ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1197.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1197/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2004 o dovolání podaném obviněným J. N., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 9 To 193/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 2/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 43 T 2/2004, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění zák. č. 134/2002 Sb., kterých se dopustil tím, že „dne 25. 6. 2002 učinil na Policii ČR, Obvodním ředitelství služby kriminální policie a vyšetřování v P., po poučení dle §174 tr. zák. o křivém obvinění, nepravdivé trestní oznámení ve věci trestného činu vydírání, kterého se měl vůči němu dopustit Ing. P. V. tím, že dne 25. 6. 2002 krátce po 18.00 hodině v P., v bývalém areálu V. s. v kanceláři firmy S. a. s. požadoval po J. N. pod pohrůžkou likvidace jeho manželky a zabití jeho dcery, kdy si ukazoval na pistoli, kterou měl upevněnu na noze, a řval, že ji hodlá použít, částku 5 mil. Kč, přičemž chtěl takto přivodit trestní stíhání Ing. P. V., jak se také ještě téhož dne stalo, neboť proti Ing. V. bylo SKPV OŘ v P. zahájeno trestní stíhání pro pokus trestného činu vydírání dle §8/1 tr. zák. k §235/1, 2 c), 3 tr. zák., když obžalovaný J. N. dále již slyšený na SKPV OŘ v P. jako svědek dne 18. 7. 2002 a dále před MěS v Praze dne 11. 11. 2002 pod poučením dle §174, 175 tr. zák. opětovně v tomto smyslu vypovídal, přičemž Ing. P. V. byl dne 28. 6. 2002 vzat do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 20 Nt 170/2002 s účinností od 25. 6. 2002 z důvodu ust. §67 a), b) tr. ř., ze které byl propuštěn usnesením MěS v Praze dne 25. 9. 2002 a dne 12. 11. 2002 byl rozsudkem téhož soudu pro uvedený skutek zproštěn obžaloby dle §226 a) tr. ř.“.
Za toto jednání mu byl podle §174 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl ve smyslu §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9. Městský soud v Praze jako odvolací soud rozsudkem ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 9 To 193/2004, z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek stanovených v §259 odst. 3 tr. ř. sám při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného podle §174 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti posledně citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. D. dovolání, které vymezil dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Dovolatel v obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku vytkl soudům obou stupňů, že i přes všechny provedené důkazy, které měly k dispozici, došly k závěru, že byla prokázána vina obviněného, když neuvěřily výpovědím obviněného a svědka V., ale naopak vinu obviněného opřely o výpověď Ing. P. V. Podrobněji obviněný rozvedl skutečnosti vztahující se ke směnce, která byla vystavená Ing. A. H. V této souvislosti namítl, že soudy za nepodstatné považovaly, že směnku na dlužnou částku vystavil Ing. A. H. jako fyzická osoba a nebylo relevantní, k jakému účelu skutečně vypůjčená částka sloužila, zda na krytí dluhů Ing. A. H., či na nákup cukru v rámci obchodní činnosti společnosti S. nebo ke zcela jinému účelu. Z hlediska rozhodování o tom, zda naplnil znaky skutkové podstaty trestných činů kladených mu za vinu, je podle něj podstatné, že uvedený dluh existuje, že se stal pro poškozeného nedobytným a že o vrácení dlužné částky jednal telefonicky a posléze i osobně s obviněným. Dluh jištěný směnkou vystavenou Ing. A. H. jako fyzickou osobou lze právní cestou vymáhat pouze po Ing. A. H. a nikoli po společnosti S. nebo dokonce po obviněném, coby majoritním akcionáři této společnosti. V této souvislosti poznamenal, že žaloba týkající se plnění z této směnky byla u ostravského obchodního soudu podána právě na Ing. A. H. a Ing. P. V. neměl objektivně k dispozici žádný právní instrument, kterým by mohl jej nebo společnost S. donutit ke splacení dluhu, a on sám tudíž neměl důvod bránit se vymožení dluhu obviněním Ing. P. V. z vydírání za předpokladu, že by se ze strany Ing. P. V. jednalo o vymáhání dluhu výlučně právní cestou. Zdůraznil, že ke lživému obvinění Ing. P. V. s úmyslem přivodit jeho trestní stíhání chybí motiv (pohnutka). Uvedl, že Ing. P. V. se na jednání dne 25. 6. 2002 do sídla společnosti S. dostavil ozbrojen dvěma pistolemi, jichž si všimlo nezávisle na sobě hned několik osob. Takové demonstrativní nošení zbraní bylo samo o sobě nepochybně způsobilé ovlivnit jednání a vyvolat u obviněného oprávněné obavy o sebe a členy své rodiny, a proto přivolal do místa svého bydliště kromě své ochranky ještě dva automobily bezpečnostní agentury, přičemž Ing. V. dorazil do místa jeho bydliště ve stejné době jako on s vysvětlením, že za ním přijel, aby pokračovali v započatém a předčasně ukončeném jednání. Dovolatel popřel svůj úmysl, který je nutným předpokladem k naplnění subjektivní stránky trestných činů křivého obvinění a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, a vysvětlil, že se na orgány činné v trestním řízení obrátil z obavy o bezpečnost svoji a své rodiny. Namítl, že skutečnost, že se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo prokázat Ing. V. vinu a byl obžaloby zproštěn, není sama dostatečným důkazem svědčícím v neprospěch obviněného.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 9 To 193/2004, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 43 T 2/2004, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem, kterým jej podle §226 písm. a) tr. ř. zprostí obžaloby. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody do doby rozhodnutí o dovolání.
Dovolání bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno státnímu zástupci činnému u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí průběhu dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání posoudil důvodnost dovolatelem uplatněných námitek. Na jejich základě konstatoval, že rozsudek v tzv. skutkové větě vykazuje všechny znaky trestných činů obviněnému kladených za vinu. Uvedl, že otázka, který subjekt byl v postavení dlužníka vůči Ing. V., přímo nesouvisí s existencí zákonných znaků souzených trestných činů, a dovodil, že námitky dovolatele jsou v tomto směru ve vztahu ke skutkovým zjištěním učiněným soudy nedůvodné. Jelikož uvedená skutková zjištění učinily soudy po zhodnocení výpovědí obviněného i řady svědků a na základě dalších provedených důkazů, nešlo o mechanické převzetí obsahu rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 13/2002, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby Ing. V. V této souvislosti zdůraznil, že dovolatel se v té části dovolání, v níž argumentuje vlastními skutkovými tvrzeními, fakticky domáhá jiného hodnocení důkazů a jde tak o námitky, které nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně uplatňovat. Protože v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí nebyl dán výše uvedený dovolací důvod a k zamítnutí odvolání obviněného došlo podle §256 tr. ř., tedy po meritorním přezkoumání věci, nemohl být dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a současně v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V této souvislosti je nutné poznamenat, že nestačí jen formální odkaz na příslušné zákonné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, ale tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami tak, jak vyžaduje ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatelem namítané nedostatky musejí být proto spatřovány v právním posouzení skutku, jež je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině. Nesprávná skutková zjištění by bylo možné vytýkat teprve až v návaznosti na tvrzené, vyjádřené a odůvodněné hmotně právní pochybení vztahující se např. k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze však postupovat opačně a dovoláním vyjadřovat pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního a v návaznosti na to i soudu druhého stupně nebo vznášet požadavky na jiné hodnocení již provedených důkazů a v důsledku takových tvrzených skutkových vad dovozovat, že obviněný se činu, pro který byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. Jeho námitky se netýkají právního posouzení skutku a ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti hodnocení věrohodnosti jednotlivých svědeckých výpovědí.
Pokud se jedná o výhradu dovolatele, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty obou trestných činů, nebo že ve vztahu k subjektivní stránce rozvedl, že nedošlo ke lživému obvinění poškozeného, ani tyto výhrady nelze subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když nevychází ze skutkového stavu zjištěného a popsaného ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, ale z vlastního vylíčení skutkového děje ve snaze domoci se primárně změny skutkových zjištění, a teprve následně taktéž odlišného právního posouzení. V takovém případě nebyl materiálně naplněn výše citovaný dovolací důvod, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dílčí dovolací důvod je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného J. N. v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto, protože nebylo shledáno důvodným, když bylo současně vyhověno státnímu zástupci a k jeho odvolání poté, co byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině zrušen, byl obviněnému uložen přísnější trest. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu.
Druhý dílčí dovolací důvod je naplněn v případě, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z dalších důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. však obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s již shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl naplněn, neboť konkrétní důvody, které obviněný předložil, jeho existenci nezakládají. V předmětné trestní věci není proto dán ani druhý dílčí důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není.
Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že obviněný J. N. i přes odkaz na konkrétní zákonná ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř., a proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl, přičemž tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová