ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.241.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 241/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. března 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného F. R., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 9 To 199/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 168/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 8 T 168/2002, byl obviněný uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Za to byl podle §234 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 8 let se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Krajský soud v Plzni k odvolání obviněného rozsudkem ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 9 To 199/2003, zrušil rozsudek soudu I. stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. toliko ve výroku o zařazení obviněného k výkonu uloženého trestu do věznice se zvýšenou ostrahou a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §39a odst. 3 tr. zák. jej zařadil do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /správně písm. k) – viz zák. č. 200/2002 Sb./ s tím, že rozsudek odvolacího soudu je neúplný. Poukázal na to, že odvolání podal proti výroku o vině i trestu. Pokud tedy odvolací soud zrušil napadený rozsudek toliko ve výroku o zařazení do typu věznice, měl se vypořádat s odvoláním i co do výroku o vině a trestu, nejspíše tak, že odvolání měl zamítnout jako nedůvodné podle §256 tr. ř. Protože tak neučinil, považuje obviněný rozhodnutí za neúplné, když chybí tento výrok. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nehodnotil jeho námitky týkající se hodnocení důkazů soudem I. stupně, s kterým zásadně nesouhlasí, protože se trestné činnosti nedopustil. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušeno a odvolacímu soudu přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Nejvyšší soud zjistil, že v napadeném rozhodnutí žádný výrok nechybí. Způsob rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s trestním řádem, neboť pokud po přezkoumání všech výroků rozsudku soudu I. stupně dospěl k závěru, že vadný je toliko výrok o způsobu výkonu uloženého trestu, postupoval podle §258 odst. 2 tr. ř. a zrušil pouze vadnou oddělitelnou část tohoto rozsudku. Skutečnost, že výrok o vině a část výroku o trestu (co do jeho výměry) shledal odvolací soud správnými, vyjádřil tím, že „jinak zůstává napadený rozsudek beze změny“. Tato část výroku rozsudku odvolacího soudu přitom není jeho nutnou náležitostí a vůbec již nepřichází v úvahu, aby odvolání obviněného bylo v části směřující proti výroku o vině a trestu zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. Podle tohoto ustanovení odvolací soud postupuje pouze tehdy, je-li odvolání nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v trestním řízení v úvahu.
Protože napadené rozhodnutí vytýkanou vadou netrpí a postup odvolacího soudu je v souladu s dlouhodobou praxí soudů, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš