ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.329.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 329/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 3. 2004 o dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 277/2003 podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 3 To 849/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 1 T 277/2003, byl obviněný M. K. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., opilství podle §201a odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Kromě toho bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci podal obviněný odvolání. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 3 To 849/2003, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a výroku o trestu. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. pro nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že skutek popsaný ve výroku o vině nenaplňuje znaky trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Jindřichově Hradci uvedených v bodě 3 výroku rozsudku spočíval v tom, že obviněný dne 9. 6. 2003 kolem 01:00 hod. v R., okr. J. H., na prostranství před místním pohostinstvím po předchozím požití alkoholu v úmyslu domoci se osobního automobilu zn. Fiat Regata registrační značky CBO 71-48 k přechodnému užití hrubě vyžadoval od M. K. zapůjčení tohoto vozidla, jímž poškozený na místo přijel, přičemž šlo o automobil, který poškozenému svěřila do opravy jiná osoba, na poškozeného křičel a nadával mu, takže v něm vyvolal strach z fyzického napadení, z kapsy oděvu mu vzal mobilní telefon, který hozením na zeď rozbil, a tak postupně přiměl poškozeného, jemuž vzal z kapsy oděvu klíčky od automobilu, aby strpěl, že obviněný společně se svým známým P. K. do vozidla zaparkovaného poblíž nastoupil, z místa odjel a automobil užíval až do 22:00 hod. téhož dne, kdy byl dopaden policií.
Trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nutí, aby něco trpěl.
Skutkem, tak jak ho oba soudy zjistily, obviněný evidentně naplnil zákonné znaky uvedeného trestného činu. Jednání obviněného proti poškozenému bylo jednáním, jehož podstatou byla pohrůžka násilím. To vyplývá nejen z toho, jak bylo toto jednání popsáno ve výroku rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci, ale i z toho, co tento soud podrobněji jako svá zjištění uvedl v odůvodnění rozsudku. Jsou-li výrok a odůvodnění rozsudku posuzovány vcelku, je jasné, že zjištěné jednání obviněného se skládalo z řady dílčích aktů, které byly namířeny proti poškozenému, byly vystupňovány od křiku a nadávek až po reálně násilný projev (rozbití mobilního telefonu), a byly vedeny snahou obviněného dát najevo fyzickou převahu nad poškozeným a sledovaly jako cíl to, aby se poškozený podřídil vůli obviněného. V souladu s touto povahou jednání obviněného se poškozený nakonec podřídil právě z obav z fyzického napadení. Je proto plně podložený závěr, že obviněný poškozeného „pohrůžkou násilí nutil“ ve smyslu §235 odst. 1 tr. zák., jak je uvedeno v tzv. právní větě výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Lze jen dodat, že ve skutečnosti šlo i o naplnění zákonného znaku „násilím“, a to pokud jde o rozbití mobilního telefonu, protože násilí nemusí směřovat jen proti osobě, jejíž vůle má být ovlivněna, ale může směřovat i proti věci za předpokladu, že je prostředkem působení na vůli poškozeného.
Podle zjištění soudů obviněný nutil poškozeného k tomu, aby mu půjčil osobní automobil. Jestliže soudy zjistily, že se to nakonec promítlo do té části jednání obviněného, při které poškozenému odebral z kapsy klíčky od automobilu, do kterého poté nastoupil a odjel, znamená to naprosto jasné naplnění zákonného znaku, který spočívá v tom, že obviněný poškozeného pohrůžkou násilí nutil, aby „něco trpěl“ ve smyslu §235 odst. 1 tr. zák.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný namítal, že i když se v jeho jednání objevují prvky násilí, nesměřovalo k tomu, aby poškozeného přinutil k zapůjčení vozidla, ale mělo zcela jinou motivaci, a to žárlivost (pro kontakty poškozeného s družkou obviněného). V této části dovolání se námitky obviněného vymykají z rámce zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože směřují proti s k u t k o v é m u zjištění soudů o tom, že úmyslem obviněného bylo domoci se osobního automobilu k přechodnému užití, a nikoli proti p r á v n í m u posouzení skutku ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu. Pokud citované ustanovení stanoví jako důvod dovolání nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, vyplývá z toho, že právním posouzením skutku se tu rozumí jeho hmotně právní posouzení (tj. posouzení podle trestního zákona) a že předmětem tohoto posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V rámci deklarovaného dovolacího důvodu proto není možné uplatňovat námitky proti správnosti skutkových zjištění, proti hodnocení důkazů, proti úplnosti dokazování apod. a domáhat se tak změny skutkových zjištění soudu. Takové námitky ostatně nejsou námitkami vedenými z hlediska aplikace h m o t n é h o práva, ale z hlediska aplikace p r o c e s n í c h ustanovení o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). V tomto ohledu námitky obviněného obsahově nekorespondují ze zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného ustanovení. Obviněný se cestou dovolání nemůže domáhat jiného právního posouzení věci tím, že primárně zpochybní skutková zjištění soudu a že změnu v právním posouzení věci spojuje s jinými skutkovými zjištěními, než jaká učinil soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec