ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.81.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 81/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P., rozsudkem Obvodového soudu v Řezně, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 20 Ls 111 Js 2737/02, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Řezně, ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 5 Ns 111 Js 2737/2002, a to pro trestný čin výdělečného pašování cizinců podle §53 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Řezně, jenž ve spojení s citovaným rozsudkem Zemského soudu v Řezně nabyl právní moci dne 2. 7. 2003, byl J. P. uznán vinným trestným činem výdělečného pašování cizinců podle §53 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, a to na základě zjištění, že jako objednatel zorganizoval tři případy propašování cizinců z České republiky do Spolkové republiky Německo tím, že
- dne 29. 8. 2001 podpořil k nedovolenému vstupu dvě osoby indické národnosti tak, že najal V. P. a T. B., aby přicestovali přes hraniční přechod F. i. W. do N. a v oblasti J. obě propašované osoby vyzvedli a dopravili je dále do N. Za to jim ještě týž večer vyplatil dohodnutou odměnu ve výši 13.000,- Kč,
- dne 12. 9. 2001 podpořil k nedovolenému vstupu čtyři osoby neznámé státní příslušnosti tak, že jako řidiče na české straně získal A. P. a spolu s ním odjel do P., kde nastoupili do taxíku A. P. tito čtyři cizinci, poté přikázal, aby jeli zpět do D. a odtud dále do V. a N., kde v blízkosti německo-české hranice obviněný a čtyři osoby vystoupili a obviněný je hned dopravil přes státní hranici. Za to obviněný obdržel úhradu ve výši 800,- DM a
- dne 14. 9. 2001 podpořil k nedovolenému vstupu šest osob indických a dvě osoby nepálské státní příslušnosti tím, že jako pěšího převaděče pověřil R. F., který odjel spolu s obviněným a čtyřmi pašovanými osobami z H. T. do V., kde čekali další čtyři cizinci a obviněný F. ukázal, kterou cestou se má přes hranice do N. ubírat. F. s cizinci následně přešel hranice do Spolkové republiky, kde však byli zadrženi příslušníky pohraniční policie. Za pašování byla s obviněným dohodnuta odměna ve výši 800,- DM. Jako řidiči zajišťující odvoz na německé straně do N. získal obviněný T. B. a V. P. za přislíbenou odměnu 800,- DM.
Ve všech případech mu bylo známo, že tyto osoby nevlastní povolení k pobytu potřebné pro vstup a pobyt na spolkovém území. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. P. se opakovaně pro finanční prospěch podílel na organizované nezákonné přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík