ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.313.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 313/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. března 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. O. J., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 3 To 208/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 53 T 8/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 53 T 8/2001, byl obviněný Ing. O. J., společně se spoluobviněným J. H., uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., kterého se dopustili jednáním uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku. Za to byl odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 2 a ½ roku, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu na zkušební dobu 4 roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody podle §54 odst. 3 tr. zák. v trvání 1 měsíce, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti (výkonu funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech) v trvání 3 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla pak obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti na náhradě škody částku 2.188.735,50 Kč, a to společně a nerozdílně se spoluobviněným J. H., který byl tímto rozsudkem rovněž odsouzen k obdobným trestům.
K odvolání krajského státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 3 To 208/2002, rozsudek soudu I. stupně zrušen ve výroku o uložených trestech u obou obviněných podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř., a podle §259 odst. 3 tr. ř. a §248 odst. 3 tr. zák. byl nově každému z obviněných uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byli zařazení podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 a §54 odst. 1, 3 tr. zák. byl každému z obviněných uložen také peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 3 měsíců a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. také trest zákazu činnosti na dobu 5 let, spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech a podnikatelské činnosti s předmětem nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Odvolání obou obviněných byla podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. O. J. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že se v daném případě nejednalo o společné jednání, jak předpokládá zákonná dikce §9 odst. 2 tr. zák. Za zjištěné a společné považuje toliko jednání, kdy převedl svůj obchodní podíl na jiného občana, protože se na tomto skutečně se spoluobviněným dohodli. Žádné další společné jednání, že však již nebylo prokázáno, ale naopak bylo prokázáno, že veškeré dispozice týkající se nakládání s cukrem vydával spoluobviněný J. H. bez jeho vědomí a on se žádným způsobem na manipulaci s cukrem nepodílel. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí podle §265k tr. ř. zrušeno a podle §265l tr. ř. přikázána věc soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku (jak uvádí obviněný v dovolání) nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce zákona „nesprávné právní posouzení skutku“ vyplývá, že v rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, že jde o trestný čin jiný anebo daný skutek není vůbec trestným činem. Skutek zjištěný soudem I. stupně a potvrzený soudem odvolacím je tak pro dovolací soud závazný, nemůže jej měnit a může jej posuzovat pouze z hlediska v dovolání namítané nesprávné právní kvalifikace. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání nelze proto namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že skutkový děj proběhl jinak, že se obviněný daného jednání nedopustil atp.
I když obviněný obecně namítá nesprávné právní posouzení skutku z hlediska aplikace ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. o spolupachatelství, jeho konkrétní námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku z tohoto hlediska, ale proti skutkovým zjištěním samotným. Namítá-li totiž, že bylo prokázáno, že veškeré dispozice týkající se nakládání s cukrem vydával spoluobviněný J. H. bez jeho vědomí a on sám se žádným způsobem na manipulaci s cukrem nepodílel, popírá tím skutkové zjištění soudu I. stupně, že oba obvinění, jako jednatelé firmy A.-H. s. r. o., prodali cukr uskladněný jinou obchodní společností v objektu jejich firmy, aniž by v souladu s kupní smlouvou uzavřenou dne 25. 2. 1999 uhradili předmětné proformofaktury a utržené peníze si ponechali. Soud I. stupně (str. 22 rozsudku) trestní odpovědnost Ing. O. J. jako spolupachatele podle §9 odst. 2 tr. zák. založil po zhodnocení provedených důkazů na skutkovém zjištění, že tento obviněný věděl o obchodování s cukrem, který nebyl jejich vlastnictvím, znal obsah smlouvy o uskladnění i o koupi a navíc sám přebíral finanční hotovost od firmy L. G., které byl cukr prodán. Obviněný tedy nenamítá, že skutek uvedený v rozsudku soudu I. stupně nevykazuje znaky spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., ale nenaplnění znaků spolupachatelství zakládá na tvrzení, že o ničem nevěděl a soudem zjištěného jednání se nedopustil. Tím ve svém důsledku nezpochybňuje právní posouzení skutku, ale skutek samotný a konečně také hodnocení důkazů na základě kterého soud k danému skutkovému závěru dospěl. Takovéto námitky ale dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůžou naplnit a dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání obviněného bylo proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Návrh na odložení výkonu rozhodnutí, jak navrhoval obviněný v dovolání, předsedou senátu soudu I. stupně učiněn nebyl a pro případné vyhovění takovémuto návrhu, by s ohledem na rozhodnutí o dovolání, ani nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš