ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1290.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1290/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2004 o dovolání podaném obviněným V. T. D. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 3 To 875/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 T 13/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. T. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 5. 8. 2003, sp. zn. 3 T 13/2003, uznán vinným, že
dne 2. 9. 2002 okolo 18.10 hod. na tržnici ve S., kat. obec V. B., okres Č. K., nejprve slovně napadl rakouského zákazníka I. W., který byl viděn jinými vietnamskými prodejci, jak do kufru svého auta odnesl bez zaplacení repliku samurajského meče z jeho stánku, žádal jeho vydání či zaplacení, když jmenovaný nereagoval, uchopil jej za oděv, přičemž z jeho krku strhl řetízek v kombinaci žlutého a bílého kovu v hodnotě 27.900,- Kč a s tímto utekl.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák. a uložil mu za to podle §247 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Českých Budějovicích ve veřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2003, sp. zn. 3 To 875/2003, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 8. 1. 2004, jeho obhájci JUDr. J. Š. dne 27. 1. 2004 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Českém Krumlově dne 20. 1. 2004.
Dne 25. 3. 2004 podal obviněný V. T. D. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce osobně u Okresního soudu v Českém Krumlově dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. V jeho úvodu zmínil obě shora citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů a jako dovolací důvod uplatnil ten, který je vymezen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
V dalším textu obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. Především uvedl, že se necítí být vinen jakýmkoliv trestným činem. Rozsudku soudu prvního stupně vytkl, že je výsledkem nesprávného zhodnocení důkazů, a pokud se v něm konstatuje, že jako první uchopil poškozeného za oděv, poukázal na to, že je oproti poškozenému měřícímu 190 cm menší postavy, takže útok z jeho strany by byl velice neuváženým aktem. Dále obviněný namítl, že zjištění nalézacího soudu, že úmyslně strhl z krku poškozeného řetízek, je v rozporu s objektivně zjištěnou skutečností, že poškozený neměl řetízek pověšen na krku viditelně (což potvrdili poškozený i svědkyně K. a rovněž další svědci, kteří vypověděli, že řetízek neviděli); na podkladě uvedených skutečností pak měl za to, že pokud soudy dospěly k závěru, že si chtěl řetízek ponechat, mohly z toho vyvodit jen to, že si přisvojil cizí věc, která se do jeho moci dostala bez přivolení oprávněné osoby, tj. jeho jednání kvalifikovat pouze podle §254 odst. 1 tr. zák. Současně uvedl, že v dané věci došlo k porušení zásady presumpce neviny, a byl mu uložen nevhodný trest. V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a „postupoval podle §265l tr. ř.“.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 22. 9. 2004).
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření ze dne 12. 10. 2004 uvedla, že dovolací argumentace obviněného je postavena především na námitce popírající jeho účast na skutku, jímž byl uznán vinným, a dále rozvedené o okolnosti, které mu v jeho spáchání objektivně zabraňovaly, tj. výhradách výlučně skutkové povahy, které s ohledem na účel dovolacího řízení nemohou věcnému naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vůbec korespondovat, stejně jako nemohou odpovídat ani žádnému z dalších důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. [zvláště pak ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., namítal-li „nevhodnost zvoleného trestu“]. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani dovolatelem presentovaná úvaha týkající se možnosti právního posouzení daného skutku jako trestného činu zatajení věci ve smyslu §254 tr. zák., neboť vychází z jiného než přisouzeného průběhu skutkového děje. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného V. T. D. nemůže obstát, neboť jeho námitky, o něž formálně opřel důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřují ve skutečnosti výhradně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a jimi učiněným skutkovým zjištěním; dovolatel totiž zpochybňuje průběh skutkového děje, jak jej zjistil soud prvního stupně (a s nímž se ztotožnil i soud odvolací), předkládá jeho vlastní verzi (tvrdí jednak, že poškozeného nenapadl jako první, a dále, že mu nestrhl řetízek úmyslně, neboť jej neviděl) a poukazuje na skutečnosti, které mu ve spáchání skutku měly objektivně zabraňovat. Z těchto tvrzených nedostatků skutkové povahy pak až následně dovozuje, že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen, a domáhá se jeho právní kvalifikace podle §254 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že výhrady, kterými obviněný odůvodnil uplatněný dovolací důvod (včetně námitky k porušení zásady presumpce neviny a nevhodně uloženému trestu, o nichž si byl ostatně sám vědom, jak vyplývá z jeho podání, že nejsou z hlediska dovolacích důvodů relevantní), jej materiálně nenaplňují, nýbrž ve skutečnosti jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný ve svém dovolání formuluje totožné výhrady, které ke skutkovému ději uvedl již v odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně (text mimořádného opravného prostředku je v tomto směru identický s obsahem řádného opravného prostředku). Tyto výhrady, jimiž se soud druhého stupně zabýval a vypořádal se s nimi, když současně rozvedl, proč je neshledal důvodnými, však nelze pod uvedený důvod dovolání, ale ani pod jiný dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b tr. ř., podřadit.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného V. T. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a