ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.54.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 54/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. srpna 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. R., rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 1995, sp. zn. 2 KLs 103 Js 24990/94, a to pro trestné činy obchodování s lidmi a kuplířství podle §180b odst. 1, 2 č. 2, §181 odst. 1 č. 3, §181a odst. 1 č. 1, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 1995, sp. zn. 2 KLs 103 Js 24990/94, jenž nabyl právní moci ve vztahu k D. R. dne 16. 7. 1996, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy obchodování s lidmi a kuplířství podle §180b odst. 1, 2 č. 2, §181 odst. 1 č. 3, §181a odst. 1 č. 1, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a tří měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že počátkem října 1994 přivezl z Č. r. do S. r. N. L. P., kde ji v R. přenechal za částku 1800 až 2000 DM spoluodsouzenému D., aby ji jako prostitutku po dobu jednoho měsíce nabízel libovolným zákazníkům a inkasoval za sexuální služby peníze. Za tímto účelem jí i obstaral padělaný cestovní pas. V prvních dvou týdnech v říjnu 1994 musela jmenovaná přijmout větší počet zákazníků a mít s nimi pohlavní styk, za což odsouzený D. inkasoval vždy 50 DM za pohlavní styk, případně nejméně 200 DM za celou noc. Po uplynutí čtyř týdnů ji odsouzený R. opět vyzvedl, přičemž při té příležitosti předal D. za stejným účelem další dívku. L. P. zároveň předal v B. A. vietnamcům S. a H. k provozování prostituce opět za částku 1800 DM. V měsících říjnu, listopadu a prosinci 1994 pak pro spoluodsouzené L. a D. vykonávaly prostituci ještě nejméně tři další dívky, které jim dodal odsouzený R. spolu s P. K.. Dívky neobdržely za poskytnuté sexuální služby finanční odměnu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin obchodování se ženami podle §246 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. R. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti směřující proti morálním zásadám, osobní svobodě žen a jejich svobodnému rozhodování v sexuální sféře, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch