ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1399.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1399/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. prosince 2004 o dovolání obviněného J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 3 To 140/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 55/94, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. 2 T 55/94, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1993 a odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák., §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na pět let. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných M. H. a M. P.
Podle zjištění krajského soudu se obvinění trestného činu dopustili tím, že společně v době od 6. 1. 1992 do 3. 3. 1992 jako majitelé obchodní společnosti B.O.S. F., spol. s r. o., B., odebírali od různých obchodních společností alkoholické nápoje za cenu bez daně z obratu a následně je prodávali dalším obchodním společnostem, avšak za cenu s daní z obratu, a přestože jim v těchto případech vznikla povinnost odvést daň z obratu v celkové částce 39.336.248,- Kč, uvedenou daň Finančnímu úřadu B. neodvedli, ale naopak se svoji daňovou povinnost snažili administrativně zakrýt fiktivními účetními převody zboží z obchodní společnosti B.O.S. F., spol. s r.o., na obchodní společnost M. za cenu bez daně z obratu a zpět za cenu s daní z obratu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce i obvinění J. M., M. H. a M. P. odvoláními. Státní zástupce podal odvolání proti výroku o trestu v neprospěch všech obviněných, obvinění pak odvolání směřující proti výroku o vině i výroku o trestu.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 To 116/2002, byl z podnětu odvolání státního zástupce i všech obviněných rozsudek krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle §223 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. j) tr. ř. per analogiam bylo trestní stíhání obviněných M. H., J. M. a M. P. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák. zastaveno.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání, které v neprospěch všech obviněných podala nejvyšší státní zástupkyně tak, že usnesením ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1284/2003, podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 To 116/2002, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 3 To 140/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně všech obviněných zrušen v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný J. M. byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák., §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání s předmětem činnosti: zahraničně obchodní činnost v rozsahu nevyžadující zvláštní povolení, zprostředkovatelská činnost, poskytování obchodních služeb tuzemským i zahraničním osobám na území ČR a poskytování zprostředkovatelských služeb zahraničním osobám na území ČR a v zahraničí na základě smluv o obchodním zastoupení nebo smluv o zprostředkování, a to na dobu tří roků a šesti měsíců. Rozhodnuto bylo dále o vině a trestu i ohledně spoluobviněných.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež směřovalo výlučně proti výroku o trestu. Nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců pokládal za nepřiměřený, odvolací soud podle něj nepřihlédl dostatečně k délce trestního řízení, nebral zřetel na jeho osobu a rodinu. Uvedl, že aplikace ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody je zcela na místě, ale mimořádné okolnosti se měly promítnout do druhu trestu a způsobu jeho výkonu a měl mu být uložen trest výchovný, tj. trest odnětí svobody podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu. Trest zákazu činnosti, který mu byl uložen, pokládal vzhledem k době od spáchání trestné činnosti i délce trestního stíhání za nadbytečný. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a sám aby rozhodl tak, že mu uloží trest odnětí svobody, jehož výkon podmíněně odloží na přiměřenou zkušební dobu, a nebude mu ukládat trest zákazu činnosti.
Protože v dovolání nebyl učiněn odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá, vyzval předseda senátu soudu prvního stupně obhájce obviněného k odstranění této vady ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy s upozorněním, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Obhájci byla výzva k odstranění vad dovolání doručena dne 17. 9. 2004, ve stanovené lhůtě dvou týdnů (lhůta uplynula dne 1. 10. 2004) však vytknutou vadu neodstranil. Dodatečně dne 7. 10. 2004 sdělil, že dovolání se opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného ze 17. 5. 2004 uvedl, že dovolání je zatíženo zásadní formální vadou, neboť neobsahuje žádný odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Současně poznamenal, že dovolání je podáno výlučně proti výroku o trestu, který lze v konkrétní věci napadat jen z důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný však neuvedl podle něj nic, co by bylo možno pod tento důvod dovolání podřadit. Navrhl, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť nesplňuje náležitosti dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba. Třebaže odkaz na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. učinil obhájce obviněného na podkladě výzvy soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 1 tr. ř. opožděně, v konkrétním případě – se zřetelem na obsah dovolacích námitek - absenci odkazu na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. v dovolání – nepodkládal dovolací soud za natolik zásadní, aby dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl proto, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Shledal totiž, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný zjevně vytýkal nepřiměřenost trestu odnětí svobody, byl-li mu uložen i za použití §40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody nepodmíněný trest odnětí svobody, a trest zákazu činnosti pokládal za nadbytečný.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Právního posouzení skutku a ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení se proto námitky směřující výlučně proti přiměřenosti trestu, který shledával obviněný nepřiměřeně přísným, evidentně netýkaly. Námitky tohoto charakteru nelze uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani prostřednictvím speciálního zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje k trestu.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný však ve vztahu k uloženým trestům odnětí svobody a zákazu činnosti neuvedl nic, co by dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplňovalo.
Pachatele trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. lze podle §148 odst. 4 tr. zák. potrestat odnětím svobody na pět let až dvanáct let.
Podle §40 odst. 1 tr. zák. má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
Podle §40 odst. 4 písm. c) tr. zák. při snížení trestu odnětí svobody podle §40 odst. 1 tr. zák. nelze uložit trest pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let.
Byl-li obviněný odsouzen za použití §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců léta, nelze z hlediska dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vytýkat, že mu byl uložen nepřípustný druh trestu či trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák.
Obviněný dále uvedl, že mu byl nadbytečně uložen trest zákazu činnosti s ohledem na dobu, jež uplynula od spáchání činu, jakož i délku trestního stíhání, poněvadž prokázal, že vedl řádný život a nedopouštěl se trestné činnosti v podnikání. I v tomto případě uplatnil námitky, jež svou povahou míří proti přiměřenosti a vhodnosti takto uloženého druhu trestu. Nenamítl, že mu byl trest zákazu činnosti uložen v rozporu s podmínkami pro jeho uložení, jak jsou vymezeny v ustanovení §49 odst. 1 tr. zák.
Vytýkal-li obviněný, že trest odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců je trestem nepřiměřeně přísným a že neměl být uložen trest zákazu činnosti, nebyly uplatněny námitky relevantní nejen se zřetelem k uplatněným důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ale ani se s ohledem na další důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. prosince 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková