ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.285.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 285/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2004 o dovolání podaném obviněným M. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 6 To 513/2001, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 45/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 8. 2001, sp. zn. 1 T 45/2001, uznán vinným, že
dne 4. 8. 2000 kolem 8.30 hod. za obcí O., okres B., směrem na D. L., okres O., u odbočky S. m., kam přijížděl spolu s další dosud nezjištěnou osobou osobním automobilem zn. BMW z majetku F. L., zastavil u zde zaparkovaného osobního automobilu zn. Škoda Felicia z majetku s. r. o. F. V., jehož řidič L. S. byl od vozidla vzdálen, na vozidle rozbil skleněnou výplň pravých předních dveří a odcizil z něj L. S. pánskou koženou bundu v ceně 2.800,- Kč, mobilní telefon v ceně 2.784,- Kč, prázdné pouzdro od fotoaparátu v ceně 100,- Kč a peněženku v ceně 200,- Kč s finanční hotovostí 8.000,- Kč, odcizením věcí a peněz způsobil škodu ve výši 13.884,-Kč a na osobním automobilu škodu ve výši 933,80 Kč, přičemž L. S. k vozidlu přiběhl ve chvíli, kdy tito z místa činu odjížděli.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a uložil mu za to podle §247 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále uložil povinnost uhradit poškozenému L. S. náhradu škody ve výši 13.884,- Kč, a poškozené firmě F. D. – A., s. r. o., S.,V., škodu ve výši 933,80 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného L. S. se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2002, a rozsudkem sp. zn. 6 To 513/2001 rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným jednáním, které až na drobné stylistické úpravy popsal shodně jako soud prvního stupně. Zjištěné jednání obviněného pak právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. (ve znění zákona č. 265/2001 Sb. účinného od 1. 1. 2002, neboť pozdější právní úprava s ohledem na změnu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. týkající se stanovení škody byla pro obviněného příznivější, když částka ve výši 13.884,- Kč nebyla po novele škodou nikoli malou, nýbrž nepatrnou) a uložil mu za to podle §247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému L. S. částku 13.884,- Kč, a poškozené firmě F. D. – A., s. r. o. V., S., částku 933,80 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného L. S. se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
S ohledem na to, že v dané věci byl Nejvyššímu soudu předložen (dne 9. 3. 2004) rekonstruovaný spis Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1 T 45/2001, v němž nebyly založeny tzv. doručenky či dodejky potvrzující, kdy byl opis rozsudku odvolacího soudu doručen obviněnému, jeho tehdejšímu obhájci a Okresnímu státnímu zastupitelství v Bruntále, přistupoval dovolací soud k podanému dovolání obviněného jako k podanému včas; současně zjistil, že sám obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že rozhodnutí soudu druhého stupně převzal dne 29. 4. 2002 a jeho předchozímu obhájci bylo doručeno dne 19. 4. 2002.
Dovolání obviněného M. L., jež podal prostřednictvím obhájce Mgr. M. U. a které bylo doručeno Okresnímu soudu v Bruntále dne 17. 5. 2002, směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve všech jeho výrocích a bylo opřeno o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V jeho dalším textu obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný důvod dovolání naplněn. Nesouhlasil předně s tím, že odvolací soud neshledal žádné vady v postupu a rozhodnutí soudu nalézacího, ačkoliv soud prvního stupně postupoval nesprávně při hodnocení provedených důkazů, když i přes jeho námitky akceptoval protokol o fotorekognici a na jeho podkladě konstatoval, že poškozený jej poznal jako pachatele na místě činu. Soudu druhého stupně rovněž vytkl, že fotorekognici posoudil jako neopakovatelný a neodkladný úkon, neboť neodkladným úkonem by byla fotorekognice jen v případě, že na jejím základě by mělo dojít ke ztotožnění osoby, která dosud není známa, což se v dané věci nestalo, a dále proto, že k ní došlo až po více jak dvou měsících od spáchání trestného činu (když navíc nic nebránilo tomu, aby byla ve stejném rozsahu a podobě provedena ještě v den, kdy k činu mělo dojít nebo bezprostředně po tomto dni). Obviněný také poukázal na písařská pochybení ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, a to v názvu obce D. L. a státní poznávací značce osobního automobilu jeho otce F. L. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §265k tr. ř. zrušil a za podmínek §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostí; současně navrhl, aby dovolací soud podle §265h odst. 3 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 30. 5. 2002).
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 10. 6. 2002 uvedl, že ačkoliv obviněný podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatněné dovolací námitky se s ním obsahově nekryjí. Dovolatel totiž především zpochybnil procesní použitelnost rekognice podle fotografií konané dne 4. 10. 2000 na Obvodním oddělení Policie ČR, neboť podle jeho názoru nemohlo jít o neodkladný nebo neopakovatelný úkon; takové jeho výhrady nesměřují ani proti právní kvalifikaci souzeného skutku, ani nevytýkají jiné vadné hmotně právní posouzení, nýbrž obviněný jejich prostřednictvím brojí proti procesnímu pochybení, k němuž mělo dojít v přípravném řízení a posléze při provádění důkazů před soudem. Další výhrady v jeho podání pak směřují proti úplnosti provedeného dokazování a hodnocení důkazů soudy. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud totiž není jakousi druhou odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, v dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
V této souvislosti je třeba rovněž zdůraznit, že nestačí jen formální odkaz na příslušné zákonné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, nýbrž obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení a názorů, o něž je v dovolání existence určitého dovolacího důvodu opírána, musí zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. skutečně věcně odpovídat.
V tomto ohledu dovolání obviněného M. L. nemůže obstát, neboť ačkoliv v něm formálně deklaroval dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (je vhodné přitom poznamenat, že nekonkretizoval, zda jeho existenci dovozoval z vadného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení), konkrétně jej opřel výhradně o námitky, které citovaný důvod materiálně nenaplňují. Podstata dovolacích námitek obviněného totiž spočívala v tom, že nesouhlasil s tím, že ve věci konaná fotorekognice byla provedena a hodnocena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, tj. brojil proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, resp. soudů a porušení ustanovení trestního řádu při provádění dokazování; takové jeho námitky nejsou v žádném případě námitkami, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným), a stojí tak mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K výhradám obviněného vůči písemnému vyhotovení rozsudku soudu druhého stupně, a to nesprávnému uvedení názvu obce a čísla státní poznávací značky osobního automobilu jeho otce ve skutkové větě výroku o vině, Nejvyšší soud konstatuje, že se jednalo o zřejmé písařské chyby, které byly ve smyslu §131 odst. 1 tr. ř. opraveny usnesením předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 6 To 513/2001 (č. l. 83 spisu).
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že námitky k provedené fotorekognici, o něž obviněný opřel své dovolání, uplatnil již v odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně; jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, soud druhého stupně se jimi řádně zabýval.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud o návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, který učinil v závěru svého podání, nerozhodoval. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání návrhu na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí pouze předseda senátu soudu prvního stupně, nikoliv dovolatel. Proto nebylo zapotřebí o takovém návrhu rozhodnout samostatným výrokem. Důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a