ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1309.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1309/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2004 o dovolání obviněného R. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 3 To 108/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 45/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 3 T 45/2002, byl obviněný R. Ch. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dílem účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem; podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování koupě zboží za účelem prodeje a prodej takového zboží na dobu pěti let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných V. K., JUDr. P. G., R. K. a R. Z.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové i obvinění R. Ch., V. K., JUDr. P. G., R. K. a R. Z.; odvolání obviněného R. Ch. směřovalo proti výroku o vině i výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 3 To 108/2003, byla podle §256 tr. ř. všechna podaná odvolání jako nedůvodná zamítnuta.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný R. Ch. trestného činu dopustil tím, že:
1. společně se spoluobviněným R. Z. jako soukromí podnikatelé v zastoupení obchodní společnosti M., spol. s r. o., H. K., a R. & C., spol. s r. o., P., vystavili fiktivní nabídkové listy, faktury, příjmové a výdajové pokladní doklady, podle kterých za nadhodnocené ceny proti neexistujícím platbám v hotovosti podnikatel „V. K., obchodní činnost, Ch.“ prodal zboží obchodním společnostem M., spol. s r. o., H. K., R. & C., spol. s r. o., P., a B., spol. s r. o., V. M., když tyto doklady nechali R. Ch. a R. Z. potvrdit razítky V. K. a JUDr. P. G.,
2. společně se spoluobviněným R. Z. za obchodní společnost M., spol. s r. o., H. K., uplatnili u Finančního úřadu v H. K. předložením daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíce květen až červenec 1996 nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty v částce 3.464.374,- Kč, kterými žádali vrácení částek daně z přidané hodnoty údajně vyplacených V. K. v kupní ceně zboží z důvodu vývozu tohoto zboží do zahraničí, byť ve skutečnosti k platbě za zboží V. K. nedošlo a zboží nebylo do zahraničí vyvezeno, přičemž požadovaná částka Finančním úřadem v H. K. vyplacena nebyla z důvodu podezření z fiktivního obchodu,
3. jako majitel obchodní společnosti R. & C., spol. s r. o., P., uplatnil u Finančního úřadu pro P. předložením daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíce červen až prosinec 1996 a leden 1997 nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty v částce 9.693.558,- Kč z důvodu vývozu zboží nakoupeného od obchodní společnosti B., spol. s r. o., V. M., majitele JUDr. P. G. do zahraničí a uplatnil dále v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc květen 1996 nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty v částce 1.091.813,- Kč, a to na základě fiktivních daňových dokladů vystavených V. K., nárokové odpočty daně z přidané hodnoty byly obchodní společnosti R. & C., spol. s r. o., P., R. Ch. Finančním úřadem vráceny,
4. společně se spoluobviněnými JUDr. P. G., R. K. a R. Z. v době od listopadu 1996 do února 1997 JUDr. P. G. jako soukromý podnikatel podnikající pod obchodním jménem B., spol. s r. o., V. M., vystavil fiktivní faktury na celkovou částku 2.763.169,50 Kč, za kterou jeho obchodní společnost B., spol. s r. o., prodala elektromotory a alarmy obchodní společnosti H., spol. s r. o., H. v Č., zastoupené R. K., ač se tak ve skutečnosti nestalo a sám JUDr. P. G. původ tohoto zboží ve své účetní evidenci nechal vykázat pomocí fiktivních faktur od podnikatele „V. K., M., Ch.“, opatřených R. Ch. a R. Z., R. K. pak na základě výše uvedené fiktivní platby zboží obchodní společnosti B., spol. s r. o., uplatnil u Finančního úřadu H. v Č. v daňovém přiznání za listopad 1996 nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty v částce 220.000,- Kč, v daňovém přiznání za prosinec 1996 nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty v částce 247.500,- Kč a v daňovém přiznání za měsíc leden 1997 nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty v částce 30.777,- Kč, když částky uplatněných nároků z daně z přidané hodnoty vyplaceny Finančním úřadem H. v Č. nebyly z důvodu podezření z fiktivních obchodů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), g), l) tr. ř. a namítl, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřoval obviněný v tom, že v přípravném řízení byla věc rozhodována za spoluúčasti vyloučeného policejního orgánu – vyšetřovatele JUDr. F. a příslušníků Policie ČR Z. P. a Ing. P. K. Uvedl, že Z. P. a Ing. P. K. se účastnili na vypracování usvědčující výpovědi spoluobviněného V. K., působili na něj, aby usvědčil i spoluobviněné R. Ch. (tj. dovolatele) a R. Z., a slíbili mu za to, že zařídí jeho propuštění z vazby. Upozornil, že z vazby byl tento obviněný skutečně propuštěn právě ve chvíli, kdy spoluobvinění R. Z. a R. Ch. byli do vazby vzati, a to právě na podkladě jeho nepravdivé usvědčující výpovědi. Jmenovaní příslušníci Policie ČR, především však Z. P., měli podle něj v úmyslu vylákat na obviněných R. Z. a R. Ch. finanční plnění ve výši 400.000,- Kč a když jim ho odmítli zaplatit, sháněli důkazy k jejich údajné trestné činnosti, což v konečné fázi realizovali prostřednictvím obviněného V. K. Poukázal i na okolnost, že ve spolupráci s T. N. navštívil obviněný R. Z. policistu Z. P., který projevil před kamerou ochotu za finanční úplatek obviněným pomoci. Úkony učiněné těmito policejními orgány nemohly a neměly být podle přesvědčení dovolatele podkladem pro rozhodnutí; upozornil, že mu tyto okolnosti nebyly v původním řízení známy, dozvěděl se o nich od spoluobviněného V. K. nejdříve dne 27. 1. 2004 a následně pak ve dnech 2., 5. a 21. 2. 2004. Dodal, že dne 7. 2. 1998 podal stížnost na nezákonnou činnost vyšetřovatele JUDr. F. k rukám Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Projednání stížnosti, kterou lze chápat jako námitku podjatosti směřující proti vyšetřovateli, upomínal 14. 5. 1998, avšak po celou dobu trestního stíhání nebyla vyřízena. Lze proto mít podle něj za to, že nejméně od 7. 2. 1998 rozhodoval ve věci vyloučený orgán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval dovolatel v tom, že při rozhodování o vině a trestu, zejména však o výši a druhu trestu, nepřihlédl soud prvního stupně a ani soud odvolací k jeho zdravotnímu stavu. Odkázal na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. V. T. ze dne 9. 5. 2004, z nichž podle něj vyplývá, že v době spáchání činu byl v takovém psychickém stavu, který vylučoval tak kvalifikované trestné činy plánovat a provádět. Doplnil, že o psychické poruše a o své omezené ovládací schopnosti v době projednávání věci nevěděl, nebyl si ji schopen uvědomit. Upozornil, že jeho duševní porucha nebyla zjištěna, poněvadž nebyl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a proto je i hmotně právní posouzení nesprávné.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a aby zrušil i všechna další rozhodnutí vydaná ve vadném řízení předcházejícím. Současně žádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze smyslu námitek obviněného plyne, že podle jeho přesvědčení věc byla rozhodována za spoluúčasti vyloučeného orgánu, tj. Z. P. a Ing. P. K., kteří v přípravném řízení působili na spoluobviněného V. K. tak, aby usvědčil dovolatele, a dále též že věci jednal a rozhodoval vyloučený vyšetřovatel JUDr. V. F.
Se zřetelem ke konkrétním námitkám obsaženým v dovolání je zjevné, že nebyly splněny formální předpoklady pro použití tohoto důvodu dovolání. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. totiž plyne, že jej lze úspěšně uplatnit jen ve vztahu k tomu orgánu, který ve věci samé rozhodl, tj. vyloučenému soudu či soudci. K uplatnění tohoto dovolacího důvodu nestačí, že byla kterákoliv z osob podílejících se na vykonávání úkonů trestního řízení vyloučena, ač učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Nepostačovalo by ani, byl-li by za podjatého označen např. soudce, který se podílel na dřívějším stadiu řízení, nepodílel-li by se na vlastním rozhodnutí; stejně tak by nepostačovalo, byl-li by za podjatého označen státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nelze proto použít vůči vyšetřovateli JUDr. V. F. a příslušníkům Policie ČR Z. P. a Ing. P. K., tedy osobám služebně činným u příslušného policejního orgánu, jak to učinil dovolatel, poněvadž tyto subjekty se na rozhodnutí ve věci samé nepodílely.
Aniž by se Nejvyšší soud věcně zabýval otázkou, zda ve věci rozhodl vyloučený orgán (§30 tr. ř.), konstatuje, že v této části bylo dovolání obviněného opřené o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný ve vztahu k tvrzenému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Hradci Králové a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. V podstatě vytkl, že měl být vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, že v důsledku jeho absence nebylo dostatečně přihlédnuto k jeho zdravotnímu stavu; soudy obou stupňů podle něj pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že to byl on, kdo byl ve skupině vůdčí osobou.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil a nezpochybnil ani správnost závěrů soudů o své trestní odpovědnosti. To se ostatně ani ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. V. T., jenž byl předložen dovolatelem, nenaznačuje. Z jeho závěrů se relevantně podává, že obviněný netrpí a ani v době spáchání činu netrpěl duševním onemocněním ve smyslu psychózy, byla u něj nalezena akcentovaná osobnost s rysy emoční lability, se sníženou frustrační tolerancí, se sklonem k úzkostně-depresivní reaktivitě v zátěži; byl schopen rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost, schopnosti ovládací byly hodnoceny z důvodů zevrubně uvedených v posudku jako podstatně snížené.
Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení dovolatel s odkazem na citovaný důvod dovolání vytkl, mají v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Právního posouzení skutku a ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení se netýkaly námitky obviněného ani tenkrát, měly-li směřovat především proti výměře a druhu trestu, jak též dovolatel uvedl. Námitky tohoto charakteru nelze uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani prostřednictvím speciálního zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje k trestu (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení ve vztahu k druhu a výměře trestu vytýkat nelze. Obviněný však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo.
Pro úplnost je třeba dodat, že je zjevné, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a učiněnými právními závěry na straně druhé. Soudy se v této souvislosti adekvátně vypořádaly s otázkou věrohodnosti výpovědi obviněného na straně jedné a přesvědčivosti výpovědi obviněného V. K., event. obviněného JUDr. P. G. na straně druhé, vyložily, jakými úvahami byly vedeny ve svých závěrech o postavení a úloze obviněného, vyvodily-li ve skupině jeho vedoucí intelektové i výkonné postavení (viz strana 35 rozsudku soudu prvního stupně); závěry dovolatelem předloženého znaleckého posudku jsou v tomto směru nerelevantní a nelze je přeceňovat.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí, kterou učinil v závěru dovolání, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala. Bude na předsedkyni senátu soudu prvního stupně, aby zvážila, zda již pominuly překážky, které bránily nástupu obviněného do výkonu trestu odnětí svobody a které byly důvodem, proč bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 3 To 55/2004, ke stížnosti obviněného podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 4. 2004, sp. zn. 3 T 45/2002 (jímž byla zamítnuta jeho žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody), a znovu bylo rozhodnuto tak, že podle §322 odst. 1 tr. ř. byl obviněnému odložen výkon trestu odnětí svobody do 31. 10. 2004.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková