ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.573.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 573/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2004 o dovolání obviněného JUDr. O. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici N. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 10 To 307/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 426/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. O. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 2 T 426/2002, byl obviněný JUDr. O. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a), c) tr. zák., trestným činem zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce správce konkurzní podstaty na pět let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 42 T 23/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozhodnuto bylo i o povinnosti k náhradě škody poškozené J. K. Tímtéž rozsudkem byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutky kvalifikované jako trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 10 To 307/2003, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo při nezměněném výroku o vině trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a), c) tr. zák. rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti, a to zákazu výkonu funkce správce konkurzní podstaty na pět let. Současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 42 T 23/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání P. H. zamítnuto.
Dne 8. 1. 2004 bylo prostřednictvím obhájce obviněného dáno na poštu podání adresované Okresnímu soudu v Nymburce, označené jako „dovolání manželky odsouzeného MUDr. M. Š.“, směřující proti označenému rozsudku Krajského soudu v Praze. Manželka obviněného v něm namítla, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. (správně má být uvedeno §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.). Oba soudy se podle jejího názoru náležitě nevypořádaly s obhajobou obviněného, že nebylo přihlédnuto ke všem provedeným důkazům a že nebyly opatřeny všechny potřebné důkazy. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek přezkoumal a ve věci rozhodl v souladu s ustanoveními trestního řádu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání manželky obviněného uvedl, že není osobou oprávněnou dovolání podat, a to bez ohledu na to, zda tak učinila prostřednictvím advokáta. Navrhl, aby Nejvyšší soud o jí podaném dovolání nerozhodoval a postupoval podle §265d odst. 2 tr. ř.
Patrně jako reakce na vyjádření státního zástupce bylo dne 24. 3. 2004 dáno na poštu další podání vyhotovené obhájcem obviněného, jež bylo adresováno Okresnímu soudu v Nymburce, v němž obhájce uvedl, že z podnětu MUDr. M. Š. podal jejím jménem dovolání ve prospěch obviněného, s čímž obviněný souhlasil; dále uvedl, že obviněný mu udělil plnou moc k podání dovolání, a že rozhodnutí manželky přijal s tím, že se k dovolání připojuje. Doplnil proto podané dovolání v tom smyslu, že dovolatelem je rovněž odsouzený JUDr. O. Š.
V těchto souvislostech nelze nezaznamenat, že plná moc zmocňující obhájce mimo jiné i k podání dovolání podepsaná obviněným dne 6. 1. 2004 obsahovala dodatek obviněného, že „žádá, aby dovolání za něj podala jeho manželka paní MUDr. M. Š.“; zmínka o tom, že se k dovolání manželky připojuje, v něm zahrnuta není.
Podání označené jako „dovolání manželky odsouzeného MUDr. M. Š.“ nelze považovat za dovolání, byť bylo takto označeno. Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, nýbrž podle ustanovení §265d odst. 2 věty třetí tr. ř. ho zašle v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na obnovu řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí s náležitým poučením (§265d odst. 2 věta čtvrtá tr. ř.).
Jako dovolání obviněného však dovolací soud posoudil podle jeho obsahu to podání jeho obhájce, v němž uvedl, že doplňuje již podané dovolání tak, že dovolatelem je rovněž obviněný.
Je evidentní, že procesní účinky tohoto dovolání, má-li jím být dovolání obviněného, lze však vztáhnout až ke dni 24. 3. 2004, nelze je spojovat již s podáním označeným jako dovolání jeho manželky.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Platí též, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. ř.).
Z obsahu spisu se podává, že opis napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze byl obviněnému doručen dne 10. 11. 2003, jeho obhájci dne 3. 11. 2003 (viz dodejky na č. l. 566 p. v.), přičemž není bez významu, že obviněný i jeho obhájce byli v rozsudku Krajského soudu v Praze poučeni o tom, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Z těchto zjištění vyplývá, že posledním dnem k podání dovolání byl pátek dne 10. 1. 2004 (§60 odst. 2 tr. ř.).
Dal-li proto dne 24. 3. 2004 obhájce na poštu podání, které je třeba posoudit podle jeho obsahu jako dovolání obviněného, a doporučenou poštovní zásilku adresoval Okresnímu soudu v Nymburce, bylo dovolání podáno po uplynutí zákonné lhůty k jeho podání.
Nejvyšší soud v důsledku toho dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková