ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.11.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. února 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. L., rozsudkem Zemského soudu Krems, Rakousko, ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. 22 E Hv 52/04a, a to pro trestný čin převaděčství podle §104 odst. 1 a 3, 1. a 2. případ rakouského cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Krems, Rakousko, jenž nabyl právní moci dne 12. 7. 2004, byl V. L. uznán vinným trestným činem převaděčství podle §104 odst. 1 a 3, 1. a 2. případ rakouského cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že jako člen zločinecké organizace za účelem získání majetkového prospěchu v pohraniční oblasti Č.r. v regionu města T. a v R. v regionu obce H.,
1. dne 23. 3. 2004 převedl pěšky do R. (vyhnul se hraniční kontrole) tři osoby zřejmě arabského původu, a tyto osoby předal jemu neznámým osobám, které je převážely dále,
2. dne 25. 3. 2004 doprovodil na stejném místě do R. pět tureckých státních příslušníků/K., aby tito byli opět předáni dalším osobám za účelem dalšího transportu.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“), návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že V. L. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. L. se opakovaně podílel pro finanční prospěch na organizovaném ilegálním převádění cizinců na území cizího státu. Jedná se přitom o společensky nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nikoliv zanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík