ECLI:CZ:NS:2004:8.TVO.45.2004.1
sp. zn. 8 Tvo 45/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud – soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2004 v trestní věci obviněných mladistvých J. Č., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici H. K., a D. S., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici H. K., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 Tm 2/2004, o návrhu předsedy senátu Vrchního soudu v Praze – soudu pro mládež na prodloužení vazby podle §47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. per analogiam je soudem příslušným k rozhodnutí o prodloužení vazby obviněných mladistvých J. Č. a D. S. Vrchní soud v Praze.
Odůvodnění:
Proti obviněným mladistvým J. Č. a D. S. je vedeno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jako provinění vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.
Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. Ntm 5/2004, byl podle §46 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a §68 odst. 1 tr. ř. z důvodu §67 písm. c) tr. ř. obviněný mladistvý J. Č. vzat do vazby; vazba byla započtena dnem 20. 4. 2004 od 10.30 hodin.
Usnesením téhož okresního soudu ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. Ntm 4/2004, byl podle §46 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a §68 odst. 1 tr. ř. z důvodu §67 písm. c) tr. ř. vzat do vazby i mladistvý D. S.; vazba byla započtena dnem 20. 4. 2004 od 10.55 hodin.
Dne 21. 7. 2004 byla na obviněné mladistvé podána státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové pod sp. zn. 1 KZv 14/2004 obžaloba pro provinění vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 8. 2004, sp. zn. 1 Tm 2/2004, bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že obvinění mladiství J. Č. a D. S. byli podle §71 odst. 5 tr. ř. ponecháni ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. září 2004, sp. zn. 1 Tm 2/2004, byli oba mladiství uznáni vinnými proviněním vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a odsouzeni oba shodně podle §219 odst. 2 tr. zák., §31 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb. k trestnímu opatření odnětí svobody nepodmíněně na osm let, pro jehož výkon byli podle §76 a §79 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. zařazeni do zvláštní věznice pro mladistvé. Podle §21 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému mladistvému J. Č. uloženo ochranné ústavní léčení psychiatricko – sexuologické. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozenému Magistrátu m. H. K., odboru sociálních věcí a zdravotnictví.
Proti uvedenému rozsudku podali odvolání krajský státní zástupce v Hradci Králové, oba obvinění mladiství a zákonní zástupci mladistvého J. Č. Trestní věc byla předložena k projednání odvolání Vrchnímu soudu v Praze, u něhož je vedena pod sp. zn. 8 To 130/2004.
Dne 30. 9. 2004 byl Nejvyššímu soudu – soudu pro mládež doručen návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Praze – soudu pro mládež na prodloužení vazby obviněných mladistvých J. Č. a D. S. podle §47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., a to do 20. dubna 2005. Podaný návrh zdůvodnil tak, že oba obvinění mladiství byli nepravomocně odsouzeni pro zvlášť závažné provinění, do současné doby trvají důvody vazby podle §67 písm. c) tr. ř. Propuštěním mladistvých na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Protože k žádným průtahům ve věci nedošlo, lze uzavřít, že trestní stíhání nebylo možné ve lhůtě trvání vazby podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. skončit. Dodal, že veřejné zasedání k projednání odvolání je stanoveno na den 10. listopadu 2004.
Nejvyšší soud se musel nejprve vypořádat s otázkou, zda je vůbec soudem příslušným rozhodovat o předloženém návrhu, a ve shodě s názorem zevrubně rozvedeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2004, sp. zn. 8 Tvo 42/2004, uzavřel tak, že ve stávajícím stadiu řízení není soudem příslušným rozhodovat o prodloužení vazby obviněných mladistvých.
V obecné rovině je třeba uvést, že z hlediska aplikace příslušných právních norem má zásadní význam skutečnost, že obžaloba na obviněné mladistvé byla podána dne 21. 7. 2004. Stalo se tak již za účinnosti zákona č. 218/2003 Sb., jehož příslušná ustanovení je proto třeba na daný případ aplikovat (srov. §98 citovaného zákona). To ostatně vyplývá i z ustanovení §291 tr. ř., ve znění zákona č. 218/2003 Sb., které nově stanovilo, že řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon (jímž je právě zákon č. 218/2003 Sb.). Pokud tento zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona (tedy podle trestního řádu). Konečně zákon č. 218/2003 Sb. v §1 odst. 3 zakotvil, že pokud tento zákon nestanoví jinak, užije se na toho, kdo v době spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku, obecných právních předpisů.
To znamená, že pokud zákon č. 218/2003 Sb. neobsahuje speciální ustanovení, použije se příslušné ustanovení konkrétního obecného předpisu (v daném případě trestního řádu). Tak tomu bude nejen v případě, že speciální ustanovení v zákoně č. 218/2003 Sb. zcela chybí, ale i v případě, že některou dílčí problematiku neřeší úplně, důsledně a pro všechny možné situace. Obecné ustanovení pak buď chybějící speciální úpravu zcela nahradí, nebo neúplnou a nejednoznačnou speciální úpravu bude doplňovat, resp. modifikovat (dojde k souběžné aplikaci obou právních norem).
Vrchní soud v Praze při předložení návrhu na prodloužení vazby vycházel především z ustanovení §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., podle něhož „vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež“.
Nelze pochybovat o tom, že toto ustanovení je speciálním ustanovením upravujícím v řízení proti mladistvým podmínky, za kterých může dojít k prodloužení vazby mladistvého o další dobu nad základní dobu trvání vazby, a že se tedy obecné ustanovení §71 odst. 3 až 6 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě neuplatní.
V návaznosti na ustanovení §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. vrchní soud aplikoval odstavec 3 tohoto zákonného ustanovení, podle kterého „o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty“.
Speciální ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. sice v základní rovině upravuje příslušnost soudu při rozhodování o prodloužení vazby obviněných mladistvých v řízení před soudem, avšak uspokojivou odpověď na řadu otázek nedává. Spor není vlastně jen o tom, že návrh na prodloužení vazby je třeba učinit 15 dnů před skončením lhůty, a že rozhodnutí o něm svěřil zákonodárce do rukou soudce nadřízeného soudu (zřejmě proto, že by zabezpečení senátního rozhodování mohlo činit v praxi potíže s ohledem na potřebu co nejrychlejšího rozhodnutí). Řešení dalších otázek ale již může být sporné, a proto při nedostatku výslovné právní úpravy je třeba užít výkladu.
Zákon č. 218/2003 Sb. jako speciální právní norma nedává jednoznačnou odpověď především na otázku, který soud se v §47 odst. 3 rozumí „nadřízeným soudem pro mládež“. Při jejím řešení je proto třeba vyjít z obecné právní úpravy. Otázka věcné příslušnosti soudu je upravena v §16 tr. ř., podle něhož řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud. „Něco jiného“ zákon stanoví hned v následujícím ustanovení §17 odst. 1, 2 tr. ř., kde vymezuje okruh případů (trestných činů), o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud. Nadřízeným soudem pro mládež ve smyslu §47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. pak bude příslušný krajský soud pro mládež, bude-li k projednávání věci věcně příslušný okresní soud pro mládež, nebo příslušný vrchní soud pro mládež, bude-li k projednávání věci věcně příslušný krajský soud pro mládež.
Ačkoliv naposledy citované ustanovení nezakotvuje výslovně, že o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat v prvním stupni, nelze pochybovat o tom, že právě takovou (věcnou) příslušnost měl zákonodárce na mysli. Pokud by totiž měl na mysli i příslušnost funkční, nepochybně by použil jinou formulaci (např. rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který v daném stadiu řízení věc projednává). I z této argumentace lze dovodit, že takovým nadřízeným soudem v žádném případě nemůže být Nejvyšší soud.
Závěr, že by snad mohlo nebo mělo jít o Nejvyšší soud jako nadřízený soud pro mládež, nelze dovodit ani z alternativy použité v §47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., že jde o nadřízený soud pro mládež „soudu pro mládež, který věc již projednává“. Ta totiž míří na případy, kdy tento soud není příslušným soudem podle ustanovení o příslušnosti (srov. §16 až §22 tr. ř. a §37 až §39 zákona č. 218/2003 Sb.). Tak tomu může být v případě, že státní zástupce podal obžalobu nepříslušnému soudu pro mládež nebo věc projednává z jiného důvodu nepříslušný soud pro mládež, přičemž je třeba urychleně rozhodnout o prodloužení lhůty vazby, a proto nelze v tom okamžiku řešit otázku příslušnosti, která bude případně rozhodnuta až po rozhodnutí o prodloužení lhůty vazby (srov. §24 tr. ř.). V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem publikovaným v odborné literatuře (Šámal, P. – Král, V. – Baxa, J. – Púry, F. : Trestní řád. Komentář. Díl I. 4. vydání. C. H. Beck. Praha 2002, s. 490; shodně Šámal, P. : K rozhodování o vazbě a k trvání vazby mladistvého podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, Trestněprávní revue č. 2/2004, s. 38).
Nelze v těchto souvislostech nezaznamenat, že o prodloužení vazby v řízení před soudem ve smyslu §47 odst. 3 věta první zákona č. 218/2003 Sb. rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat (v prvním stupni) nebo který věc již projednává (za okolností výše zmíněných). Návrh na prodloužení lhůty vazby podle §47 odst. 3 věta druhá citovaného zákona proto může učinit jen předseda senátu soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat (v prvním stupni) nebo který věc již projednává (za okolností výše zmíněných), tedy nikoliv předseda senátu soudu pro mládež, který v daném stadiu věc rozhoduje. Pak ovšem tímto předsedou senátu nemůže být předseda senátu odvolacího soudu, neboť jmenované ustanovení se na řízení před soudem druhého stupně nevztahuje.
Je proto na místě učinit druhý významný závěr, že nadřízeným soudem ve smyslu §47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. je buď příslušný krajský soud pro mládež (je-li k projednání věci věcně příslušný okresní soud pro mládež), nebo příslušný vrchní soud pro mládež (je-li k projednání věci věcně příslušný krajský soud pro mládež), nikdy však jím není Nejvyšší soud, a že předseda senátu soudu druhého stupně v tomto případě není osobou oprávněnou podat mu návrh na prodloužení vazby.
Nejvyšší soud nadřízeným soudem ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být i proto, že zásadně rozhoduje v senátě a jen zcela výjimečně v prvním stupni. Rozhodnutí o prodloužení vazby ve věci projednávané před soudy nižších stupňů však takovým rozhodnutím není.
Jestliže speciální ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. neupravuje příslušnost (věcnou ani funkční) soudu pro mládež při rozhodování o prodloužení vazby za situace, kdy se věc již nachází u soudu druhého stupně, uplatní se (pro tento případ) obecný právní předpis, tj. trestní řád. Podle jeho §71 odst. 7 tr. ř. „jestliže doba trvání vazby stanovená podle odstavce 5 nebo 6 skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem, je k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění na svobodu příslušný tento nadřízený soud“.
Upravil-li zákonodárce tímto způsobem funkční příslušnost soudu pro případ, že doba trvání vazby u „dospělých“ pachatelů skončí ve stadiu řízení před odvolacím soudem, pak není na překážku, aby při nedostatku speciální právní úpravy příslušnosti soudu v tomto stadiu řízení u mladistvých se uplatnilo obecné ustanovení §71 odst. 7 tr. ř. i u nich. Toto ustanovení nezakotvuje obligatorní povinnost návrhu na prodloužení vazby ani krajní lhůtu, ve které je třeba návrh učinit, proto rozhodnutí v tomto směru může odvolací soud učinit bez návrhu.
Spočetl-li Vrchní soud v Praze, že šestiměsíční vazební lhůta ve smyslu §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. skončí u obou obviněných mladistvých dne 20. října 2004, přičemž v této lhůtě řízení o podaných odvoláních nebude skončeno, neboť veřejné zasedání před soudem druhého stupně je nařízeno až na den 10. listopadu 2004, pak je na tomto soudu, aby o prodloužení vazby obviněných mladistvých rozhodl sám a bez návrhu podle §71 odst. 7 tr. ř. Jako soud nadřízený Krajskému soudu v Hradci Králové učiní takové rozhodnutí v senátě [srov. argumentaci shora a též §25 písm. a) a §27 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, ve znění změn a doplňků]. Při současné právní úpravě není důvodu, aby rozhodnutí učinil senát vrchního soudu odlišný od senátu odvolacího, jak soudní praxe dovodila po novele trestního řádu provedené zákonem č. 152/1995 Sb. Nic nebrání tomu, aby rozhodnutí učinil odvolací senát určený rozvrhem práce pro projednání odvolání obviněných mladistvých. Jistě přitom nepomine, že věcná a funkční příslušnost uvedeného odvolacího soudu je sice dovozována z ustanovení §71 odst. 7 tr. ř., ale výrok rozhodnutí tohoto soudu se bude opírat o ustanovení §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.
Shledal-li Nejvyšší soud z důvodů shora vyložených, že není soudem příslušným rozhodovat o podaném návrhu, řešil ve své podstatě spor o příslušnost mezi ním a Vrchním soudem v Praze. Vzhledem k tomu, že v rámci soustavy obecných soudů v České republice neexistuje soud, který by byl oběma jmenovaným soudům nejblíže společně nadřízen, musel Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán a konečný článek soustavy obecných soudů tento spor vyřešit. Z důvodů již vyložených učinil poslední významný závěr a vyslovil, že ve smyslu §24 odst. 1 tr. ř. per analogiam je k rozhodnutí o prodloužení vazby obviněných mladistvých příslušný Vrchní soud v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková