ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.266.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 266/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 3. 2004 o dovolání obviněného P. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 10 To 213/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 537/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 1 T 537/2002, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. ČR, O. p. M., částku 7.899,- Kč.
Podle zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 12. 5. 2002 v 19:30 hodin řídil v obci B., okr. M., po ulici U Z. ve směru na N. osobní automobil tov. zn. Škoda Felicia, na nechráněném železničním přejezdu označeném dopravní značkou S 14a nerespektoval blikající přejezdové výstražné světelné znamení a vjel do kolejiště v době, kdy z pravé strany přijížděla motorová vlaková souprava číslo 9522, došlo ke střetu s automobilem, ve kterém byla na místě usmrcena spolujezdkyně K. K., a jeho nezletilá dcera L. R. utrpěla při nehodě mimo jiné zlomeninu klenby lební vlevo, spodiny lební, pohmoždění mozku s jeho otokem a krvácení pod podlebici mozkovou a na následky zranění pak ve Fakultní nemocnici P. M. dne 14. 5. 2002 zemřela.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce; odvolání obviněného směřovalo proti všem jeho výrokům, státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného výlučně proti výroku o trestu a domáhal se uložení trestu zákazu činnosti. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 10 To 213/2003, byl rozsudek okresního soudu podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. (nesprávně uvedeno tr. řádu) byl obviněný podle §224 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem, a podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na sedm let.
Obviněný podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti všem výrokům napadeného rozsudku a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů pochybily, pokud odmítly jeho obhajobu, že v době nehody řídila osobní automobil jeho družka a že on seděl za ní vlevo vzadu. Této verzi podle něj odpovídala i poloha těla družky a charakter jejích zranění. Upozornil, že z verze, že automobil řídil on, vycházely i znalecké posudky z oboru dopravy a biomechaniky. Posudky však označil za nepřesvědčivé a rozporné a znalci podle něj nedokázali hodnověrně vysvětlit skutkový děj při nehodě ani po nehodě. Vytkl, že nebylo vyhověno jeho návrhům na vypracování revizních znaleckých posudků. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu v Mělníku zrušil a podle §226 písm. c) tr. ř. jej zprostil obžaloby, případně aby po zrušení rozsudků obou soudů Okresnímu soudu v Mělníku přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že přestože obviněný P. R. formálně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., jeho konkrétní námitky nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení a o důvodech, pro něž by mělo být jeho trestní stíhání nepřípustné, nehovořil vůbec; obviněný podle něj ve skutečnosti namítl toliko nesprávné hodnocení důkazů a napadl správnost zjištěného skutkového stavu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování a způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Mělníku a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Praze. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že to byl on, kdo v době nehody řídil osobní automobil. Upozornil, že znalecké posudky z oboru dopravy a biomechaniky jsou nepřesvědčivé a rozporné a že znalci při této verzi nedokázali hodnověrně vysvětlit skutkový děj ve voze při nehodě ani po nehodě. Podle něj měly být opatřeny revizní znalecké posudky z oboru dopravy a biomechaniky. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou uvedl, že automobil řídila jeho družka, zatímco on seděl za ní vlevo vzadu. Této jím předkládané verzi odpovídá poloha těla družky i povaha jejích zranění.
Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil.
Obviněný podal dovolání též s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Okolnosti, za jakých je trestní stíhání nepřípustné, v důsledku čehož je nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jsou taxativně uvedeny v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. S poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze proto dovolání podat, bylo-li vedeno trestní stíhání, ač tomu bránila existence některého z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání, jak jsou uvedeny v §11 odst. 1 písm. a) až j) tr. ř. Obviněný však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo; o důvodech, pro něž by mělo být jeho trestní stíhání nepřípustné, v dovolání vůbec nehovořil. Uplatněním tohoto dovolacího důvodu chtěl obviněný patrně vyjádřit své přesvědčení, že proti němu bylo vedeno trestního stíhání, ačkoliv se trestného činu nedopustil. Námitku této povahy však pod deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. subsumovat nelze, poněvadž jí korespondující důvod nepřípustnosti trestního stíhání v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. zakotven není.
Lze proto shrnout, že vady, které napadenému rozsudku a předcházejícímu řízení obviněný vytkl, mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková