ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1079.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1079/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2004 k dovolání obviněné Ing. I. K., roz. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. 44 To 644/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 86/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. 44 To 644/2003, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 21 T 86/2003.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 21 T 86/2003, byla obviněná Ing. I. K. uznána vinnou trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 al. 1 tr. zák., kterého se dopustila tím, že „v blíže nezjištěné době po 20. 6. 2001 pozměnila přepsáním Žádost o výpis z rejstříku trestů s již vyznačeným záznamem o trestech, přičemž v datu svého narození číslici 5 přepsala na číslici 6 a údaj s vyplněným rodným číslem zaškrtala tak, že nebyl čitelný, přičemž takto upravený výpis z rejstříku trestů předala zaměstnavateli jako pravý“. Za to byla odsouzena podle §176 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k samostatnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře padesát hodin.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. 44 To 644/2003,z podnětu odvolání obviněné Ing. I. K. rozhodl tak, že shora uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a sám za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 al. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, uložil obviněné Ing. I. K. podle §176 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvaceti dnů, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. 44 To 644/2003, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 21 T 86/2003, podala obviněná prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. M. dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněná rozsudku soudu prvního stupně vytkla, že ve výroku o vině chybí datování listiny a není uveden ani přibližný časový údaj označující, kdy nejpozději se měla činu dopustit. Soudy podle ní nerespektovaly zásadu „in dubio pro reo“ a rozhodnutí opřely o nespolehlivá skutková zjištění. Namítla také, že nebylo prokázáno, že to byla právě ona, kdo se uvedeného skutku dopustil. Především však zdůraznila, že nebylo přihlédnuto k faktu, že zcela zjevně pozměněný předmětný formulář s výpisem rejstříku trestů předložený zaměstnavateli nemohl vzbudit dojem zcela autentické veřejné listiny a uvést tak někoho v omyl. Závěr soudu prvního stupně o tom, že pozměnila veřejnou listinu v úmyslu užít jí jako pravé, shledala jako zjevně rozporný se zjištěními učiněnými tímto soudem v provedeném dokazování, z něhož vyplývá, že zaměstnavateli předložila pozměněný formulář žádosti s výpisem z Rejstříku trestů proto, aby byla tato listina do jejího osobního spisu právě s těmito vyznačenými změnami založena. Vysvětlila, že svému zaměstnavateli tímto způsobem nechtěla sdělit své rodné číslo, aby nemohlo být zneužito z důvodu, že podléhá ochraně osobních údajů. Obviněná též konstatovala, že trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny může být spáchán jen odstraněním takového údaje z veřejné listiny, k jehož zjištění je tato veřejná listina určena. S odkazem na ustanovení §13 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, v tehdy platném znění, však konstatovala, že z předmětného výpisu žádný takový údaj odstraněn nebyl, neboť do sdělení, že nemá záznam v rejstříku trestů, nebylo nikterak zasahováno. Vedle těchto nesprávností, podle dalších námitek obviněné, nebyla posouzena v souladu se zákonem ani materiální stránka uvedeného trestného činu, neboť společenská nebezpečnost činu, která je zjevně nepatrná, nebyla řádně zkoumána. Sdělila, že se nejedná ani o úmyslné poškození veřejné listiny podle přestupkového zákona, neboť její shora uvedené jednání nemůže být posouzeno jako přestupek, protože v zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, výpis nebo opis Rejstříku trestů není uveden jako listina, která by ochrany tohoto zákona požívala.
Ze všech těchto důvodů obviněná v závěru dovolání uvedla, že měla být obžaloby zproštěna podle §226 písm. b) tr. ř., a navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil ve všech výrocích napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, a aby rozhodl buď zprošťujícím rozsudkem z důvodu podle §226 písm. b) tr. ř. nebo aby věc s vytknutím vad v tomto dovolání uvedených vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněné se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, kterému byl doručen opis dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., a poukázal na to, že část uplatněných námitek je skutkového charakteru a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Naproti tomu s dovolacím důvodem koresponduje námitka zahrnující úvahy, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nemůže být posouzen jako trestný čin podle §176 tr. zák., neboť nešlo o podstatnou změnu obsahu veřejné listiny. V této části státní zástupce shledal dovolání důvodným. Ve vztahu k této argumentaci obviněné, s níž se ztotožnil, poukázal na ustanovení §2 a §13 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, z nichž s ohledem na popsaná skutková zjištění učiněná napadenými rozhodnutími dovodil, že výpis rejstříku trestů v žádném případě neslouží k prokazování totožnosti, popř. k prokazování osobních údajů s tím, že k těmto účelům je určen především občanský průkaz. O podstatnou změnu obsahu rejstříku by mohlo jít jen tehdy, kdyby se změněné údaje týkaly okolností ověřovaných k trestní minulosti prověřované osoby, tedy v případě změny nebo odstranění údajů o uložených trestech a ochranných opatřeních. V případě osobních údajů by se o takový případ mohlo jednat tehdy, kdyby tyto změny byly vedeny snahou, aby výpis dopadal na jinou osobu, než které se týká. O takový případ se však v projednávané trestní věci nejedná. Obviněná ve vlastním pravém výpisu z Rejstříku trestů, který předkládala soukromému subjektu, pozměnila jen některé osobní údaje, které nelze považovat za podstatnou změnu obsahu veřejné listiny. Jednání obviněné z tohoto důvodů nevykazovalo všechny objektivní znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 al. 1 tr. zák. Kromě toho státní zástupce poukázal na to, že se soudy nezabývaly ani konkrétním stupněm společenské nebezpečnosti, a to i přes reálné pochybnosti o tom, zda v daném případě stupeň společenské nebezpečnosti dosáhl dolní hranice typové nebezpečnosti uváděného trestného činu. Z hlediska zjištěné pohnutky se podle jeho názoru jednání obviněné jeví jako naivní nebo spíše iracionální, neboť, jak shledal i nalézací soud, obviněná byla vedena snahou pozměnit svou vlastní identitu, což však nemá reálnou souvislost s předložením pozměněného výpisu z Rejstříku trestů zaměstnavateli. Nalézacím soudem učiněný a odvolacím soudem převzatý závěr o existenci materiální stránky zmiňovaného trestného činu z tohoto důvodu považoval za nepřezkoumatelný.
S ohledem na uvedené nedostatky státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. 44 To 644/2003, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a současně navrhl, aby tak učinil v neveřejném zasedání, a pro případ jiného než navrhovaného postupu vyslovil souhlas s konáním neveřejného zasedání s odkazem na ustanovení §265r odst. 1 písm. c)tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném řešení některé další otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale na jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Uvedený dovolací důvod je v daném případě dovolatelkou skutečně ve svém materiálním obsahu vyjádřen konkrétním tvrzením, že ve skutku vymezeném ve výroku napadeného rozhodnutí nelze shledávat trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 al. 1 tr. zák., protože nebyly naplněny všechny formální i materiální znaky jeho skutkové podstaty.
Protože Nejvyšší soud neshledal ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř. žádné formální důvody, pro které by byl povinen dovolání odmítnout, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i řízení mu předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
V rámci podaného dovolání obviněná poukázala na to, že zaměstnavateli předložila pozměněný formulář „Žádost o výpis z Rejstříku trestů“ již Rejstříkem trestů vyplněný proto, aby byla tato listina založena do jejího osobního spisu s vyznačenými změnami, protože nechtěla zaměstnavateli sdělit své rodné číslo, aby nemohlo být zneužito. Byla motivována přesvědčením, že údaj o rodném čísle podléhá ochraně osobních údajů. Vyslovila též názor, že z předmětného výpisu jejím zásahem nebyl odstraněn žádný z údajů, které vyplňuje Rejstřík trestů, neboť údaj vydaný Rejstříkem trestů, že v něm nemá záznam, nikterak nezměnila ani do něj nezasáhla. Společenskou nebezpečnost trestného jednání, které jí je kladeno za vinu, považuje s ohledem na všechny zjištěné okolnosti za zjevně nepatrnou.
Podle §176 odst. 1 al. 1 tr. zák. trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny spáchá ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé.
Za veřejnou listinu se podle §15 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „zák. č. 269/1994 Sb.“), považuje výpis a opis z evidence Rejstříku trestů.
Podle §11 odst. 1 citovaného zákona se na písemnou žádost osoby, jejíž totožnost byla ověřena, vydává výpis z evidence Rejstříku trestů (dále jen „výpis“) týkající se této osoby. Ve smyslu ustanovení §13 citovaného zákona se ve výpisu uvedou všechna dosud nezahlazená odsouzení včetně údajů o průběhu výkonu uložených trestů a ochranných opatření, pokud se podle zákona na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen.
Trestným činem je podle §3 odst. 1 tr. zák. pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Ustanovení §3 odst. 4 vymezuje, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Podle skutkového zjištění popsaného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, vyplývá, že obviněná v blíže nezjištěné době po 20. 6. 2001 pozměnila přepsáním Žádost o výpis z rejstříku trestů s již vyznačeným záznamem o trestech, přičemž v datu svého narození číslici 5 přepsala na číslici 6 a údaj s vyplněným rodným číslem zaškrtala tak, že nebyl čitelný, přičemž takto upravený výpis z rejstříku trestů předala zaměstnavateli jako pravý. Soud prvního stupně v tzv. právní větě rozhodl, že obviněná podstatně změnila obsah veřejné listiny v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, a tím spáchala trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 al. 1 tr. zák.
Za podstatnou změnu obsahu veřejné listiny se považuje taková změna, jež se dotkne podstaty listiny, tj. změna údajů o těch skutečnostech, které pravá listina osvědčuje, nebo změna názvu orgánu, který listinu vydal. Přitom není podstatné, jakým způsobem se změna provede, zda přepsáním, dopsáním údajů, výměnou fotografie, vymazáním údajů apod. (viz Šámal P., Púry F., Rizman S., Trestní zákon, Komentář, 5. vydání, C. H. Beck, 2003, str. 969). Je proto nutné vždy zvažovat, zda jde o takovou změnu, která se dotýká podstaty listiny. Jak je již shora poznamenáno, je třeba za podstatu výpisu z evidence Rejstříku trestů považovat údaje, které jsou uvedeny v ustanovení §13 zák. č. 269/1994 Sb., a to všechna dosud nezahlazená odsouzení včetně údajů o průběhu výkonu uložených trestů a ochranných opatření, pokud se podle zákona na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen, a dále též i údaje o jiných skutečnostech významných pro trestní řízení, jak stanoví ustanovení §2 odst. 1 zák. č. 269/1994 Sb. Za jistých okolností by mohly být považovány za údaje představující podstatný obsah výpisu z evidence rejstříku trestů i záznamy o datu a času vydání výpisu ve smyslu §15 zák. č. 269/1994 Sb.
V tomto konkrétním případě však nebylo prokázáno, že by se změna, kterou obviněná provedla, dotýkala uvedených náležitostí, protože údaje o bezúhonnosti obviněné zůstaly v jejím vlastním a pravém výpisu z rejstříku trestů nezměněny. Obviněná teprve poté, co jí byl výpis vydán, odstranila a pozměnila pouze takové osobní údaje, které neměly vliv na pravost a pravdivost skutečností, jež měl výpis z rejstříku trestů jako veřejná listina prokazovat.
Předpokladem dalšího znaku uváděné skutkové podstaty „v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé“ je, že pachatel v době, kdy padělá veřejnou listinu nebo podstatně mění její obsah, jedná s tím, že ji bude vydávat za pravou. To ovšem za situace, že jsou změněny podstatné okolnosti natolik, že z nich vyplývají jiné skutečnosti, než které v nich byly původně zaneseny. U skutku, který je obviněné kladen za vinu, tato podmínka splněna není. Obviněná sice při změně číslice u data svého narození chtěla, aby nebyl zjištěn její správný věk a aby nebylo rozeznatelné rodné číslo, které proto přeškrtala, ale v tomto jejím jednání nelze spatřovat naplnění uvedeného znaku, protože cílem obviněné bylo (podle její obhajoby, kterou soud prvního stupně akceptoval) ochránit či skrýt své osobní údaje o datu narození. Neovlivnila tím nikterak obsahovou správnost a pravost těch skutečností, které jsou údaji uváděnými evidencí Rejstříku trestů, k jejichž vydání výpis slouží.
Objektem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák. je zájem na řádném a zákonném chodu státního aparátu a důvěra v pravost a pravdivost veřejných listin. Uvedeným trestným činem se poskytuje ochrana státním orgánům, úřadům a institucím, které zajišťují chod státního aparátu, a současně je poskytnuta ochrana dokumentům vydávaným státními orgány zpravidla předepsaným způsobem, jimiž se zakládá právo nebo povinnost nebo se jimi zajišťuje určitý stav. V daném konkrétním případě lze mít pochybnosti o tom, zda obviněná způsobem ve skutkovém zjištění popsaném porušila takto chráněný objekt. Jestliže obviněná ve formuláři Žádost o výpis z rejstříku trestů uvedla pravdivě všechny údaje a Rejstřík trestů v souladu s nimi jí vydal výpis, že nemá záznam v rejstříku trestů, lze mít za to, že obviněná na vážnost jmenované instituce vydávající uvedenou veřejnou listinu nikterak nepůsobila, a že důvěru v pravost listiny také neohrozila.
Pro správné posouzení otázky trestnosti činu ve vztahu k naplnění formálních znaků odpovídající skutkové podstaty je nutné vždy zkoumat nejen, zda byly skutkem naplněny všechny formální znaky trestného činu, ale i to, zda zjištěné skutkové okolnosti vykazují dostatečný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost jako obligatorní podmínku trestnosti vycházející z ustanovení §3 odst. 1, 2 tr. zák. Též je nutno v tomto případě zdůraznit, že všechny zákonem vyžadované formální a materiální podmínky trestnosti musí být přítomny, má-li být skutek posouzen jako trestný čin, a v žádném případě nemohou být směšovány, zaměňovány ani vzájemně nahrazovány.
Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů shledal, že v daném případě vznikají vážné pochybnosti o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 al. 1 tr. zák., a proto nelze napadená rozhodnutí ve vztahu k námitkám uplatněným v dovolání a zaměřeným do výroku o vině považovat za správná.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem a právním názorům dospěl k závěru, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. 44 To 644/2003, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 21 T 86/2003, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku jako trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 al. 1 tr. zák., jak jim oprávněně vytýká obviněná ve svém dovolání.
Jelikož Nejvyšší soud shledal podané dovolání na základě uvedených námitek tvrzeného dovolacího důvodu důvodným, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. 44 To 644/2003, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 21 T 86/2003, a současně zrušil podle §265k odst. 2 tr. ř. všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvodnímu soudu pro Prahu 9 podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vzhledem ke shora uvedeným nedostatkům, které mají svůj základ již v rozhodnutí soudu prvního stupně, jež však neodstranil ani soud odvolací, nemůže postačovat přikázání věci k opětovnému projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze. Za vhodné považuje Nejvyšší soud poznamenat, že v těch částech odůvodnění napadených rozhodnutí majících vztah k právnímu posouzení skutkových okolností chybí argumentace o právních úvahách vedoucích soudy obou stupňů k závěru o použité právní kvalifikaci. Při absenci řádného odůvodnění nelze zjistit, jakým způsobem prokázané skutečnosti soudy hodnotily a z jakých důvodů dovodily opodstatněnost použití příslušných ustanovení trestního zákona (srov. ustanovení §125 odst. 1 tr. ř.).
Po zrušení uvedených rozhodnutí se trestní věc obviněné Ing. I. K. vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně a povinností tohoto soudu bude se věcí znovu ze všech naznačených hledisek zabývat. Nezbytné bude, aby na základě zjištěného skutkového stavu věci pečlivě ve smyslu shora naznačených právních názorů posoudil jednotlivé znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 al. 1 tr. zák. Bude nutné též s ohledem na definování trestného činu v ustanovení §3 odst. 1, 2 tr. zák. zvážit, zda výše popsaný skutek kladený obviněné za vinu zahrnuje jednotlivé formální znaky tohoto trestného činu ve směru právních úvah, jak je na ně shora poukázáno, ale též i ve vztahu k subjektivní stránce, jíž rovněž doposud nebyla soudy obou stupňů věnována dostatečná pozornost. Okolnosti významné pro posouzení otázky trestnosti činu obviněné bude nezbytné zkoumat také s ohledem na materiální znak, tedy zda shora popsaný skutek vykazuje potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost. Formální a materiální podmínky trestnosti nelze směšovat, zaměňovat ani vzájemně nahrazovat (viz rozhodnutí č. 20/1998 Sb. rozh. tr.). Protože všechny uvedené znaky musejí být naplněny současně, může soud učinit spolehlivý závěr o vině obviněné až po pečlivém uvážení všech okolností významných pro rozhodnutí. Prozatím však v napadených rozhodnutích o tom, že se jedná o trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 al. 1 tr. zák., není dostatek relevantních podkladů, a proto bude věcí soudu prvního stupně, aby všechny okolnosti činu ve vztahu k jednotlivým znakům této skutkové podstaty uvážil. Shledá-li, že nebyla naplněna jeho skutková podstata a že skutek obviněné není možné posoudit ani jako přestupek, bude přicházet v úvahu zproštění obviněné z obžaloby ve smyslu §226 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová