nejvyšší soud za potřebné poznamenat, že obviněný v dovolání neuplatnil ve skutečnosti žádnou námitku, která by obsahově jakkoli korespondovala se zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení přípustného druhu trestu mimo zákonnou trestní sazbu. Z důvodů, které jsou zřejmé z předchozích částí odůvodnění tohoto usnesení, Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. listopadu 2004 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/30/2004
Spisová značka:7 Tdo 1370/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1370.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20