ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.67.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 67/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. srpna 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. V., rozsudkem Soudu první instance ve Štrasburku, Francouzská republika, ze dne 15. dubna 2003, sp. zn. CSN/031626, a to pro trestný čin napomáhání nelegálnímu vstupu, pohybu nebo pobytu cizince ve Francii podle článků 2, 5, 6, 21 nařízení č. 45 – 2658 ze dne 2. listopadu 1954, k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a zákazu pobytu na francouzském území po dobu pěti let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Soudu první instance ve Štrasburku, Francouzská republika, byl P. V. pravomocně uznán vinným trestným činem napomáhání nelegálnímu vstupu, pohybu nebo pobytu cizince ve Francii podle článků 2, 5, 6, 21 nařízení č. 45 – 2658 ze dne 2. listopadu 1954, a to v podstatě na základě zjištění, že ve Š., nebo v jiné části území F. v roce 2002 až do 8. 11. 2002 usnadnil přímou nebo nepřímou pomocí vstup, nezákonný pohyb nebo nezákonný pobyt cizinců ve F., jmenovitě P. A., G. – H. A., B. B., G. D., kteří byli bez dokladů nebo víz vyžadovaných předpisem.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a trest zákazu pobytu na francouzském území po dobu pěti let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice pode §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. V. se podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu, případně jinak napomáhal k ilegálnímu pobytu cizinců na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík