ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1058.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1058/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2004 o dovolání podaném obviněným R. J., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2003, sp. zn. 4 To 437/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 16/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 4 T 16/99, uznán vinným, že
dne 14. 8. 1997 jako majitel autobazaru D. v D., okr. T., převzal od poškozeného T. T. osobní vozidlo zn. Nissan Bluebird, k prodeji, poškozený T. si ještě téhož dne vybral v tomto autobazaru osobní vozidlo zn. Mitsubishi Lancer, za které předal obviněnému ve svém bydlišti před domem finanční částku 56.000,- Kč, přičemž dne 13. 11. 1997 si poškozený T. chtěl vyzvednout svoje vozidlo zn. Nissan Bluebird z autobazaru D., což obviněný J. odmítl s tím, že vozidla byla směněna a oni že jsou vyrovnáni, čímž poškodil T. T. o částku 56.000,- Kč, která měla být utržena z prodeje jeho vozidla zn. Nissan Bluebird.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a uložil mu za to podle §248 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále uložil povinnost nahradit poškozenému T. T. škodu ve výši 49.000,- Kč.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Ústí nad Labem ve veřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2003, sp. zn. 4 To 437/2003, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému R. J. dne 1. 7. 2004, jeho obhájci Mgr. Š. K. dne 15. 9. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích dne 16. 9. 2003.
Dne 18. 11. 2003 podal obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce osobně u Okresního soudu v Teplicích dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (totožné podání učinil tamtéž ještě dne 9. 8. 2004). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci obviněný v obecné rovině uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podrobnostech rozvedl, že trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se nedopustil, a tvrdil, že svěřený osobní automobil si nepřisvojil, neboť, jak vypověděl sám poškozený, tento mu byl poškozeným prodán; zdůraznil přitom, že s poškozeným uzavřel kupní smlouvu, kterou deklarovali převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu u příslušného dopravního inspektorátu, a dále, že je nerozhodné, z jakého důvodu mu poškozený automobil prodal a za jakou cenu. Na podkladě uvedených skutečností měl obviněný za to, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu daného trestného činu, a to ani po objektivní, ani subjektivní stránce, a byl tudíž nesprávně uznán vinným. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Teplicích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 23. 12. 2003 uvedla, že z obsahu dovolání obviněného je evidentní, že i když se formálně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v jeho rámci zpochybňuje správnost právního posouzení daného skutku prostřednictvím namítaného nedostatku znaku „cizí věc“, činí tak za pomoci jiného hodnocení provedených důkazů upřednostňujícího dovolatelovu vlastní verzi skutkového děje. Za takového stavu jeho argumentace nepokrývá ani jím tvrzený, ani jiný ze zákonných důvodů dovolání. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a aby tak učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád zná jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Námitky, které obviněný R. J. uplatnil ve svém podání a jimiž odůvodnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou v tomto ohledu obstát. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím brojí výlučně proti způsobu hodnocení důkazů a správnosti skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů na jeho podkladě s tím, že předkládá vlastní verzi skutkového děje; tvrdí přitom, že daného trestného činu se nedopustil, neboť předmětný osobní automobil si nepřisvojil, nýbrž tento mu byl poškozeným prodán na základě řádné kupní smlouvy. Takové výhrady svědčí o požadavku obviněného změnit toliko skutkové zjištění nalézacího a odvolacího soudu, jak je obsaženo ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů, a v žádném případě tak nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným), nýbrž o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a