ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.506.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 506/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. května 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. H., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 7 To 161/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 6/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 2 T 6/2003, byl obviněný F. H. uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §29 odst. 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody na 15 let, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Tímž rozsudkem byli odsouzeni také spoluobžalovaní V. Š. a M. S.
Z podnětu odvolání F. H. a V. Š. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 7 To 161/03, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ohledně obou ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl nově tak, že oběma obviněným uložil podle §219 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody na 13 let, pro jehož výkon je zařadil podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný F. H. řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i na nesprávném hmotně právním posouzení, zejména když nebyla soudem respektována zásada in dubio pro reo, když mělo být jeho jednání pro nedostatek důkazů posouzeno jako organizátorství trestného činu krádeže. Předně pak namítá, že nebylo spolehlivě a jednoznačně prokázáno, že by si u spoluobžalovaného V. Š. objednal fyzickou likvidaci F. H. st. ve snaze získat jeho firmu a majetek. Žádná informace ani pokyn od něj nesměřoval k V. Š. s tím, že by měl F. H. st. fyzicky likvidovat, jak k tomuto závěru svým výkladem a z vlastního přesvědčení došly oba soudy. Takováto domluva ale nebyla v žádném případě jednoznačně prokázána a žádné, ani nepřímé, důkazy o takové domluvě nesvědčí. Domluva mezi nimi byla pouze o vniknutí do domu a o krádeži peněz. Na podporu této své základní námitky pak obviněný poukazuje na to, že jediný důkaz neprokazuje původ zbraně od něj, stranou zůstala otázka jaký by měl motiv, zájem na smrti svého nevlastního otce, když si byl vědom, že právně je majitelem firmy a neví o tom, že by podnikání převedl na svého nevlastního otce, kterého bral jako autoritu. Na druhé straně ale nebylo přihlédnuto k morálnímu a trestnímu profilu F. H. st., který byl vícekrát soudně trestán a byl také ve výkonu trestu odnětí svobody. Zpochybňuje také závěry znaleckých posudků s tím, že znalci byli ovlivněni obsahem vysvětlení obsažených ve spise a nebyli proto zcela objektivní. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen podle §265k tr. ř. ohledně něj v celém rozsahu a dále aby Nejvyšší soud podle §265m tr. ř. sám rozhodl.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení, lze v rámci tohoto dovolacího důvodu zejména namítat, že soudy zjištěný skutek byl nesprávně posouzen jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný, nebo daný skutek nenaplňuje znaky žádného trestného činu. V dovolacím řízení nelze ale úspěšně namítat, že daný skutek byl zjištěn nesprávně, že skutkový děj proběhl jinak, že soud neprovedl nebo nesprávně hodnotil důkazy, atp. Takovéto námitky totiž nesměřují proti právnímu posouzení daného skutku ale proti skutkovým zjištěním samotným. Námitka nesprávného právního posouzení skutku je tak založena na jiných skutkových závěrech než byly učiněny soudy obou stupňů. Takovéto námitky ale dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani žádný jiný) naplnit nemohou, protože skutek zjištěný soudem I. resp. II. stupně je pro dovolací soud závazný, nemůže jej měnit a může jej posuzovat pouze z hlediska správnosti jeho právního posouzení. Směřují-li proto námitky dovolatele toliko proti hodnocení a způsobu opatřování důkazů a tedy proti správnosti skutkových zjištění samotných, jde o dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. a jako takové musí být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Právě takovéto námitky uvádí ve svém dovolání také obviněný F. H. Z jeho souhrnného tvrzení, že nebyla respektována zásada in dubio pro reo a pro nedostatek důkazů mělo být jeho jednání posouzeno jako organizátorství trestného činu krádeže vyplývá, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům na základě tohoto hodnocení došly. Konkrétně pak zpochybňuje skutkové zjištění soudu, že si „objednal u obžalovaného V. Š. fyzickou likvidaci poškozeného F. H. ... ve snaze získat jeho firmu a majetek ...“, a na základě vlastního hodnocení důkazů dochází k závěru, že nic takového spolehlivě a jednoznačně prokázáno nebylo. Všechny konkrétní námitky obviněného tak směřují nikoli proti právnímu posouzení skutku ale zpochybňují správnost skutkových zjištění samotných a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak naplnit nemohou a tento byl uplatněn jen formálně. To platí i ohledně námitek zpochybňujících správnost závěrů znalců, ohledně nichž namítá nedostatky procesního charakteru, které pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit, protože nespadají pod právní posouzení skutku a nevytýkají porušení hmotně právních, ale procesních ustanovení. Takovýmito námitkami se může zabývat soud odvolací ale nikoli soud dovolací, který je ve své přezkumné povinnosti (a také možnosti) vázán uplatněným důvodem dovolání a námitkami dovolatel, pokud jsou způsobilé jej naplnit.
Na základě uvedených důvodů bylo o dovolání obviněného rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš