ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1329.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1329/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2004 o dovolání podaném obviněným Bc. K. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 9 To 141/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 69/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. K. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 1 T 69/2000, byl obviněný Bc. K. S. uznán vinným trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §206 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2002, sp. zn. 9 To 141/2002, usnesením podle §256 tr. ř. zamítl. Uvedené usnesení přitom obsahovalo náležité poučení o dovolání podle ustanovení §125 odst. 3 tr. ř., a to o všech údajích týkajících se tohoto mimořádného opravného prostředku včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d tr. ř.), a uvedení lhůty k podání dovolání.
Jak vyplývá z tzv. doručenek založených na č. l. 359 spisu, opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obhájci obviněného JUDr. M. H. dne 31. 7. 2002 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7 dne 1. 8. 2002. Z tzv. dodejky založené na shodném č. l. spisu je pak zřejmé, že obviněnému Bc. K. S. bylo předmětné rozhodnutí doručeno dne 2. 8. 2002.
Dne 26. 9. 2002 učinil obviněný sám, tj. nikoli prostřednictvím obhájce, u Obvodního soudu pro Prahu 7 podání označené jako „Dovolání (č. j. 9 To 141/2002)“. Toto podání mu bylo vráceno zpět s poučením, že podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce a že podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno.
Dne 30. 9. 2004 učinil obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce faxem podání u Obvodního soudu pro Prahu 7, které obsahovalo dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7. Shodné podání pak učinil rovněž na poště dne 30. 9. 2004 a toto došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 1. 10. 2004.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná.
V uvedených ohledech Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Naproti tomu však dovolací soud zjistil, že dovolání obviněného Bc. K. S. bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle odstavce třetího téhož ustanovení lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Konečně podle odstavce čtvrtého tohoto ustanovení navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
V daném případě, jak již bylo výše zmíněno, byl opis rozhodnutí odvolacího soudu doručen obviněnému Bc. K. S. dne 2. 8. 2002 a jeho obhájci JUDr. M. H. dne 31. 7. 2002. Lhůta k podání dovolání tak ve smyslu shora citovaných ustanovení běžela ode dne doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obviněnému a skončila mu dne 2. 10. 2002. Jestliže dovolání obviněného bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 7 až dne 30. 9. 2004, stalo se tak po uplynutí lhůty stanovené zákonem k jeho podání.
Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že obviněný sám učinil dne 26. 9. 2002 u Obvodního soudu pro Prahu 7 podání označené jako „dovolání“. Jak již bylo výše naznačeno, podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. O tom byl obviněný poučen již v rozhodnutí soudu druhého stupně a posléze i při vrácení předmětného podání zpět ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Bc. K. S. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a