ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.13.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. února 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státní občanky České republiky Z. I., rozsudkem Krajského soudu v Nitře, Slovenská republika, ze dne 6. května 2003, sp. zn. 1 T 36/01, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky, ze dne 17. března 2004, sp. zn. 4 To 76/03, a to pro pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 5 slovenského trestního zákona, pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 5 slovenského trestního zákona, pro trestný čin zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle §125 odst. 1 písm. g) slovenského trestního zákona a pro pokračující trestný čin zkrácení daně a pojistného podle §148 odst. 1, 4 slovenského trestního zákona, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a k trestu vyhoštění.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Nitře, Slovenská republika, ve spojení s výše citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky, jenž nabyl právní moci dne 17. 3. 2004, byla Z. I. uznána vinnou v bodě A/ pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 5 slovenského trestního zákona ve znění zákona č. 183/1999 Sb. zák., v bodě B/ trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 5 slovenského trestního zákona ve znění zákona č. 183/1999 Sb. zák., v bodě C/ trestným činem zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle §125 odst. 1 písm. g) slovenského trestního zákona ve znění zákona č. 183/1999 Sb. zák. a v bodě D/ pokračujícím trestným činem zkrácení daně a pojistného podle §148 odst. 1, 4 slovenského trestního zákona č. 183/1999 Sb. zák. a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a k trestu vyhoštění.
Uvedené trestné činnosti se podle cizozemských soudů dopustila tak, jak je podrobně popsáno ve výroku rozsudku Nejvyššího soudu Slovenské republiky, tedy v podstatě tím, že v Bratislavě a jinde na území Slovenska
v bodě A/ v době od května 1998 do prosince 1998 v patnácti případech uzavírala různé druhy smluv o poskytnutí návratných finančních prostředků s různými subjekty (např. M. B. B., K. m.,. a.s. S., a.s. L., B. p. m. B., E. T., a.s.) a vylákala tak finanční částky v různé výši jako záruky návratnosti v budoucnosti poskytnutých půjček, přestože věděla, že dohodnuté finanční prostředky ve smluveném rozsahu v žádném z případů poskytnout nemohla. Tímto svým jednáním způsobila celkovou škodu ve výši více jak 25 mil. Sk.
v bodě B/ jako jednatelka společnosti U. dne 19. 6. 1997 v D. bance, a.s., B., otevřela účet a podepsala příkaz k úhradě částky 59.399.997,- Sk, kterým prokazovala zaplacení kupní ceny ve výši 64.999.998,- Sk z kupní smlouvy na koupi nemovitosti ze dne 26. 5. 1997, ačkoliv věděla, že na účtě nejsou pro tento účel vinkulovány peněžní prostředky, v důsledku čehož došlo k podání návrhu na vklad do katastru nemovitosti a uskutečnění změny vlastnického práva k příslušné nemovitosti, když řízení však bylo v důsledku jednání prodávajících zastaveno.
v bodě C/ využila skutečnosti, že dne 12. 6. 1997 byl rozhodnutím povolen vklad vlastnického práva k nemovitosti uvedené v bodě B/ shora ve prospěch společnosti U. spol. s. r. o., B., a podala dne 12. 12. 1997 na Okresní soud v Bratislavě návrh na změnu zápisu v Obchodním rejstříku, navrhující zvýšit základní jmění obchodní společnosti U. spol. s r. o., B., nepeněžitým vkladem uvedených nemovitostí do jejího základního jmění ze 100.000,-Sk na 65.100.000,- Sk, přestože věděla, že se obchodní společnost vlastníkem uvedených nemovitostí nestala, protože řízení bylo následně zastaveno.
v bodě D/ jako jednatelka společnosti K. – L., s.r.o., D., převzala v období od 5. 7. do 31. 12. 1993 na základě uzavřené obchodní smlouvy od společnosti D., s.r.o., zálohu 1.150.000,- Sk a na základě dodavatelské faktury převzala v hotovosti 2.687.000,- Sk, tento příjem nepřiznala, čímž zkrátila státní rozpočet o částku 1.170.900,- Sk na dani z příjmu právnických osob a dne 1. 6. 1994 na základě obchodní smlouvy se soukromým podnikatelem I. H. a Ing. P. G. vystavila dodavatelskou fakturu na částku 2.500.000,- Sk, kterou převzala v hotovosti jako zálohu, avšak daň z příjmu právnických osob nezaplatila a zkrátila státní rozpočet o 800.000,- Sk.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“), návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že Z. I. je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 tr. zák. a trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. I. se dopustila závažné trestné činnosti, kterou páchala po delší dobu, vůči většímu počtu poškozených a způsobila škodu velkého rozsahu. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík